Ondřej Brzobohatý - hudebník známý jako moderátor

Host (Ondřej Brzobohatý): Hezký den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ondřej Brzobohatý se narodil 2. února 1983 v Praze, vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor dirigování a skladba. Když Ondřeji, vy jste nám teď před vysíláním prozradil, že ještě školu až tak úplně nemáte dokončenou, že vám ještě chybí absolventská skladba.

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne, chybí mi absolventská zkouška ze skladby a vlastně, jakmile se tohle uskuteční, tak už budu mít úplně všechno v pořádku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nepravidelně Ondřej Brzobohatý hraje kapele Pragason, domovskou formací je pro něj skupina Bůh ví, na podzim vydali druhé album, které nese název Akt. Ondřej Brzobohatý loni moderoval soutěž Česko hledá Superstar. Je svobodný a děti nemá.

Host (Ondřej Brzobohatý): No doufám, že žádný nemám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kapelu Bůh ví jste pojmenovali podle stejnojmenné knihy Josepha Hellera. Proč?

Host (Ondřej Brzobohatý): No, tak to vychází z toho, že vlastně jak já, tak Martin Hrubý, který je kytarista a taky zároveň zpěvák a skladatel v kapele, tak k týhlenstý knížce máme velký vztah. Máme jí oba dva hrozně rádi. Nejenom, není to jenom Heller. Jsou to třeba i "multi pajtny" a různá jiná takováhle literatura. Vůbec směr, kterým se jak Heller, tak "pajtny" jako podobně prostě ubírají. No a ten Heller nás tak zaujal, že prostě když tady byl na, když tady měl svoji autogramiádu týhletý knihy, tak jsme se tam oba dva sešli s Martinem a dali jsme dohromady nějak jako že tu myšlenku, že budeme mít kapelu a už to vzniklo. A vlastně když jsme přemýšleli nad názvem, tak to bylo hned po ruce, takže Bůh ví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Odkud a jak dlouho se znáte? Vypadá to, že jste dobří kamarádi.

Host (Ondřej Brzobohatý): No známe se dlouho a já doufám, že kamarádi jsme.

Moderátor (Naděžda Hávová): I když pokud já vím, tak v kapele Bůh ví hrajete, jak už jste řekl, s Martinem Hrubým, Karlem Pičmanem, Jaromírem Telenským a Pavlem Trojanem. Kapela funguje už zhruba 4 roky, ale vy jste se ke skupině připojil o něco později.

Host (Ondřej Brzobohatý): Jsou to dva a půl roku nebo snad teďko myslím už tři. Snad už to budou tři roky, co já jsem se připojil k Bůh ví. Ono je to tak nějak trošku, ta historie je trošku taková složitější, protože vlastně dřív ještě tam byl, Pavel Trojan vlastně tam byl už když jsem přišel já. To je baskytarista, Jarda Telenský taky, to je bubeník, no ale Karel Pičma, ten přišel teprve před rokem nebo rokem a půl myslím. A myslím, že je to spíš rok a ten vystřídal Radima Knappa, který tenkrát musel odjet, protože chtěl za nějakou vlastní kariérou do Anglie. Trumpetista, takže jsme prostě hledali až jsme našli vynikajícího Káju Pičmana, který prostě ho zastoupil naprosto skvěle a zase tomu dal trošku jiný ráz tý kapele.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já teď použiju jednu citaci: Hraní v kapele je pro mě zábava, naše písničky ale nejsou hloupé, abych si vystačil jen s pocitem, že se bavím. Je na nich dost muzikantské práce, i když je pravda, že hudební styl, který bych chtěl dělat, je úplně jiný. Konec citace. To jste řekl v jednom z rozhovorů. Jaký je to tedy hudební styl?

Host (Ondřej Brzobohatý): To je pravda. Já totiž strašně zbožňuji černou muziku, soul a odmalička jsem poslouchal prostě desky Steweho Wondera, Arety Franklin, Reye Charlese a ono se to teď ubírá takovým směrem, že populární muzika v černé muzice je vlastně R&B. A mě se to hodně dotýká, tady ten styl. Mám to strašně rád, líbí se mi to a vlastně to je ten směr, který je tak nějak o tom mým srdci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě nám to přeložte.

Host (Ondřej Brzobohatý): Rhytm and blues.

Moderátor (Naděžda Hávová): Díky. Jakou tedy muziku Bůh ví hraje?

Host (Ondřej Brzobohatý): Bůh ví, no to je tak trošku prazvláštní, protože Bůh ví vlastně nemá nějakej takovej svůj vlastní jednotnej styl, si myslím, že to. My si totiž vlastně máme vlastní škatulku, kterou nazýváme Czek world music. My se necháváme inspirovat různými druhy prostě muziky, různými žánry, no a to potom prostě nějak přetváříme do vlastního stylu a vzniká z toho pak takový jako kubánský jazz po našem, balkánská muzika po našem, ruská muzika po našem, šanson po našem. No, až teďko vlastně to všechno ale obsahuje ta deska Akt a teďko ale budeme chystat přes léto novou desku, kde už si myslím, že to je tak trošku ten styl jednotnější a to zase vyplývá, podle mě hodně se to podobá, kdybych to měl k něčemu přirovnat, je to trošku model Maroon 5 kapely. Populární kapely a je to takový zase pop rock, ale zároveň prostě jsem do toho ještě budeme se snažit nějak implantovat ty různý styly etnický. Ty nás hrozně bavěj.

Moderátor (Naděžda Hávová): A víc R&B se vám nedaří do Bůh ví propašovat?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne, to ani nejde. To jsou prostě, to nejde, to je něco, co vlastně je úplně z jiného světa. To jako je, samozřejmě černá muzika jako taková by samozřejmě šla do toho propašovat nějakým způsobem, to klidně ano, už jenom třeba harmonickýma postupama nebo čímkoliv jiným, ale takový ten styl R&B, to prostě není ono, To Bůh ví nejsou. Bůh ví jsou úplně o něčem jiným a...

Moderátor (Naděžda Hávová): Nepřemýšlel jste tedy, že byste si založil nějakou vyložene R&B formaci?

Host (Ondřej Brzobohatý): Já jsem o tom přemýšlel dlouho, dokonce už byl takovej náznak, když jsme společně s dídžejem Neem se nějak tak jako snažili něco vyzkoušet, ale spíš to bylo jenom, že já jsem vlastně hostoval v jeho klipu a v jeho písničce a pak jsme si řekli, že zkusíme když tak něco dál, ale ono nakonec z toho padlo. Protože já jsem měl ještě pak nějak další jiný závazky, protože jsem prostě hodně pracoval a měl jsem plno práce. Takže bych se tomu nemohl věnovat, takže dídžej Neo hraje teďko sám samozřejmě. Má vlastní kapelu a já sám tak nějak uvažuju o tom, že bysem ještě neustále chtěl dál tady na tom českým poli toho showbyznysu prostě vytvářet nějaký další interprety tady tohohlenstoho stylu a eventuelně si potom zkusit udělat nějakou vlastní kapelu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdybychom se vrátili ke kapele Bůh ví, tak z loňské Porty stejně jako z festivalu Zahrada jste si odvezli vítězství. Rozhodně nejste folková formace, takže vás asi takové ocenění od folkařů muselo překvapit. Nebo ne?

Host (Ondřej Brzobohatý): Nás trošku i pobavilo, ale zároveň jako si toho hrozně vážíme, protože já si nemyslím, že tam to bylo o tom, že bysme hráli nejlíp ten styl, který se tam jakoby všem líbí nebo který tam všichni prezentovali. My jsme prostě byli najednou něco úplně jiného, co tam přišlo, jako my jsme hráli něco naprosto jiného, co tam vlastně skoro nikdo nehrál. A myslím, že právě tím, tady tou odlišností, jsme si získali jak porotu u tý Porty, tak potom třeba vlastně publikum na Zahradě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ještě mě povězte, jak vás vůbec napadlo se přihlásit na tyhle folkové festivaly?

