Policie jeho výsosti

Můj author byl nejvybavenější, ale i nejstarší. Pro belgického, ale možná i marockého nebo konžského chmatáka to však byla věc vhodná ke zpeněžení. Můžeme mluvit o štěstí, že měl jen dvě ruce a nestačil si odvézt i ostatní kola.

Musel to být náhodný zloděj, protože stejně jako náš sklep otevřel i sklepy sousedů. Vypáčil zámek šroubovákem. U některých dveří roztrhl přídavný řetízek. Co si odvezl s sebou v brašnách mého kola, se asi už nezjistí. Do sousedních sklepů se nedívám, abych nenarušil případné stopy. Co kdyby tam nějaké byly a policie je našla. To by ovšem nejdříve musela vůbec přijet.

Stále nám v Evropské unii vtloukají do hlavy jednotné evropské číslo tísňového volání 112, ale když v Belgii přijde na věc, ukáže se, že kovářova kobyla chodí bosa. Tady jsem se totiž na 112 dovolal k hasičům, kteří mi řekli, že na policii nepřepojují. Musel jsem tedy zavolat na číslo 101.

Zavolal jsem tedy na tuto linku a policistovi vysvětlil, o co jde. Řekl, že věc předá místnímu oddělení policie. Když se po hodině od telefonátu nikdo nedostavil, zavolal jsem na policii v naší čtvrti. Opět jsem vše vysvětlil s tím, že už jsem věc nahlásil na linku 101. Následovalo ujištění, že hlídka přijede, ale že toho má příliš práce. Zkusil jsem ohledání místa činu urgovat ještě 3 hodiny od prvního nahlášení případu a opět se mi dostalo ujištění, že vůz už je na cestě.

Od zjištění vykradení našeho sklepa uběhlo už 6 hodin a já ještě neviděl ani štítek policejní čepice. Vzdávám se naděje, že ruka nebo jiný orgán belgického zákona do našeho sklepa vůbec někdy zavítá, a říkám si, proč vlastně v tomto státě vůbec platím daně. Za mé peníze ani nestojí za to mnou spolufinancované belgické policii spáchaný čin zaznamenat. Asi z mojí mluvy poznali, že jsem cizinec, a tak jim asi nestojím za pozornost.

Jenže já tady opravdu ze svých peněz platím jejich nákladné státní zřízení s šesti parlamenty a vládami, policii, která je jen v hlavním městě rozdrobená do několika oddělených regionálních oddílů, a v neposlední řadě se podílím i na apanáži Jeho Veličenstva krále Alberta II. a členů královské rodiny.

Co se však dá čekat od státu, který sám neví, jestli chce existovat pohromadě, nebo se rozpadnout? Takovému státu může být nějaké Novákovo kolo opravdu ukradené. Nejlepší asi bude vydat se v neděli na bazar u nádraží Gare du Midi. Pod mostem se tam prodávají kola a cyklovybavení. Třeba tam toho svého authora, pro Belgičany asi východního exota, najdu.

Pavel Novák, Český rozhlas, Brusel