Pchjongčchang Lucie Výborné: Sledge hokejisté jsou srdcaři. I když nehrají o medaile

13. březen 2018
Momentka z tréninku českých sledge hokejistů. O medaile si sice nezahrají, přesto jdou i do následujících zápasů s obrovským srdcem

Už nyní je jasné, že o medaile si čeští sledge hokejisté na paralympiádě v Jižní Koreji nezahrají. Hráčům to ale, zdá se, příliš nevadí. V málokterém týmu totiž najdete tolik pravověrných srdcařů jako právě mezi českými sledge hokejisty.

Tátové od rodin, skladníci, podnikatelé, laboranti, studenti i počítačoví grafici – ti všichni tvoří český sledge hokejový tým. Na všechny dohlíží trenér Jiří Bříza, který by za mančaft dýchal.

„Průměrný věk v týmu je něco málo přes 36 let. Kluci také spočítali, kolik mají dohromady dětí – je to 31,“ usmívá se. „Pocházejí z celé České republiky, logisticky je hodně těžké se sejít. Trénujeme tedy na zimním stadionu v Humpolci, na pomyslném středu, ať to máme všichni stejně daleko.“

Protihráči nám půjčovali hokejky

Jedno víkendové soustředění měsíčně, během kterého se celý tým sejde v Humpolci, samozřejmě nestačí. A tak kluci trénují sami: někdy sami, někdy na domácím ledě. Zřejmě nejvíc má natrénováno Miroslav Hrbek, nestor sledge hokeje a druhý nejstarší hráč na turnaji.


Sledge hokej hrají hráči, kteří mají postiženou dolní část těla. Hrají upnutí do speciálního sedáku na plastových saních, které jsou opatřené jednou dvojbruslí. Hráči se na ledě se pohybují pomocí krátkých hokejek.

„Je mi 53 let, začínal jsem hrát ve 38 letech. Tělo zatím z hokeje opotřebované není, ale makám hodně. Mladším klukům už nestačím, pořád se to ale snažím dohánět zkušenostmi,“ popisuje.

Začátky sledge hokeje v Česku byly z dnešního pohledu úsměvné. „Začali jsme v roce 2003. Byli jsme rozestoupení kolem brankoviště a nedokázali jsme se rozjet, protože jsme to neuměli. Týmy, co hrály proti nám, nám půjčovaly své náhradní hokejky, abychom vůbec mohli hrát,“ směje se Miroslav Hrbek. „Bylo to šílené.“

Olympijský rok 2018