Polévka k snídani je grunt. Přikládejte do svého kotle už od rána, radí Pavel Maurer
Teplá snídaně, to je základem obrany proti nastávajícímu sychravému počasí, plískanicím, větrům severákům a vůbec změnám letního počasí na podzimní až zimní. Ráno máme sedm až devět stupňů a v některých krajích už teploměr občas padá i pod nulu. Čím půjde hlouběji, tím podstanější je dát si hned ráno nějaký hřejivý základ do žaludku.
Rozhodně moc neholduji například studeným ovocným šťávám, které si namixujete den předem a uložíte do ledničky na ráno. Ani studený jogurt, studené mléko či cokoli co není alespoň v pokojové teplotě - není rozhodně to pravé ořechové. Škodíme si.
Nejlepší snídaně je pochopitelně - vařená, teplá či alespoň ohřívaná. Čaj, ovesná kaše, lupínky zalité teplým nápojem. Ale klidně to může být i teplý štrůdl, topinka nebo palačinka či francouzský toust s vejcem.
Podle čínské mediciny nemáme v syrovém stavu konzumovat prakticky žádnou zeleninu a i ovoce si co nejvíce vařit, smažit nebo jinak tepelně upravit. Čínští lékaři jsou přesvědčeni, že do elektrárny svého těla musíme přikládat jako do kotle a ne ztrácet tělesnou energii tím, že do sebe cpeme mražené či přechlazené potraviny a nápoje.
Polévka k snídani, to je grunt! Když jsem si jako patnáctiletý vydělával na své první džíny brigádami u pražských metařů, chodilo se hned v šest hodin ráno do hospody Na Kovárně na gulášovku nebo dršťkovou. Nám mládeži se z toho dělalo špatně, zatímco protřelí metaři zhltli teplou polévku, někteří ji ještě zazdili panákem zelené a dali si i to ranní pivečko. Ale základ, ten byl teplý a oni intuitivně věděli, že teplá ranní polévka musí být.
Polévky - původním názvem - restauranty - silné vývary měly za úkol zrestaurovat naše těla a zahřát je na celý den. Takže i když to někomu v rámci moderní doby a současné gastronomie připadá příliš plebjeské, polévka k snídani - to není vůbec špatný nápad zvláště pak, když za chvíli musíte vyběhnout do sychravého dne.
