Žáci potřebují dynamickou hodinu. Mobily není nutné plošně zakazovat, říká vítězka Global Teacher Prize

Učíte dle osnov to stejné, ale jak moc se liší jednotlivé školní roky?

Čtěte také

Prvňáčci potřebují vědět, že věříme, že škola je místo, kam stojí za to jít, radí psycholožka. Čemu se jako rodiče vyhnout?

Velice se liší. I když teď učím desátým rokem tentýž předmět v témže ročníku, každý školní rok je jiný. Vždy se přizpůsobuji konkrétnímu kolektivu, ve kterém předmět vyučuji, a podle toho volím metody.

Čili určitě to není tak, že by učitel stereotypně jel každý rok totéž v těch samých předmětech.

Digitální domorodci

Snažíte se o to, aby studenti a studentky zůstali v oboru, který je nesmírně podstatný, tedy ve zdravotnictví. Jací vlastně jsou ti, kteří si v 15 letech zvolí zdravotnickou školu?

Je to vlastně generace Z, jsou to naši digitální domorodci, to znamená, že jsou velmi technologicky vyspělí. Vnímám za tu dobu, kdy na škole působím, že hodně volají po tom, aby znali smysluplnost učení daného učiva. Myslím si, že potřebují dynamickou vyučovací hodinu.

Co to znamená?

Střídání aktivit. Chvíli se věnujeme aktivizačním metodám, potom jdeme do učebnice, pak uděláme zápis, pak si pustíme schematické video. Vnímám, že potřebují střídání aktivit. Jsou zvyklí skrolovat a neustále mít mnoho podnětů – zaujme, nezaujme, jdu dál – a stejně to podle mě mají i v hodině.

Umím si vybavit, že v 90. letech, kdybych chtěl skrolovat, tak by mi to zakázali…

Tady se dotýkáme problematiky mobilních telefonů v hodinách, což je teď hodně aktuální. Myslím si, že zakazovat nebo plošně zcela rušit jejich přítomnost určitě není možné. Jsou momenty, kdy je mobilní telefon v hodinách zbytečný, ale jsou i momenty, kdy jsou vítány, a úplně se jim bránit také není dobré.

Čtěte také

Zákaz mobilů ve školách? Rozhodovat by měli rodiče a školy, nikoliv zákon, namítají kritici

Na tuto problematiku se dívám z pohledu zlaté střední cesty. To znamená, že pokud je potřeba nebo je možné využít mobily, tak proč ne, ale určitě je tady řada hodin a vyučovacích předmětů, kdy nejsou namístě a měly by zůstat v taškách.

To je téma, které se bude řešit během podzimu, ale vrátím se ke studentům – kolik z nich je v těch 15 letech přesvědčených, že se tomu chtějí věnovat. A jak jisté je, že je to bude držet ve třetím ročníku, kdy jim bude 18 let?

Moc často se nesetkáváme s tím, že ve 2. nebo 3. ročníku nám odcházejí a mění obory, ale občas se stane, že odmaturují a sdělí nám, že půjdou jinou cestou, například pedagogickou, nebo odcházejí zkoušet studium adiktologie, čili nezůstávají čistě ve zdravotnictví. Ale převažující část z nich, a vedeme si i statistiky, nám zůstává ve zdravotnictví. Otázka pak je, kolik let v něm zůstanou.

Kolik o tom oboru vědí v 15 letech?

Jak kteří. Někdy se stává, že řeknou, že mají rodiče nebo sourozence zdravotníky, ale někdy se stává, že jsou na zdrávce, protože chtěli někam, kde není matematika, a mají rádi seriály ze zdravotnického prostředí. Takže ta představa je zkreslená.

Z praxe jsou nadšení

A pak přichází ta nejdůležitější mise – z lásky ke zdravotnickým seriálům to přetvořit v to, že člověk přijme poslání pracovat ve zdravotnictví. Tou hlavní odměnou nebude pouze platová podmínka. Je to tak?

Ano, na to naráží už ve 3. ročníku, kdy poprvé vstupují do nemocniční praxe. Nejdříve začínají na standardních odděleních a potom na specializovaných, aby měli možnost pečovat o různé diagnózy, o pacienty v různém věku. Čili tam už je střet s nemocniční realitou.

Čtěte také

Škola by neměla být hřebíček do rakve, ale bezpečný prostor. Dětem málo nasloucháme, říká držitelka Zlatého Ámose

Jak tvrdý ten střet je? V kolika letech se student a studentka dostanou do kontaktu s bolestí nebo se smrtí?

Je to hned ve 3. ročníku. Snažíme se je na to připravit v rámci předmětu psychologie a komunikace. Je potřeba mluvit o tom, co je čeká, že si zvolili náročnou profesi, jak reagovat v různých situacích, a zejména žákům dát najevo, že jsme tam vždy pro ně a můžeme s nimi probrat situace, které prožili v nemocnici, co se třeba týče péče o umírajícího pacienta. Začínají vlastně pečovat o seniory, takže vidí všechny možné stránky zdravotnické profese.

Pro 18letého člověka to musí být náraz, kdy jim někdo poděkuje za to, že se tomu chtějí věnovat?

Musím říct, že často nám přicházejí z praxe nadšení, jak je péče o pacienty naplňuje, že jim třeba právě i pacienti děkují za péči, a když jim končí praxe, tak jsou nešťastní a chtějí, aby tam ti žáci zůstali. To znamená, že odměnu získávají jistě od pacientů.

Školní psycholog

Použila jste termín digitální domorodci. Je tato generace tak křehká, jak to používá často mediální zkratka? Mně to přijde nespravedlivé…

Je to určitě nespravedlivé. Za sebe musím říct, že od doby pandemie covidu vnímám, že nám přicházejí čím dál tím křehčí jedinci v tom smyslu, že mnoho z nich má zkušenost s psychologickou, psychiatrickou péčí, užívají medikace, sdělují nám své diagnózy, deprese, úzkosti, panické ataky, sociální nepohodu. A opravdu napříč obory se s učiteli shodujeme na tom, že dochází k nárůstu. Proto ta křehká nebo vločková generace, ale nerada bych, aby s nějakým hanlivým významem. Musím ale potvrdit, že tento nepříznivý trend pozorujeme.

Jak moc jsme ve vnímání tento aspekt globální pandemie zanedbali?

Negativní dopad je, že nám v tuto chvíli scházejí školní psychologové, setkáváme se s žáky a studenty v psychickém nepohodlí.

Co přesně se stalo, že k tomu nepohodlí došlo?

Čtěte také

Většina škol pomocné pedagogy nezaměstnává. Přitom snižují neúspěšnost studentů o polovinu, poukazuje Prokop

Byly to určitě vnější okolnosti a zkušenost sociálního odloučení od každodenního setkávání, sociální izolace. To, že chybí ve školách psychologové, je pro nás v tuto chvíli reálný problém, protože je pro nás obtížné vyhledat cesty, kam odkázat žáka nebo studenta, který má během vyučování panickou ataku.

Máme výchovného poradce, školního metodika prevence, a kdybychom měli školního psychologa, pro kterého je atraktivní působit ve škole, tak bychom věděli, že krizovou intervenci mu poskytne.

Věděli bychom, že k němu může docházet na individuální konzultace, že školní psycholog může adekvátně spolupracovat nebo vytvářet atmosféru, pracovat s třídním kolektivem. Ale v tuto chvíli je pro nás těžké sehnat školního psychologa a rádi bychom toto téma otevřeli u kulatého stolu v rámci odborné akce v Senátu, který nás čeká 24. září.

Byli bychom rádi, kdyby se otevřelo téma optimalizace výkonu školního psychologa, jestli by nebylo dobré rozvolnit požadavky na tuto profesi.

Jak je důležité vykání na školách? Může škola suplovat rodinu? A jak živá je pro studenty a studentky latina? Poslechněte si celý rozhovor.