Petr Koukal chce z pekla zamířit do olympijského nebe
Byl hyperaktivní dítko, ve škole občas zlobil, ale hlavně odmalička miloval sport. Dnes objíždí světové turnaje, startoval na olympijských hrách v Pekingu a bojuje o účast na olympijských hrách v Londýně. Řeč je o badmintonistovi Petru Koukalovi, jehož cesta na vrchol byla hodně dlouhá a tvrdá.
Na druhé straně kurtu stojí při tréninku otec Petra Koukala, který se jmenuje také Petr. Výměna na hřišti odstartuje ohlédnutí za tím, co 26letého reprezentanta přivedlo na vrchol.
Dnes se chystá na olympiádu v Londýně. Jeho cesta směrem k olympijským hrám 2012 začala v malé hořovické tělocvičně.
Ve sportu se mu dařilo, ve škole už méně
„Bylo štěstí, že táta hrál badminton. Jezdil jsem s ním odmalička na turnaje, měl jsem k tomuto sportu blízko. Další štěstí bylo, že mě do badmintonu nenutil, že jsem měl na výběr,“ popisuje své začátky Petr Koukal.
Sportovala vlastně celá jeho rodina. „Sport mě bavil, celé mládí jsem se kolem něj motal,“ vzpomíná sportovec.
„Pamatuji si, že Petr byl strašně hyperaktivní. Pořád něco chtěl, pořád musel něco dělat. Pamatuji si tréninky, kde říkal, aby ho taťka ještě honil. Odcházel úplně vyřízený, ale šťastný,“ vrací se do minulosti maminka Zuzana.
Vše má i druhou stranu mince. V případě aktivního sportování může trochu trpět škola. „Paní učitelky s ním měly problémy. Jednu dobu jsme museli zavést i každodenní notýsek, kam paní učitelka psala buď to, že byl hodný, nebo že zlobil. To pak byl doma mazec,“ dodává Petrova maminka.
Otec na něj přísností nešetřil
Petr proháněl děvčata a předbíhal ve frontách na obědy jako každý správný kluk. „Byl jsem celkem známý tím, že si nejdu pro ránu moc daleko. Takže občas dostal, což si jistě moc dobře pamatuje,“ říká o synovi tatínek Petr.
Jako trenér býval hodně přísný. „A to hlavně na své děti,“ upřesňuje. „Dominika i Petr mi to vždy svým způsobem vyčítali.“
Rodiče mohou své děti výrazným způsobem, samozřejmě nejen při sportování, ovlivnit. „Rodiče jsou nejdůležitější v okamžiku, kdy se dítěti nechce. Každé má takové období. Samozřejmě čím je starší, tím by podobných chvilek mělo být méně,“ soudí otec.
Do řeči se vkládá maminka: „Když Petr začal hrát závodně, tak měly tréninky rád. Se zápasy přišly vítězství i prohry. Po nich bývalo doma dusno, což pak ovlivnilo chod domácnosti třeba na celou neděli.“
Vzestupy i pády
Petr Koukal se za mlada rozhodoval mezi tenisem a badmintonem. Jak říká, sport přes vyšší síť ho bavil mnohem více: „Možná i proto, že to nedělalo tolik děcek jako tenis. Když jsem přijel na nějaký turnaj, tak jsem v badmintonu vyhrával a v tenisu prohrával. Měl jsem rád medaile a výhry.“
Dnes vyhrává dál. A nejen na sportovním poli. Porazil například i zákeřnou rakovinu.
„Jsem pyšná. V životě bych neřekla, že to budu moct o svých dětech říct. Byli jsme chvíli v pekle, pak v nebi a teď už jsme v ráji,“ říká na adresu Petra Koukala maminka Zuzana. I ona mu jistě drží palce v cestě na olympijské hry do Londýna.
