Speciální pedagog: Nejtěžší je vidět, co dítě potřebuje, ale mít rodinu, která to nemůže poskytnout
Milan Černý vystudoval český jazyk, pedagogiku, ale celý život věnuje dětem s poruchami chování a jejich rodičům. „Učíme děti, které mají minimálně střední až těžké mentální postižení. V současné době dost často mají kombinaci s autismem,“ říká ředitel MŠ a ZŠ speciální diakonie Českobratrské církve evangelické v Praze, který byl Hostem víkendového Radiožurnálu.
Mám pocit, že se tomu věnuje málo mužů. Proč?
Důvodem jsou asi finance. Druhý motiv je, že nemají tendenci pečovat. Ale má to velké výhody. