Omarova mešita Berlíňany neděsí

Přímo naproti zastávce Görlitzer Bahnhof se tyčí šestipatrová prosklená budova. Vypadá spíše jako obchodní centrum než muslimský svatostánek. Druhou největší berlínskou mešitu zdobí i minarety, jsou však nenápadné a z ulice nejsou vidět.

„Problémy se sousedy jsme nikdy neměli. Od začátku jsme odpovídali na každou otázku, kdokoli se mohl přijít podívat. Distancovali jsme se od radikálů,“ říká mi Birol Ucan ze společnosti, která mešitu postavila.

Před vchodem do modlitebny stojí několik mladíků připravených odpovídat na všetečné otázky návštěvníků. Otázka, zda mohu vstoupit do hlavního sálu, je přeci jen trochu znejistí. Je pátek, pro muslimy nejdůležitější den v týdnu.

Interiér Omarovy mešity|foto: Klára Stejskalová

„Máme tu dvě patra, ženy začaly automaticky chodit do druhého, ale nikdo je k tomu nenutí,“ tvrdí mi pan Ucan. „Tento dům je pro Němce, není to žádný uzavřený prostor. Je pro muslimy i nemuslimy, ženy s šátky i bez šátků. Říkáme: Přijď, podívej se, pak si udělej názor. Někteří přijdou, někteří ne. Ale naše dveře jsou otevřené. Není třeba si sjednávat termín. Cokoli člověka zajímá o islámu, může přijít a dostane odpověď,“ doplňuje.

Omarova mešita se může pochlubit nádhernou výzdobou. Je jasná, světlá, podlahu zdobí zajímavý zelený koberec. „Využili jsme mnoho tradičních elementů, ale styly se tu mísí. Převažuje osmanský, ale je tu třeba i andaluský nebo marocký,“ popisuje Birol Ucan.

Islámské duchovní centrum postavili dva architekti, německý a arabský. Ten hlídal zejména dodržení všech duchovních aspektů. „Aby třeba při modlení směrem k Mekce lidé nekoukali na police s botami,“ vysvětluje Birol Ucan.

Výzdoba Omarovy mešity v Berlíně|foto: Klára Stejskalová

Na stavbu se složili sami členové muslimské komunity, i když přispěli i dárci ze zahraničí. Vyšlo to na deset miliónů eur. V Kreuzbergu, kde žije početná turecká komunita, se zatím věřící scházeli v jednom z pater někdejší továrny. Omarova mešita je multifunkčním centrem.

S panem Ucanem procházíme zatím ještě ne zcela dostavěným domem od sklepa až po šesté patro. Dole plánují lázně. Zatím je tu tradiční místo, kde si muži před modlitbou omývají nohy. Důmyslně skryto před zraky Berlíňanů.

„A tady je zábavný trakt. Společenská místnost určená pro turecké svatby, narozeniny, pohřební hostiny. A tady školka pro 30 dětí od dvou do pěti let. Mnoho lidí se bojí děti posílat do německých školek, že by tam mohli dostat vepřové maso nebo by se tam nedodržovali náboženské tradice. Výuka ovšem musí být samozřejmě v němčině,“ říká Birol Ucan.

Umývárna v útrobách Omarovy mešity|foto: Klára Stejskalová

Necelý měsíc po otevření zájem Berlíňanů o mešitu opadl. Turisté sem však zavítají. „Nikdy jsem si nepředstavoval, že v Evropě může vyrůst taková mešita s minarety. Je pravda, že hlas muezzina nejde navenek, je slyšet jen uvnitř mešity. Ale když jsem to viděl, cítil jsem se tak nějak lépe. Myslel jsem si, že Evropa se obává našeho náboženství, muslimů, možná se něco pomalu mění. Prostě když jsem teď mešitu viděl, měl jsem takový pocit,“ svěřil se mi s dojmy pan Köksal z Trabzonu, který přijel za příbuznými.

Je zajímavé, že otevření jiných mešit vyvolává občanský odpor. Proti Omarově mešitě nikdo nic nenamítal. Socioložka Barbara John má jasno: „Když mám sousedy, kteří jsou otevření, kteří se mnou mluví, kteří odpovědí na mé otázky, mnohé se tím mění. A to je něco, co musí být v naší společnosti stále častější. Samozřejmě první reakce na mešity je: To nechci! Ale ti lidé tu žijí, mají také svůj strach z naší liberální společnosti. Je třeba s nimi pracovat, naučit je pořádně německy.“

Nová Omarova mešita určitě není posledním muslimskou stavbou. V Německu se už dnes k islámu hlásí přes čtyři milióny lidí.