Host (Ondřej Brzobohatý): Tak to je zase kousek z tý historie, protože já mám takovej pocit, že Bůh ví původně byla folková partička. Když já jsem tam přišel, tak kluci hráli hodně folk a Martin dodneška prostě zbožňuje Nohavicu a Pavel taky a já samozřejmě ho mám taky rád a vůbec tak nějak všechny tyhlensty různý jiný folkový záležitosti, ale potom jsme se začali tak jako ubírat jiným směrem a ono to tak nějak jako přetrvalo, že jsme vlastně už na ty, myslím na tu Zahradu, jezdili i dřív. Tak jsme si řekli, proč to nezkusit ještě teď, i když hrajeme podstatně něco dost odlišného než předtím. No, tak jsme to zkusili a ono se to tak jako ujalo, že se to tam všem najednou líbilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě před pár měsíci věděli o skupině Bůh ví jenom skalní příznivci, ale po vašem moderování v soutěži Česko hledá Superstar se to změnilo. Nevadilo klukům z kapely, že se nechodí jen tak na Bůh ví, jako na Brzobohatého?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne. Nevadilo, byli rádi, že vůbec nějaký lidi přišli, což jsme byli rádi vlastně úplně všichni. Navíc já si myslím, že i když je pravda, že tam chodili lidi nebo spíš náctileté fanynky na můj ksicht, tak si myslím, že potom, jakmile prostě byli třeba se svýma rodičema nebo s kýmkoliv jiným, se svýma kamarádama, tak některým se to nelíbílo třeba určitě vůbec a některým se to ba naopak líbilo natolik, že třeba pak se stali našimi fanoušky a už to teďko není vůbec o tom, že já by jsem byl nějak známá tvář a chodí tam jenom kvůli mně, ale chodí tam skutečně kvůli Bůh ví, což si myslím, že je dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak když to otočím, nevadilo v kapele Bůh ví, že už nemoderujete tu další část té soutěže?

Host (Ondřej Brzobohatý): Jestli jim to vadilo nebo nevadilo?

Moderátor (Vladimír Kroc): No ne, že teď vlastně už neděláte to promo v televizi.

Host (Ondřej Brzobohatý): Jo, teď už nedělám promo v televizi. Tak já si hlavně myslím, že už by to nějakým způsobem tý kapele výrazně moc prostě nepomohlo, nepřidalo, já bych tam byl zaškatulkovanej jako moderátor a každý by říkal, to je ten moderátor co má tu kapelu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co byste chtěl, aby říkali?

Host (Ondřej Brzobohatý): Rozhodně jsem vždycky stál o to, aby to bylo - to je ten muzikant, co má tu kapelu a občas moderuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): V kapele je vás pět kluků. Neuvažovali jste někdy o zpěvačce?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne. To ne, my jsem si tak nějak řekli, že ženská do kapely nesmí, protože to je peklo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste si desku Akt přinesl s sebou k nám do Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu. My si z ní teď pustíme první ukázku. Co to bude za písničku?

Host (Ondřej Brzobohatý): Je to píseň, kterou napsal Martin. Napsal text, pak jsme společně dali dohromady hudbu. Je to taková, teď to řeknu trošku ironicky, je to taková optimistická píseň. Ne, ne, ne je to prostě píseň.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máme se připravit na nejhorší?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne, ne, ne, je to taková trošku píseň takového prostě, no to vlastně uslyšíte sami a pak si z toho odnesete vlastní zážitek nějaký.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak tedy Bůh ví, Žízní hynu.

Host (Ondřej Brzobohatý): Ano přesně tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Skladba Žízní hynu, skupina Bůh ví a zpěvák, skladatel Ondřej Brzobohatý, host pořadu Dva na jednoho. Ondřeji, vy jste si teď s Naďou povídali o Kubě, tak pojďme ke kubánské muzice. Ta skupina Pragason v úvodu zmíněná hraje právě kubánský jazz, ale vy tam už teď tak úplně nefigurujete.

Host (Ondřej Brzobohatý): Já už nejsem stálým členem té kapely a kapela má teď úplně novou formaci, ale zase na druhou stranu já vždycky když třeba přijdu se třeba na kapelu někam podívat, na Pragason do Malého Glena, tak si vždycky strašně rád zahraju a ty kluky navíc všechny znám, který tam hrajou, takže je to strašně příjemný vždycky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak jste se k téhleté muzice dostal?

Host (Ondřej Brzobohatý): K týhle muzice jsem se dostal vlastně přes film Buena vista social club, který mě naprosto nadchnul, úplně jsem byl uchvácenej tou atmosférou toho filmu. Těma lidma, tou muzikou, to mě úplně prostě sebralo. Začal jsem poslouchat tu muziku. Nakoupil jsem si desky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co že jste ještě nebyl na Kubě?

