„Nový život – a pak najednou nic.“ Po donošení dvojčat své švagrové se Dana propadla do deprese

Dana pochází z Olomouckého kraje, ale žije ve Velké Británii. Náhradní matkou se rozhodla stát poté, kdy její švagrová přišla o možnost mít vlastní děti zraněním pánve z úrazu na kole.

„V mém případě to byla spontánní, okamžitá reakce, když jsem viděla švagrovou v nemocnici na tom lůžku – musím jí pomoct. A jak jí můžu pomoct? Náhradní mateřství,“ nastiňuje touhu dopomoci stát se matkou.

Čtěte také

Speciální pedagog: Nejtěžší je vidět, co dítě potřebuje, ale mít rodinu, která to nemůže poskytnout

„Já jsem z docela rozrostlé rodiny, tak jsem to chtěla dopřát i svým vlastním dětem. Prostě když jsem mohla pomoct, tak jsem chtěla pomoct,“ dodává. Své švagrové Dana v roce 2016 porodila dvojvaječná dvojčata – sobě synovce a neteř.

Od začátku pociťovala tlak a velkou zodpovědnost. „Tolik lidí v tom máte zaujatých, tolik peněz, tolik času, tolik emocionální investice. Moje děti v tom už byly namočené, že jsem chtěla být náhradní matkou, že jsem to nabídla,“ poukazuje.

Její vlastní synové, dvouletý a čtyřletý, od začátku věděli, že se nebudou dělit o pokojíčky s dalšími sourozenci. Museli si ale zvykat. „Je pravda, že moji kluci ze začátku přišli: je to brácha a ségra? Ne, není, už jsme o tom mluvili. Teta Davina je maminka, já je jenom odnosila,“ vysvětlovala jim.

Vrchol a pád

Šest týdnů před porodem musela Dana zůstat v nemocnici. Po císařském řezu byla dvojčata v inkubátoru. „Já jsem se bránila zuby nehty, že jsem je nechtěla jít navštívit, tak jsem se na ně šla podívat, až byly z inkubátoru venku,“ popisuje své čekání, které prolomila po týdnu. „Je to nový život, to nejkrásnější, co může být. K tomu nemám víc co říct,“ líčí moment setkání s dvojčaty.

Po porodu ovšem Daně nebylo psychicky dobře a v kontaktu s malými dětmi být nechtěla. „Deprese jsem měla, dokonce jsem skončila na antidepresivech a měla jsem i sezení s psycholožkou. Pravděpodobně to hodně zamávalo s mojí psychikou, bylo tam najednou takové nic, kde měla být radost a starost o děti. Protože tam nebylo vůbec nic, tak mě to asi hodně sebralo,“ vzpomíná Dana.

Čtěte také

Donosit na hrudi potřebují předčasně narozené děti, matkám pomáhá sdílení, říká ředitelka organizace Nedoklubko

Podobná prázdnota se v ní ozývá dodnes.  „Rok od porodu se stala situace, kdy jsem musela jít na návštěvu, kde měli novorozeně – tak jsem se rozbrečela, prostě jsem psychicky nemohla. I teď po osmi letech, jak se mě ptáte na různé otázky, tak to otevře rány a bolí to,“ vysvětluje.

Od švagrové Dana nedostala v roce 2016 žádnou finanční odměnu, protože v Anglii by to bylo nelegální. Zároveň ji už pět let neviděla, protože s jejím bratrem už nežije. „Je mi to trošku líto. Na druhou stranu je to možná lepší, protože můžu na tuto část svého život jakoby zapomenout – tím pádem se i posunout a žít svůj život se svými dětmi,“ říká 43letá Dana. Česko navštěvuje dvakrát třikrát do roka, když mají děti v Anglii prázdniny.