Padá sníh a nevidomí mají trable

Na pravidelný trénink zrakově postižených futsalistů jsem doprovázela jednoho z hráčů, nevidomého Ondru Kodeta. „Občas tudy chodím, ale neměl jsem tady prostorovku, takže většinou potřebuji někoho, kdo by mi tady pomohl,“ říká Ondra.

Jdeme po chodníku, z něhož je odhrabán sníh. Vzápětí se však změnil terén. „Je tu hodně sněhu. Sám si musím najít nějaký orientační bod, podle kterého půjdu,“ vysvětluje Ondra Kodet a doplňuje: „Jelikož tudy nechodím často a neznám to tu, je to pro mě komplikované.“

Když se Ondra pohybuje v místech, která zná, má je nachozené, do cíle vždy nějak dojde. „Když je to místo, které neznám, tak děj se vůle boží,“ usmívá se.

Nyní jsme se dostali na uklizený chodník, na němž je ovšem tenká vrstva sněhu. Samotné mi boty podkluzují. „Mně to neklouže, protože mám nové boty. Našel bych si však vodící linie, podle kterých bych šel,“ přibližuje.

A jak je to s ostatními chodci? Ty Ondra rozděluje na tři skupiny. „Jedna skupina lidí je aktivní až moc. Jsou sice ochotní, ale moc nevědí, co s námi mají dělat. Ochota je sice hezká, ale když jí je moc, také není dobrá. Druhá skupina lidí o nás ví, ale dělají, že nás nevidí. Pak je skupina lidí, která o nás vůbec neví,“ přibližuje.

Podle něho za tím stojí lhostejnost nebo lidé nevědí, jak by mohli nevidomým pomoci. „Mohou takového člověka oslovit a zeptat se, zda nepotřebuje někam pomoct a zároveň mu nabídnout rámě. Ne chytat ruku nebo loket a tlačit ho na přechod do silnice. My se chytneme a už víme sami,“ vysvětluje Ondra.

V předsálí tělocvičny na Ondřeje už čekají jeho spoluhráči – Lukáš Walter a Tomáš Hromádka. Také oni mají zrakový handicap. Jak se jim chodí v nynějším počasí? „Zrušil bych to. Když je to trochu zpracované, tak se v tom dá chodit, protože jsou upravené cestičky. Je podle čeho se trochu řídit,“ říká Lukáš.

„S holí se na sněhu špatně hýbe. Když jdete, občas nepoznáte, jestli jste na chodníku, na trávě nebo na silnici. Sníh také ruší odraz zvuku,“ upřesňuje trable nevidomých Tomáš.

Ondřeje Kodeta jsem doprovodila i po cestě zpět na metro. Blížíme se k přechodu a čekáme. Je na něm signalizační zařízení i vodící lišty, kdy je střed přechodu rozdělen třemi příčnými čarami. „Jakmile je to přikryté sněhem, není šance lišty nahmatat. Až teď nohou. Když je na tom napadaný sníh, nevidomý neví, kam se má zaměřit,“ dodal Ondra.