Poprvé člověk hned upadne, ale byl jsem velmi paličatý, říká Petr Částka o tréninku s protézami

Kolem místa, kde přišel o nohy, jezdí denně. Nijak zvlášť to ale neprožívá. Jak říká, je šťastná povaha a svůj úraz od začátku přijímá s lakonickým klidem: „Už ve chvíli, kdy jsem viděl svoje nohy pod autem, věděl jsem, že je nikdo nepřišije.“ Pět dní strávil v umělém spánku a po dvou měsících už chodil na protézách.

Pchjongčchang Lucie Výborné: Bez kvalitní protézy je paralympiáda jízda o život

• Upravit
• Smazat

Sportovci s protézou dolní končetiny se řítí po paralympijské sjezdovce v Pchjongčchangu rychlostí až 90 kilometrů za hodinu. Jejich protézy přitom musí bezchybně fungovat. Jenže jak si lyžaři mohou být jistí, že je protéza nezklame ani ve velkém tlaku a velké rychlosti?

Na těch se učil chodit postupně. „Poprvé člověk hned upadne,“ směje se. „Už jen stát byl nadlidský výkon, ale každý den se to zlepšovalo. Díky každodennímu tréninku a výborné fyzioterapeutce jsem se posunul,“ vzpomíná.

Dnes lyžuje na dvou lyžích. „Nejdřív jsem chtěl zkusit se vůbec postavit. Ujel jsem tři metry a spadl jsem.“ Při svých prvních pokusech potkal profesora Hrušu a dohodli se, že se lyžovat postupně naučí. Ve skořepině to šlo rychle. Ale trvalo roky, než lyžoval vestoje. „Byl jsem hrozně paličatý, nechtěl jsem na lidi koukat zespoda. Trvalo přes pět let, než jsem se na lyžích udržel a vypiloval oblouk.“

Dnes je testovaným jezdcem renomované protetické firmy. „Ottobock mě dostal tam, kde jsem,“ říká. Přitom si všímá, že Češi jsou unikátní v tom, kolik lidí s amputací lyžuje na obou nohách. „Postavit vás na obě nohy se nikdo moc nevěnuje. Mezi lyžaři z ostatních zemí vyčníváme. Jsme čtyři, každý s jiným druhem amputace, a všichni lyžujeme vestoje na obou nohách.“