Parkovací místa pro vozíčkáře
Dnes ve Vašem tématu otevíráme znovu jeden z problémů, se kterými se vozíčkáři potýkají a tím je parkování na místech pro ně vyhrazených. Tento problém se zhoršuje, označeních přibývá a zdá se, že piktogram vozíčkáře má za sklem snad každý, když to přeženeme. Je to také tím, že toto označení dostávají i lidé s lehčím postižením. Pátrali jsme po tom, jak vydání onoho papíru probíhá.
Tak opět jsem si připadala, jako když jde slepička pro vodu. Na úřadech jsem se toho příliš nedozvěděla, proto se raději obrátila na člověka, který přesně ví, jak to funguje. Je to Bohumil Kábrt ze Svazu paraplegiků.
Kábrt: Člověk, který se dostane na vozík a má nárok na označení auta, přijde na sociální odbor ve svém bydlišti, je poslán k posudkovému lékaři, ten stanoví diagnózu, napíše doporučení, sociální odbor vše vyhodnotí a tomto základě přidělí či nepřidělí znak vozíčkáře.
Znak, modrý emblém s vozíčkářem, má hologram a také číslo, takže by mělo být jediné. Už jsme říkali, že ještě před vstupem do Evropské unie zmizel žlutý trojúhelník, který měli lidé s menším postižením. Dnes se to sjednotilo a podle vozíčkářů tím znak ztratil svoji hodnotu..
Je to tak. Ono je velmi těžké a nepříjemné, když z auta, které parkuje na inkriminovaném místě, vyleze na první pohled zdravý a mladý člověk. Nemůžete vědět jestli není místně postižený, nemá třeba ochrnutou část ruky a podobně. I když označení se zneužívají. Lidé si je kopírují, vyrábějí na počítači a podobně. Dokonce jsem se od jednoho nejmenovaného zdroje dozvěděla, že znak prodávají sami vozíčkáři. Což může a nemusí být pravda, protože Svaz paraplegiků skutečně podobný znak, ale pouze lidem na vozíku, prodává.
Kábrt: Máme takovou samolepku, protože dostanete jeden znak a umístíte ho na přední sklo auta. Pokud zaparkujete mezi vozidla, tak se třeba stane, že vedle vás se postaví někdo, kdo neví, že jste vozíčkář, nenechá dostatek místa a vy se do auta nedostanete.
Říká Bohumil Kábrt. Tomu se také kolikrát za rok přihodí, že přijede ke svému auta a nemůže se do vozu dostat, protože řidič vedle něj zaparkoval příliš blízko. Je asi velmi těžké si představit, že byste museli třeba několik hodin čekat, než budete moci nastoupit do svého auta.
Jde to vůbec nějak vyřešit?
Tak podle pana Kábrta je hlavně chyba v legislativě - měl by se zmenšit okruh lidí, kteří označení vozíčkáře získávají a také by měla být přísnější policie.