Host (Ondřej Brzobohatý): Nebyl no, nebyl. Nejdál jsem byl v Dubaji a kdyby nebylo to, tak jsem byl nejdál v Chorvatsku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Láká vás to? Pro inspiraci?

Host (Ondřej Brzobohatý): Strašně mě to láká, strašně. Chtěl bysem tam jet i když vím, že teď už není Kuba to, co bývalo. Kuba prostě už, právě jsem to tady říkal Nadě, že Kuba už je, přeci jenom ta původní Kuba žije teď v Miami na Key westu, kde prostě jsou ty Kubánci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hudebně.

Host (Ondřej Brzobohatý): Hudebně, ano, a oni maj i navíc takovou, už jsou mnohem víc svobodomyslnějí na tom Miami, kdežto na tý Kubě tam přeci jenom ten režim toho Castra asi trošku prožívaj a oni jsou teda jím naprosto uchváceni, že jo, to je druhá věc, ale myslím si, že tam už třeba, tam ani nejsou hezký holky co já vím, tam ani nejsou prostě muzikanti, jo. Všichni se rozutekli všude možně po Evropě a po Americe, ale právě ta krása, která tam byla před těma dvaceti nebo patnácti lety, teď žije na tom Miami. A tam bysem se chtěl taky kouknout někdy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ondro, předpokládám, že koncert Ibrahíma Ferrera jste navštívil.

Host (Ondřej Brzobohatý): No ježíš, samozřejmě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jste nechyběl.

Host (Ondřej Brzobohatý): Jistě, nechyběl.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nejste vy poněkud hudební schizofrenik?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kapela Bůh ví, Pragason, R&B...

Host (Ondřej Brzobohatý): Jsem no. Asi jsem, protože já prostě tyhlecty . . .

Moderátor (Naděžda Hávová): Žije se s tím jednoduše?

Host (Ondřej Brzobohatý): Pro mě jo. Já s tím dokážu naprosto v pořádku žít. A není to jenom jako, není to všechno. Já jsem ještě velkej prostě obdivovatel a zbožňuju filmovou muziku. Prostě je toho fakt dost, co se tý hudby týče a já jsem takovej nadšenec, kterej prostě to nepřestane milovat do konce života a jsem jeden z těch lidí, který rozdělujou tu muziku jenom na špatnou a dobrou. No a pro mě ta dobrá, ať už je jakákoliv, prostě vždycky vítězí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jste to řekl, vaším snem je skládat hudbu k filmu. Stále trvá vaše odhodlání jet jí studovat taky do zahraničí?

Host (Ondřej Brzobohatý): Stále trvá. Stále trvá. Já jsem, je pravda, že teď mám jednu obrovskou možnost, o které bych teďko tady nerad jako chtěl mluvit, protože když se o něčem mluví, tak se to většinou zakřikne a tahledsta možnost vlastně mi dá jakoby prostor k tomu se učit tu filmovou muziku tady u nás, díky jednomu člověku, který tady žije a žije taky převážně v Kanadě, kde právě tuhletu muziku píše.

Moderátor (Naděžda Hávová): A u nás neexistuje obor filmová hudba jako taková?

Host (Ondřej Brzobohatý): U nás takovýhle obor neexistuje a asi nikdy existovat nebude.

Moderátor (Naděžda Hávová): Třeba ho založíte.

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne, rozhodně se o to nebudu pokoušet, protože si myslím, to tady nemá moc jako význam a smysl i vzhledem k naší jako nějaký prostě kinematografii.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ale já bych nebyla tak skeptická. Český lev, pokud jste se díval v sobotu večer, tak já si myslím, že ta filmová produkce je celkem slušná, takže je k čemu dělat hudbu.

Host (Ondřej Brzobohatý): No, k čemu sice je, ale myslím si, že těch nápadů, který by se mohly zrealizovat, by mohlo být třeba mnohem víc a těch peněz, které by na ten film mělo jít, by taky mělo být mnohem víc. A vůbec celkově prostě si myslím, že to je zatím bída. Mělo by to být lepší, rozhodně, to je prostě takovej nějakej můj názor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už ale píšete scénickou hudbu, pro divadlo Radka Brzobohatého jste napsal muziku k několika hrám. Jak to chodí? Stávalo se vám nebo stává se vám, že někdy režisér vám řekne, abyste to přepracoval nebo vás, berou protože jste Brzobohatý?

