Pavel Maurer o moučném červu: Po téhle pochoutce se určitě neutluču

„Jedlé je to, co je dobré k jídlu a blahodárné při trávení. Například jako je červ dobrý pro ropuchu, ropucha pro hada, had pro prase, prase pro člověka a nakonec člověk pro červa,“ pronesl americký novinář Ambrose Bierce. Pokaždé, když si vzpomenu na červa, napadne mě, čím se to vlastně celý život cpeme.

Lidské chutě jsou velmi rozmanité a ne všichni jsme ve stravování konzervativci. Když to vezmu kolem a kolem, jsme jediní tvorové, kteří jedí vlastně cokoliv. Musím přiznat, že jsem ochutnal všechna zvířata, která jsou zde zmíněna.

Třeba žabí stehýnka jsem jedl v Praze a ve Francii. Určitě to nebyla ropucha, ale žáby, které jsou na farmách speciálně chovány pro gastronomické účely. Stejně jako jsou chovány krávy, krokodýli, lososi nebo pštrosi pro náš talíř. Zní to sice občas dost hnusně a nelidsky, ale smiřme se s faktem, že jiný kraj znamená jiný mrav.

Čtěte také

I my, v našem malém Česku uprostřed Evropy, musíme tolerovat, že na Madagaskaru mají jiný jídelní repertoár než v Českých Budějovicích.

Jedl jsem také hada. To bylo ve Vietnamu a v Kambodži, kde jsou hadi běžnou součástí jídelníčku. Netuším, zda je konzumují kvůli chuti, tradici nebo z nutnosti. Umí je ovšem velmi dobře upravit. Kobra smažená s bylinkami je dobrá. Jedl jsem samozřejmě prase, tím vás neohromím. Vepřové je exotika spíše pro Araby a Židy.

Největší zlom v mém kulinářském vývoji nastal, když jsem poprvé kousl do moučného červa upraveného ve stylu barbecue. I když dobře vím, kolik má v sobě ten nevábný zakroucený červíček kvalitních proteinů, musím přiznat, že se po této pochoutce určitě neutluču! Co když náhodou jím vlastního dědečka rozloženého na molekuly a atomy?

Jen si znovu připomeňme ten lapidárně vyjádřený koloběh života: „Jedlé je to, co je dobré k jídlu a blahodárné při trávení. Například jako je červ dobrý pro ropuchu, ropucha pro hada, had pro prase, prase pro člověka a nakonec člověk pro červa.“