Polské Tatry ukrývají Mořské oko, veliké pleso obklopené štíty hor. Svezete se bryčkou?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mořské oko je největší tatranské pleso. Má hloubku přes padesát metrů a rozlohu okolo třiceti hektarů
0:00
/
0:00

Po uvolnění většiny protiepidemických opatření vyrazili lidé v Evropě tam, kam je to už dlouho táhlo, ale kvůli koronaviru to nešlo. V našich končinách nejraději vyrážíme třeba k moři nebo do hor. Obojí tohle potěšení alespoň v názvu slibuje nejznámější pleso polských Tater – Mořské oko.

Chystáte-li se na Mořské oko, můžete jít pěšky asi devět kilometrů po asfaltové cestě. Nebo si zvolit horskou stezku, která je složitější, ale samozřejmě mnohem krásnější. Anebo jet s panem Stanislavem na bryčce. Stojí to asi padesát zlotých, což je v přepočtu asi tři sta korun na osobu.

Pěšky, nebo koňským povozem?

Parkoviště je plné a já už jsem desátým povozem od chvíle, kdy jsme ráno otevřeli pokladnu národního parku. Za pár minut se prodalo 1500 vstupenek. Všichni seděli tak dlouho zavření doma, že už se nemohli dočkat – no a počasí nám taky přeje. Teď jsou tady hlavně pěšáci – ti co jdou nahoru pěšky. Pořádní turisti jezdí až o prázdninách od července do září,“ popisuje pan Stanislav.

Vozka Stanislav vozí turisty na bryčce v přepočtu za tři sta korun na osobu. Zatím na nával „pořádných turistů“ čeká

No vida, jak je pojem „pořádný turista“ relativní. Pro pana Stanislava je to ten, který se na Mořské oko nechá pěkně vyvézt koňským povozem. Koně nepatří žádné firmě, ale vozkům, kteří se o ně příkladně starají.

Každý vozka má šest koní a je nás šedesát, takže tu dohromady jezdí tři sta šedesát koní. Pracují štafetově, to znamená každý třetí den a mezitím odpočívají. Když jsme tu neměli žádné turisty, vodili jsme koně kolem domu, aby si neodvykli od práce. Teď už se situace hodně zlepšila, ale kdyby nebylo koronaviru, asfalt na silnici byste neviděl – jen řeku lidí,“ glosuje turistickou situaci v Tatrách.

Zastávka u vodohřmotu

První odpočívací zastávku si můžeme udělat třeba u Mickiewiczových vodopádů, nebo polsky vodohřmotů. Zdálky slyšíme, jak voda hřmí. Nepadá, ale bouří, není to jeden vodopád, je to kaskáda, která sahá do výšky asi sto dvaceti metrů. Ale poslechněte si, jak vodohřmoty hřmějí.

Čtěte také

Od konečné stanice koňského povozu jsou to asi tak dva kilometry nenáročnou cestou přímo k plesu. Je to největší tatranské pleso. Má hloubku přes padesát metrů. Odtud je to asi ještě půl hodina výstupu na horní pleso pod Rysy. Celková plocha Mořského oka činí 34,5 hektarů. Vidím, že ve vodě jsou pstruzi a na hladině kachny. Tady se otevírá panorama Mengusovských štítů a Rysů.

Malé, ale malebné pohoří

Kdybyste odtud chtěli podniknout náročnější, túru, můžete vystoupat na štíty po pravé straně a slézt dolů do nádherné doliny pěti ples. Ale dá se tam dojít i pohodlněji podél potoka. Kdysi tudy vedly pašerácké stezky na Slovensko a dále do Uher. A je tady také nejstarší činná polská horská turistická ubytovna, která byla postavená v letech 1907–1908.

Polské Tatry jsou malé, tvoří jednu pětinu celého tatranského pohoří. Ale jsou nesmírně malebné a přitahují sem miliony lidí.

Horská stezka k plesu je složitější, ale samozřejmě mnohem krásnější
autoři: Martin Dorazín , | zdroj:
Spustit audio

Související