Host (Ondřej Brzobohatý): Ne, to se občas stávalo, ale zase záleží na dohodě vždycky s režisérem a mě ta scénická hudba strašně baví, protože to má hodně blízko k tý filmový muzice a člověk se na tom může tak nějak jako realizovat, ty svoje různý nápady a je to zážitek. Navíc když to potom člověk vidí, když je ta premiéra, tak je to prostě hezký.

Moderátor (Naděžda Hávová): Od pěti let jste hrál na housle, ve dvanácti jste přešel na klavír. Vy jste mi potom říkal, že jste i neoficiálně studoval na konzervatoři. Už jste měl od dětství jasno, že budete muzikant?

Host (Ondřej Brzobohatý): Měl, měl. No tak pozor, to je taky, tam je takovej jeden mezník v tom mým životě, v těch patnácti letech, když já jsem se rozhodoval, jestli půjdu na kuchaře nebo na skladatele.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hm?

Host (Ondřej Brzobohatý): Protože jsem chtěl hrozně moc studovat hotelovou školu a být kuchařem, protože mě strašně baví vařit, ale fakt jako extrémně a o tom mě tenkrát přesvědčil Angelo Michajlov. Totiž teda pro mě boží, ale člověk, který byl úplně užasnej a tak nějak mě společně s jinýma profesorama připravoval vlastně na zkoušky a řikal mi jako, Ondřeji to se musíš rozmyslet, jestli chceš být kuchař nebo nějakej, řekl to úplně, nějakej podřadnej kuchař a nebo skladatel. Tak já jsem jako samozřejmě to nebral úplně vážně, podřadnej kuchař, protože kuchař nemusí být vůbec podřadnej, ale může to být úžasný. Už je to zaměstnání, navíc je v tom kus umění, ale nakonec jsem prostě volil tu skladbu, protože zároveň si myslím je jako lepší být úspěšný skladatel a do toho mít koníčka vaření, než být třeba nějakej kuchař a do toho mít jako koníčka muziku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tatínek vás prý od dětství zrazoval od toho, abyste se stal hercem, protože je to podle něj řehole.

Host (Ondřej Brzobohatý): On měl takovou utkvělou představu, že to je řehole a přitom si ve skrytu duše vůbec jako nepřipouštěl, že ta muzika je úplně o tom samém.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já se právě chci zeptat, jestli uživit se jako muzikant je o tolik jednodušší než jako herec?

Host (Ondřej Brzobohatý): Neni. Je to, pokud samozřejmě nemáte kontakty a pokud nemáte štěstí v životě, tak jako je to stejně těžký. Prostě já znám takovejch skvělejch muzikantů, mých spolužáků ze základky Tomáš Sýkora, Jirka Šindelář, Jirka Sedláček, všechno skladatelé, který jsou prostě pár excelanc fakt vynikající kluci. Matěj Benko, to je vynikající klavírista, Ondra Kabrna, prostě Jirka Nedoma, mohl bych tady vyjmenovávat prostě plno jmen, který jsou podle mě vynikající muzikanti a mají strašně moc málo možností se někde uplatnit, jenom vzhledem k tomu, že prostě někoho neznaj zrovna, nebo jo. Že podle mě tady je to těžký prostě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to asi v životě chodí, vy to štěstí máte a měl jste. Otevírá vám třeba jméno Brzobohatý dveře?

