Petr Rudolf Manoušek, zvonař

1. červen 2012

Páteční host Radiožurnálu nikdy nepřemýšlel nad profesí, kterou by se chtěl v budoucnosti živit. Už od dětství se totiž podle svých slov pletl pod nohy svému otci, který byl zvonař. „Do jeho práce jsem doslova vplynul,“ popisuje Petr Rudolf Manoušek, jehož rodina odlévá zvony už přes sto let.

Jeho dědeček Rudolf budoval zvonárnu od nuly, otec pracoval během normalizace a Petru Rudolfu Matouškovi v roce 2002 vzala dílnu voda. „Historie se opakuje,“ tvrdí páteční host. „Děda i táta museli svou dílnu stavět dvakrát. Mě to podruhé ještě čeká,“ uvažuje.

Princip výroby zvonů podle Petra Rudolfa Manouška zůstává stále stejný, ale řemeslo se vytrácí. „Výroba je dnes příliš technická. Člověk je v dílně jen proto, aby nanesl smíchanou směs na určité místo a ohlídal stroje,“ domnívá se a uvádí, že se kdysi do směsi přidávala například kravská srst nebo třeba kobylince.

Když 15. června 2002 puklo srdce zvonu Zikmund v katedrále svatého Víta, většina lidí se lekla, že jde o špatné znamení. „Pověstí týkajících se zvonů je poměrně hodně,“ uznává Petr Rudolf Matoušek a upozorňuje také na knižní publikace, které se tomuto tématu věnují.

Petr Rudolf Manoušek a moderátorka Lucie Výborná, která si prohlíží fotografie zvonů

„Srdce puklo kvůli mechanické závadě,“ vysvětluje Petr Rudolf Manoušek. „Čas od času se to stává. Nikdy jsem však nenarazil na případ, kdy by zničené srdce někomu ublížilo,“ dodává.

Kde bychom mohli vidět největší zvon na světě? A je dnes zájem o zvonařské řemeslo? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Petrem Rudolfem Manouškem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová