Po mladých chci, aby nebyli namachrovaní a vše odmakali na maximum, přiznává kouč hokejových brankářů Neuvirth

Michale, s hokejem jsi začínal v Ústí nad Labem?

Ano, začínal jsem tam a hrál jsem do patnácti let. Ještě jsem hrál i závodně docela slušně tenis do těch patnácti let. Pak mi zavolali ze Sparty, jestli bych neměl zájem o přesun do Prahy. V té době to bylo o soutěž výš, což pro mě byl splněný dětský sen. Dostat se z Ústí za lepším hokejem. Strávil jsem tři úspěšné roky v mládeži na Spartě a po úspěšném mistrovství světa do 18 let, kde jsme získali bronz, jsem byl draftovaný. Po draftu mi Washington řekl, že kdybych chtěl někdy chytat NHL, tak je potřeba jít hrát do juniorské ligy a naučit se cizí jazyk a navykl si na kanadsko-americký hokej.

Pocházíš ze sportovní rodiny?

Mám dvě ségry, které hrály závodně tenis. Táta v hokeji také chytal druhou a třetí nejvyšší ligu a skončil ještě, než jsem se narodil. Takže nikdy jsem ho neviděl hrát. Táta mě vedl k hokeji i tenisu.

Čtěte také

Rulík dal šanci mladým. Snad to otevře oči i dalším trenérům, chválí Lener reprezentačního kouče

Jak jsi se dostal k pozici brankáře?

Táhlo mě to k ní už od dětství. I táta se mi to ale snažil rozmlouvat a chtěl, abych hrál v poli. Nechtělo se mi moc bruslit, tenkrát jsem si myslel, že v bráně se bruslit nemusí. Přitom teď je to hlavně o bruslení. Vždy jsem chtěl být brankářem, nepamatuji si žádný zápas, který bych hrál jako útočník.

Jak moc je náročný post brankáře?

Je to takové sprinterské. Jako gólman lítáte ze strany na stranu, nikdo si moc neuvědomuje, jak je těžké hledat skrz těla puk.

Úspěch v Edmontonu

Funguješ jako trenér brankářů u reprezentace do 18 let a na nedávném Hlinka Gretzky Cupu jste získali druhé místo. Jak si tohoto úspěchu považuješ?

Skvěle si to sedlo. Byl to pro mě velký zážitek i pro mojí trenérskou kariéru. Moc jsem si to užil. Skvěle fungoval realizační tým i hráči, skvěle nám zachytali brankáři, což je alfa a omega úspěchu. Škoda, že jsme ve finále prohráli s Kanadou. V přípravě před turnajem jsme je porazili 6:4 a spadlo nám tam vše, ale ve finále se to pak obrátilo proti nám a štěstíčko nebylo. Věřím, že to kluky namotivuje dál v jejich kariérách.

Šéfem brankářů u reprezentace je Ondřej Pavelec, který byl nyní u zisku zlatých medailí na mistrovství světa. Jak to půjde u tebe dál, chceš se také probojovat na pozici kouče u seniorské reprezentace?

Ondra je výborný kluk. Známe se hodně dlouho. Chytali jsme spolu už od třetí, čtvrté třídy. Hrál za Kladno a já za Ústí, takže jsme se potkávali. Říkal jsem mu, že trénuje dva, tři roky a už nyní je nejlepším trenérem brankářů v historii. Zlato z mistrovství světa dospělých, stříbro z mistrovství světa dvacítek, to bude hodně těžké trumfnout. Ještě jednou mu gratuluji k obrovskému úspěchu. Mně v současnosti baví dorostenci a junioři, takže momentálně ani nepřemýšlím, že bych trénoval A-tým.

Čím to je, že v Česku stále máme pořád vynikající brankáře?

Máme skvělé trenéry gólmanů. Všechno záleží na konkurenci, která vás posouvá dál. Když se podíváme na český ženský tenis, tak konkurence je obrovská, holky se posouvají navzájem a jsou lepší a lepší.

V hokeji máme skvělé české brankáře v NHL i extralize a po Evropě. Dostat se do národního týmu není vůbec jednoduché. Jako gólman musíte mít hodně povedenou sezonu, aby jste se vůbec dostal do debaty, zda pojedete na šampionát. Vždy je důležité se snažit být lepší než předchozí den, ale také i na tréninku než kluk ve druhé brance. Z mé zkušenosti jsou gólmani mezi hokejisty ti, kteří nejvíc makají. Chodí jako první na led a většinou i odchází jako poslední z ledu. Musí na sobě neustále pracovat psychicky i fyzicky.

Když se ještě vrátíme k Hlinka Gretzky Cupu, tak jste dokráčeli až do finále, kde to nakonec nevyšlo proti Kanadě.. Jak moc to mrzí?

