Paní Henryka - Polka dvacetiletí
Když nedávno Polsko slavilo 20 let demokracie, tak premiér Donald Tusk poděkoval za nabytou svobodu zejména třem lidem. Papeži Janu Pavlovi II, Lechu Walesovi a Henryce Krzywonos-Strycharské. Ty první dva netřeba představovat. Ale kdo je ona žena, která se navíc stala Polkou uplynulého dvacetiletí.
Říkali o ní, že je Walesa v sukních. V roce 1980 se díky jednomu odvážnému činu stala symbolem tehdejší stávky v loděnicích v Gdaňsku.
Henryka Krzywonos-Strycharska. Polka, která před téměř 30 lety změnila svůj život a život Poláků. Stačilo tak málo. V srpnu 1980 zastavila tramvaj na velmi rušné křižovatce v Gdaňsku, a přidala se tak ke stávkujícím v loděnici.
"Sedla jsem do tramvaje a jela. Ale čím jsem byla blíž tomu momentu zastavení, tím víc jsem se bála. Hlavně toho, jak budou reagovat cestující, jestli mě nezbijí," vzpomíná na nelehké rozhodování paní Henryka.
"Ale byla jsem hodně překvapená, když jsem lidem řekla, že tato tramvaj už dál nepojede, že tak chci podpořit stávku dělníků v loděnici," říká mi u sebe doma paní Krzywonos a dodává, že pasažéři začali volat bravo.
"Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Nebyla jsem tehdy tak odvážná, spíše jsem měla strach," přiznává hrdinka téměř třicet let starých událostí, které ale pamatuje celé Polsko. A jak je s odstupem času komentuje její manžel?
"Udělala to, na co si netroufl žádný muž. A je potřeba říct, že to byla právě Henryka, která tehdy donutila lidi v loděnicích, ať pokračují ve stávce, ať vytrvají," připomíná pan Strycharský. Byla to totiž právě jeho budoucí žena, kdo se pustil do lídra stávkujících Lecha Walesy. Křičela na něj, že nic nekončí, a společně s dalšími lidmi pak sepsali dnes už legendárních 21 požadavků určených komunistickému režimu.
"Chtěli jsme svobodné odbory, propuštění politických vězňů, zrušení cenzury v médiích, volné soboty, snížení věku odchodu do důchodu a tak dále," vypočítává paní Henryka a z knihovny vytahuje knihu plnou fotek z těch revolučních časů.
Jak to tehdy dopadlo, už dnes víme. Vzniklo odborové hnutí Solidarita a během roku do něj vstoupilo na deset milionů Poláků. Ale komunisté se nevzdali. V prosinci 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski výjimečný stav a začalo zatýkání vůdců opozice, předáků Solidarity. Na zákeřnost režimu doplatila i paní Henryka. Těhotnou ji při domovní prohlídce zmlátila státní bezpečnost.
"Bylo jich pět a házeli se mnou jak s nějakým pytlem. Zkopali mě, brutálně zbili, nechali ležet na zemi a odešli. Bohužel jsem potratila. Za týden se ale tajní vrátili," vzpomíná pohnutým hlasem a pokračuje: "Už nedělali žádnou prohlídku, jenom mi ukázali papír a ať ho podepíšu. Přikázali mi opustit Gdaňsk a dostala jsem trvalý zákaz jakékoliv práce v Polsku. Byla jsem v šoku."
Několikrát si zkoušela najít práci pod jiným jménem, ale pokaždé ji odhalili. Život se jí změnil až po pádu režimu. Po surovém zmlácení policií už nemohla mít vlastní děti, a tak založila dětský domov a začala adoptovat polské sirotky.
"Společně se svým mužem jsme dodnes vychovali a do světa vyslali čtrnáct dětí. Zůstaly nám už jen dvě. Pro téměř padesát chudých rodin jsem dokázala najít byty. To je pro mě ten princip solidarity," vysvětluje mi paní Henryka, dnes v důchodu. A už si k našemu stolu sedá její adoptovaný syn Tomek. Jak ten se dívá na její tramvajovou historii?
"Takové věci jsou v životě důležité, vážím si jí za to. Často mi její odvahu připomínají i učitelé ve škole. Jsem pyšný na to, co dokázala," říká mi Tomek, který chce po maturitě pomáhat starým lidem. A proč?
"Taky kvůli tomu, že mi pomohla moje maminka. Vzala mě ze sirotčince a nabídla mi rodinu. Doufám, že i já takto někomu pomůžu," věří Tomek, syn Henryky Krzywonos-Strycharské, kterou v Polsku zvolili ženou uplynulého dvacetiletí.