Host (Ondřej Brzobohatý): Určitě. Tak jako je to logický, takže vlastně já se samozřejmě snažím pracovat na tom, aby to mělo jistou úroveň, to jméno taky, a aby prostě když se někde řekne Brzobohatý, tak aby si každý řekl, že aha, tak dobře, tak to je v pořádku, tak to uděláme, já nevím něco bla, bla, bla. A aby to nebylo Ježíš marjá, Brzobohatý tak to snad ne. To doufám, že to se mi snad v životě nepodaří, abysem spadl do tuhleté škatule. Takže otvírá a já jsem zatím rád, že tomu tak je. Otevřela mi dveře hodně ta první řada Superstar, kde vlastně lidi vám neustále telefonují, něco vám nabízej a chtěj, abyste se prostě oblékali v něčem a v tamtom. Což mě přišlo takový trošku až jako nemocný, to jsem vůbec jako nedělal. Ne, nedělal jsem tyhlensty věci, ale na druhou stranu pak jako se můžete bavit s lidma, který nějak fungujou v muzice a oni vás neberou úplně jakou outsidera, ale vědí, že prostě už jste něco dokázal. Takže to je taky určitě dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zkoušeli jste, Ondro, někdy s kapelou hrát v zahraničí? Vzít jen tak nástroje? Piáno asi se pod paždí vzít nedá, ale...

Host (Ondřej Brzobohatý): Vlastně jako že žijeme takovou mystifikací, že všem lidem vždycky říkáme, že jsme si tuhletu písničku přivezli od někud. A teď to tedy já tady prokecnu, ale já si myslím, že to každému vždycky dojde, že jsme nebyli v Afghánistánu, ani že jsme nebyli na Kubě a nikde jinde, ale hrozně rádi bychom, strašně rádi bychom to chtěli zkusit, už jenom proto, že víme, známe kluky z Trabandu, že v kapele Traband se podařilo, že oni jeli šňůru po Francii, myslím, a měli hroznej úspěch. A tak si říkáme, že proč by to, když to vyšlo jim, tak proč by to nemohlo vyjít nám, že bysme třeba mohli po Polsku nebo třeba někde jinde, ale ta Francie mě láká docela. To by bylo zajímavé určitě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste napsal písničky pro, pokud to vím dobře, dva loňské finalisty soutěže Superstar, Sámera Issu a Martinu Balogovou. Myslím, na své debutové desce stále pracuje. Kudy byste chtěl, aby se ubírala česká popová scéna i prostřednictvím těchto dvou zpěváků? Máte možnost to ovlivnit?

Host (Ondřej Brzobohatý): No, já bych byl hrozně rád, kdyby se hlavně ubírala trošku jaksi kvalitnějším směrem.

Moderátor (Naděžda Hávová): No to je takový obsáhlý pojem. Buďte trochu konkrétnější.

Host (Ondřej Brzobohatý): No, já, podle mě, já chci být hodně konkrétní v tý kvalitě. Já chci, aby prostě lidi celkově tak nějak, posluchači byli mnohem víc náročnější, že vlastně já respektuji dance muzik, já respektuji techno, i když to teda není zrovna až moje šálka čaje, ale prostě kdyby se všechno dělalo trošku víc kvalitněji a s větším nějakým takovým citem právě pro tu muzikálnost a pro tu hudbu, tak si myslím, že by to vůbec bylo lepší, no. A i kdyby bylo mnohem víc interpretů a byla by prostě vůbec tak nějak jako větší možnost vybrat si z tý české scény.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže si myslíte, že na popové scéně české chybí konkurence?

Host (Ondřej Brzobohatý): Myslím si, že tam chybí taková zdravá a hodně kvalitní konkurence. Rozhodně.

Moderátor (Vladimír Kroc): My se za chviličku rozloučíme další ukázkou z alba Bůh ví, Akt. Ještě než se tak stane, tak jsem si vzpomněl, že jste mluvil o tom vaření. Máte kromě vaření a hudby ještě další nějaké koníčky, co vás baví?

Host (Ondřej Brzobohatý): No tak kromě vaření a muziky jsou to určitě moje přítelkyně. To je velkej koníček.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je hezký koníček.

Host (Ondřej Brzobohatý): To je krásný koníček. Tak nějak celkově to divadlo je taky nádherný koníček a potom kamarádi, vůbec tak nějak život celkově. Život musí být koníček, aby si ho člověk užíval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak ať vám to tak zůstane, ať vás život baví. To byl Ondřej Brzobohatý, host pořadu Dva na jednoho. Díky a teď už si pustíme písničku, která se jmenuje Než se rozední.

Host (Ondřej Brzobohatý): Taky díky, mějte se, nashle.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nashledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Děkujeme i vám, že posloucháte Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Vladimír Kroc a Naděžda Hávová vám přejí dobrý start do nového týdne.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.