Olga Havlová se snažila pomoc nabízet tak, aby to nebyla jen charita, vypráví šéfka Výboru dobré vůle

Pocházíte z Litvy, vystudovala jste práva a rozhodla jste se tady zůstat a pokračovat v odkazu první ženy prezidenta Václava Havla Olgy Havlové. Nejsou to moc vzletná slova?

Je to skutečně náplň naší nadace. Ale vnímáme to tak, že dennodenně pracujeme v kanceláři nadace. Ale samozřejmě naše projekty, vize, poslání, to naplňuje odkaz Olgy Havlové. Je to tak.

Čtěte také

Z lásky k lidem – takový podtitul nesou oslavy stého výročí Charity

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Není to složitý název?

Ano, ale je to historicky podmíněné. Protože Olga Havlová, když se stala první dámou, tak hledala, jakým způsobem propojit její nové postavení s tím, že by dělala něco užitečného. Takže se potkávala se svými přáteli z disentu a přemýšlela, jak pokračovat dál. A situace sama nabídla, jak by se mohla zapojit, protože se ozývali mecenáši z ciziny, Češi žijící v zahraničí i doma v tehdejším Československu, že chtějí pomáhat. Tak se s přáteli potkala a založili organizaci. Po delší diskuzi z toho vzešel Výbor dobré vůle a později dovětek Nadace Olgy Havlové.

Jméno v názvu Olga Havlová otevírá stále dveře?

Určitě ano, myslíme si, že na Olgu Havlovou dodnes lidé reagují velmi pozitivně. Mají na ni živé vzpomínky, velmi si váží práce, kterou vykonala, a váží si práce, kterou dodnes vykonává naše nadace.

Jaký je podle vás její hlavní odkaz? Je to slovo služba? 

Přesně tak, ona to vnímala jako něco, co je normální a má se dělat bez nějakých velkých gest. Dělala svou práci neokázale a to žádala i po kolezích a kolegyních v kanceláři. Byla velmi skromná a empatická. Dokázala pochopit, kdo jakou pomoc potřebuje. Snažila se pomoc nabízet tak, aby to nebyla charita, ale pomoc, která pomůže lidem postavit se na vlastní nohy.

Zítra v pražské Oboře Hvězda bude 4. ročník štafetového Běhu dobré vůle. Jakými formami běhu můžeme podpořit vaši nadaci?

Od 16. hodin na Vypichu budou dětské závody, dospělí se mohou těšit na pětikilometrový, desetikilometrový nebo štafetový běh, což znamená – čtyři lidé a každý běží dva a půl kilometru. Lidé mohou přijít na místo nebo se podívat na naše webové stránky, což doporučujeme, protože pak na každého běžce budeme dobře připravení – čekají na ně velmi hezké odměny, jak pro děti, tak dospělé.

Budeme mít krásná srdíčka v žlutomodré barvě, děti dostanou krásné odměny, jsme připraveni s různými stánky. Kuchařky bez domova nabídnou teplé občerstvení. Bude tam kavárna Bílá vrána, kde pracují lidé s handicapem Pak máme atletickou přípravku pro děti a překvapení – přijde Spejbl i Hurvínek.

Otevírat oči státu

Naplňuje vás život, který žijete? Nosíte si práci domů?

Ano. Vypadá to tak, že nám pomáhá celá naše rodina. Pokud nedokážu přesvědčit k pomoci ani své nejbližší, tak nedokážu přesvědčit ani širokou veřejnost. Takže o tom hovoříme, je to pro mě i zpětná vazba na to, co děláme, jakým způsobem reagujeme na aktuální potřeby. Co se týká práce v neziskových organizacích, je potřeba si nosit práci domů, jinak to nejde.

Říkáte si někdy, jestli neděláte něco za někoho jiného? Nejste činní tam, kde by měl být z definice stát?

Samozřejmě našim úkolem je nejenom nabízet aktuální pomoc tam, kde je to potřeba, ale také tlačit na stát a veřejnou správu, aby nabízela pomoc i ona. Ale snažíme se fungovat partnersky.

Když uvedu příklad, tak poslední tři roky jsme velmi úzce spolupracovali s pražským magistrátem, který měl zájem pomáhat lidem, aby získali důstojné bydlení. Založili jsme fond podpory bydlení – tři roky nám stát přispíval, my jsme hradili třeba dlužené nájemné, zálohy na služby nebo kauce. Pak magistrát založil svůj vlastní sociální fond, my jsme zkušenosti předali a oni dál pokračují v této aktivitě. Takže i toto je cesta.

Co je to důstojná existence? A jak se v Litvě odráží válka na Ukrajině? Poslechněte si celý rozhovor.