Oldřich Vízner o hře Noc bláznů: Peru se s mánií i depresí. A je mi v tom dobře

Pochvaluje si spolupráci s oblíbeným režisérem Pavlem Khekem, který všechny nabije takovou energií, že výsledek dopadne vždy dobře. Přiznává také, že na jevišti hraje sám sebe, protože on sám mám stejný problém, jako postava, kterou ztvárnil.

„Peru se tam s mánií a depresí, musím to dát do dvou hodin, do několika výstupů, které tam mám, a můžu říci, že mi v tom je dobře,“ přibližuje v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.

Jeho životní rolí je Saturnin – film vznikl před 22 lety a rád zjišťuje, že po tolika letech se stále udržel a pořad o něm někdo mluví. A s přibývajícími lety také zjistil, že filmem jsou potěšení i ti, kteří knihu nečetli.

Čtěte také

„Ve filmovém scénáři jsem nenašel chybu, klaplo všechno,“ říká s tím, že ve filmu je tak pětina až desetina knihy. Tu také načetl na CD, což nebyla vůbec jednoduchá práce – jedno souvětí se skládá třeba i z 20 vět.

Vzpomíná tak na představení Pan Kaplan má třídu rád – po skončení nešišlá, ale v běženém životě občas používá citáty z věcí, které hraje. A na herectví je také zajímavé, že funguje jako terapie, která vás odvede od běžných starostí. „Jeviště je lékař, hraji, i když mám rýmu,“ přibližuje.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.