Věřili jsme a i jsme měli tým na to, abychom celý turnaj vyhráli. Samozřejmě, kdybychom hráli s Kanadou sérii na čtyři zápasy, tak by to nešlo, ale když je to turnaj, tak v jednom zápase ji můžete šmiknout.. Je to škoda, že to nevyšlo, ale i když jsme skončili druzí, tak je to pro nás super zkušenost. U některých mladých kluků byly i slzy, protože to byl jejich první větší turnaj. My trenéři jsme jim ale rychle připomněli, že odehráli skvělý turnaj a ať jsou na sebe pyšní.

Čtěte také

K hokeji mě přivedla moje sestra. Brankářem jsem původně vůbec být nechtěl, vzpomíná Pavelec

Myslíš si, že náš mládežnický hokej jde správnou cestou?

Poslední dobou určitě. Výsledky se zlepšují, rozhodně to není jako před pěti nebo deseti lety, kdy český tým dostával deset gólů od Ameriky, dvanáct od Kanady.. Jsme zpátky rovnocenným soupeřem a můžeme je i porážet, což jsme dokázali. Určitě hraje roli i to, že se nehrají zápasy proti Rusku, protože to je vždy aspirant na zisk medaili. Každopádně nyní se v Česku pracuje s mládeží dobře a úspěchy přicházejí. 

„Voras versus Pasta team“

Jak se těšíš na charitativní utkání, ve kterém proti sobě nastoupí „Voras team“ a „Pasta team“?

Těším se moc. Vážím si toho, že mě kluci pozvali a vybral si mě do týmu David Pastrňák. Akce je naplánovaná na 31. srpna, takže už se chystám alespoň jednou, dvakrát sklouznout na ledě s juniory Sparty, abych tam nebyl úplně jako hobbík. Doufám, že pak na akci přijde, co nejvíc lidí, aby se vybralo hodně peněz. Lidé uvidí hráče světové extratřídy, ale uvidíme, jakou kvalitu hokej bude mít.

Kdo v týmu Davida Pastrňáka s tebou bude ještě v bráně?

Marek Mazanec z Třince. Ještě nevím, jak si to rozdělíme, ale určitě si chci zachytat. Těší se hlavně moje děti, které mě po dlouhé době uvidí v bráně. Doufám, že přijde hodně lidí a podpoří Voráčkovo charitu.

Měl jsi to podobně jako Ondřej Pavelec, který už nechtěl brankářskou výstroj ani vidět?

Měl jsem to úplně stejně. Člověk ale změní názor, když jde o nějakou charitativní akci. Rozhodně bych si nešel zachytat nějaký hobby hokej. Zas tolik mi to nechybí. Pokud jde ale o dobrou věc, tak se do toho ještě rád obléknu.

V zámoří se ti dařilo v začátcích především v Hershey Bears. Jaké to tam bylo?

Hershey je hodinu od Philadelphie a je slavné nejznámější americkou čokolády. Občas když jsem jel na ranní trénink, tak jsem si v autě stáhl okénko a cítil jsem, jak vaří čokoládu a celé město voní. Mám na to skvělé vzpomínky, dvakrát jsme tam vyhráli Calder Cup, což mě vystřelilo do hlavního týmu Washingtonu.

Když byla výluka v NHL, tak sis odskočil do Sparty a pak jsi byl vyměněn do Buffala Sabres, kterému se moc nedařilo..

Bohužel je to tak a naším úkolem bylo skončit poslední. Poslední tým v NHL nepadá a má největší šanci vyhrát draft na příští rok. Shodou okolností když jsem byl v Buffalu, tak se draftoval McDavid a Jack Eichel, takže týmy na chvostu se předháněly, kdo skončí poslední. V Buffalu jsme byli sestavený tým na to, abychom byli neúspěšní. V lednu/únoru jsme začali vyhrávat a manažer z toho byl úplně na prášky.

Poslední den, kdy se mohly dělat výměny, tak o koho byl alespoň trochu zájem, tak ho vyměnili. Šel jsem do New York Islanders na play off jistit Jaro Haláka. Dodnes si pamatuji, jak sedím v Tampě při obědu na baru s týmem po tréninku, koukám na televizi, jím a najednou na mě kluci, ať se podívám, že jsem vyměněný. V televizi vidím, že jsem vyměněný do New Yorku Islanders.

Volal jsem agentovi, co se děje. Asi až za půl hodiny mi volá manažer a říká, že cíl týmu je skončit poslední a že chytám moc dobře a posílá mě do Islanders. Nebyl jsem z toho nadšený. Chytal jsem dobře, snažil jsem se, abychom neskončili poslední a chytal jsem stabilně. Je to ale byznys, hráč je kus masa a obchodují s vámi.

Nyní funguješ na Spartě a trénuješ mládež. Koho vedeš?

Trénuji dorostence a juniory, takže šikovné kluky od 15 do 20 let. Snažím se jim jít příkladem na ledě, ale i mimo něj. Hodně rodičů mladých hokejistů mi říká, že dají víc na mě než na rodiče. Snažím se, aby nebyli namachrovaní. Chci, aby každý den odmakali na maximum a mohli si při pohledu do zrcadla říct, že tam nechali všechno. 

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík