Ostravany straší bývalá chemička

Hrušovská chemička je už pět let chátrající a opuštěnou továrnou. Občas se do ní ale někdo dostane a něco si odnese. Nedávno vnikla do chemičky čtveřice hochů v pubertálním věku. Rozbitým oknem vlezli do prostor bývalé měřící jednotky, našli tam dvoje prstencové váhy, které se používaly na měření plynu. Váhy si odnesli, ještě před tím z nich však vylili několik kg rtuti.

Ta je jedovatá a výpary z ní mohou být pro člověka nebezpečné, i když se rozbije obyčejný teploměr. Hasiči ji naštěstí zlikvidovali. Dva ze čtyř mladíků už dopadli policisté. Problémem však zůstává, jakou chemikálii budou hasiči likvidovat příště. Poté, co na problém upozornil ČRo Ostrava, se ozval majitel firmy, která z hrušovskou chemičkou obchodovala. V továrně byl naposledy před dvěma lety a tvrdí, že tam tehdy viděl podezřelé sudy:

Majitel firmy, která obchodovala s hrušovskou chemičkou: Viděl jsem ve skladě sudy s chemikáliemi označené označená UN-kódem, minimálně nebezpečné 2. skupiny, je možné, že i 1. skupiny, rezavé sudy, ze kterých byl ten materiál už nějakým způsobem vysypaný. Byly tam sudy, které byly i otevřené. Údajně to byly chemikálie, které byly připravené do výroby, ale výroba se neuskutečnila a nevěděli, co s tím materiálem mají dělat. Likvidace těchto materiálů by stála několik desítek, možná i stovek tisíc a ta společnost neměla peníze snad ani na výplaty, takže mám za to, že tam tyto chemikálie zůstaly.

Tím, kdo podobné věci musí hlídat, je Česká inspekce životního prostředí. Šéf její ostravské pobočky Kamil Dravina pochybuje o tom, že v bývalé chemičce by ještě mohly být soudky z chemikálií. Podle něj je spíš pravděpodobné, že se tam najde nějaká ta láhev s podezřelým obsahem.

Dravina však přiznal, že o tom, co se za branami továrny nachází, nemá zcela jasno. Musí počkat, až bude vyřešen konkurz, do kterého se dostal majitel továrny firma Sepo Exim.

Kamil Dravina, šéf ostravské pobočky České inspekce životního prostředí: My jsme uložili bývalému subjektu, aby provedl průzkum a provedl tzv. analýzu rizik. A tím pádem, že to šlo do konkurzu, my jsme správci konkurzní podstaty potom chtěli uložit pokutu za neplnění tohoto rozhodnutí, tak nám to bylo zrušeno a v podstatě jsme se nedopídili cíle. Tento areál není ještě prozkoumán tak, jak bychom si přáli. My tam ty kontroly děláme a ty nejkřiklavější případy jsou podchycené. Čili, já bych vylučoval, že by tam byla nějaká zásoba sudů, které by byly nějak nebezpečné.

Chemička v Hrušově nevyrábí od poloviny 90. let. Firma Sepo Exim, která ji koupila, záhy zkrachovala. Vyřešení konkurzu však brzdí soudní spor o vlastnictví továrny. Ta původně patřila hrušovské chemické společnosti. V roce 1996 ji několik společníků za zády ostatních prodalo firmě Sepo Exim. Ostatní spolumajitelé napadli tento postup žalobou. Soudní spor se od té doby vleče.

Někdo musí přesto odpovídat za to, co se v továrně nachází a hlídat, aby se z jejího areálu nic neztratilo. Podle vedoucího odboru ochrany vod a půdy ostravského magistrátu je touto osobou správce konkurzní podstaty.

Pavel Valerián, vedoucí odboru ochrany vod a půdy ostravského magistrátu: Tam ta poslední společnost Sepo Exim je v konkurzu, čili, tam by samozřejmě správce konkurzní podstaty měl zabezpečit všechny objekty, které spadají do té konkurzní podstaty, to je jedna věc. Tam jsou neustále spory o vlastnictví toho celého areálu a těch objektů mezi tou hrušovskou chemickou společností a mezi Sepo Exim. Ale otázku zabezpečení škodlivých látek jako takových, popřípadě odpadu, kromě vlastní skládky by měla udělat správkyně konkurzní podstaty.

Správkyni konkurzní podstaty je v případě hrušovské chemičky advokátka Gabriela Nejedlíková. Ta tvrdí, že se v továrně už žádné nebezpečné látky nenacházejí. O rtuti v prstencových vahách tedy zřejmě neměla tušení. Podle ní se továrna dá jen těžko uhlídat.

Gabriela Nejedlíková, správce konkurzní podstaty: Nepředpokládám, jako že mi tam budou chodit dnes a denně nějací zloději, kteří by brali nějaké měřící přístroje. Já tam mám samozřejmě 24 hodin denně strážní službu, kterou platím z konkurzní podstaty. Nejde o to, že by tam byla ta rtuť uložená někde volně, že by k ní byl přístup. Ostraha tam byla, tzn. pokud se tam někdo vloupal nějakým bočním okénkem, které rozbil, no, tak je to politováníhodné, ale to je všechno, co vám k tomu mohu říci. Nevím, co jiného na zabezpečení toho celého areálu bych mohla dělat.

V Ostravě funguje celá řada institucí, které mají dohlížet na kvalitu životního prostředí. Ty by měly mít jasný přehled o tom, kde se mohou nacházet člověku nebezpečné jedovaté látky.

Jednou z těchto institucí je i odbor životního prostředí na ostravském magistrátu. Jeho šéf se však o hrušovské chemičce odmítá s novináři bavit. Prý to je problém státu, nikoliv města.

Milan Fencl, vedoucí odboru životního prostředí na ostravském magistrátu: Já se tady k této věci vyjadřovat nemohu, protože to je věc, která dneska je v takové fázi, že příslušným k řešení je Fond národního majetku.

Může do toho nějak zasáhnout radnice?

Milan Fencl, vedoucí odboru životního prostředí na ostravském magistrátu: Nemůže.

Proč ne?

Milan Fencl, vedoucí odboru životního prostředí na ostravském magistrátu: Prostě nemůže, nemá na to žádné nástroje.

Logická cesta od Milana Fencla vede tudíž k řediteli ostravského pracoviště ministerstva životního prostředí Romanu Holouzovi. Ani ten však netuší, co se ještě za branami hrušovské chemičky skrývá.

Podle něj se tím odpovědné úřady přestaly zabývat v době, kdy upustily od myšlenky, že v Hrušově vybudují spalovnu nebezpečných odpadů.

Roman Holouz, ředitel ostravského pracoviště ministerstva životního prostředí: Asi před 5 lety, tak z finančních důvodů, protože vláda tehdy nemohla dát jakési finanční garance, takže ta akce tím skončila, tím pádem tento areál, který z hlediska toho využití přestal být jako sledován. Z doby, kdy se zamýšlela výstavba spalovny nebezpečných odpadů, tak tehdy byly nejlepší znalosti o tom, co tam vlastně tady toto obnáší, ale od té doby skutečně nevím.

Případ se rtutí v hrušovské chemičce byl vyřešen, hasiči ji zlikvidovali, policisté domluvili mladíkům, aby už do továrny nechodili. Zda-li je či není zkrachovalá továrna pro Ostravu ekologickou hrozbou, to však zatím nikdo neřeší. Lidé budou muset počkat, až soudy uzavřou spor o vlastnictví továrny.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprochází korekturou.