Ouzo z Lesbu poodhalilo svá tajemství
Řecká kuchyně, to jsou olivy, tzatziky a z alkoholických nápojů ouzo. Jako u většiny tradičních jídel nebo nápojů je její původ sporný. Řekům se asi nebude líbit názor, že pochází z území dnešního Turecka. Na původu ovšem až tolik nesejde. Výrobou této kořalky je pověstný zvlášť řecký ostrov Lesbos. Podíváme se nejen do místní výrobny ouza, ale přičichneme také ke zvláštní kultuře, která je s pitím řecké anýzovky spojená.
V čisté kořalce z vína se vylouhuje anýz a výsledkem je malý zázrak. Stačí kapička vody, trochu ledu a průzračný nápoj úplně zbělá. A tak ho vlastně Řekové také pijí. Většinou v poměru půl na půl s vodou a dodají led.
Na tomto ostrově je tento nápoj, jak jsem se mohl přesvědčit, ještě voňavější než jinde. "Na Lesbu je ouzo něčím velmi zvláštním. Na ostrově máme přes šedesát lihovarů specializovaných na anýzovou kořalku a vyrábějí jich víc než sto druhů," podělil se se mnou o pocit hrdosti ostrovanů průvodce Vangelis Gigkeris. Jeho vyprávění přizvukovaly všudypřítomné cikády.
Do jedné z těchto zvláštních likérek, která tady patří k nejstarším, jsem zašel. Patří rodině Varvayannových. V městečku Plomari na jihu ostrova je tento rodinný lihovar pojmem už téměř 150 let, o čemž svědčí i vlastní muzeum.
"Naším tajemstvím je zvláštní kvalita ouza. Zachováváme tradiční způsob pálení a máme právo psát na naše etikety ouzu s destilací stoprocentního extraktu," vysvětlil mi jeden ze spolumajitelů Stathis Varvayannis. Čím dále dosahují zmíněné kvality? "Tím, jak dlouho destilujeme, že anýz louhujeme 40 dnů a teprve potom přidáváme vodu. To všechno dohromady dělá naše ouzo speciálním," upřesnil.
Varvayannova továrna vyrábí čtyři druhy ouza. "Každé má svou vlastní kompozici anýzu a aromatických bylinek. Afrodita je nejaromatičtější s více anýzu a bylinek a více ze středních částí destilace. Je také se 48 procenty alkoholu nejsilnější," dodal Stathis Varvayannis.
Celkem se tu vyrobí přes půl miliónu litrů. Vyvážejí mimo jiné do Spojených států, do Evropy a Austrálie. Obecně řečeno tam, kde jsou řecké komunity, které si bez ouza nedovedou život představit. Překvapilo mně, že celou výrobu včetně prodejní kanceláře v Soluni obstará 20 lidí.
Popíjení ouza tvoří na Lesbu svou zvláštní kulturu stolování. "Obyvatelé ostrova neříkají, jdeme na večeři. Říkají jdeme na ouzo. Tím se rozumí, že si společnost vyjde do restaurace, dají si něco k jídlu a po celou dobu k tomu popíjejí ouzo," přiblížil Stathis Varvayannis.
A co o něm říkají samotní obyvatelé ostrova? Zeptal jsem se manželů Beleghiových, majitelů malého krámku v Aigios Isidoros. "Velmi dobře se pije a relaxujete. Vašemu číšníkovi řeknete, že chcete pít ouzo. Samozřejmě, že musíte něco jíst, nemůžete pít jen tak, protože byste se rychle opili," uvedl pan Beleghios. A co se tak nejvíc hodí k ouzu? "Ryba, salát, kalamari - kroužky chobotnice nebo sardinky," doporučil.
S tím, jaké jídlo se k této kořalce pije, pomáhala panu Beleghiovi jeho manželka. A tak na ni směřovala moje otázka, zda se také napije. "Ano, mám ouzo ráda, ale ne moc. Jen tak jednu dvě skleničky s vodou a ledem."
Na ostrově snad nenajdete nikoho z dospělých, kdo by tento nápoj nepil. Ochutnal jsem ho a nedivím se.
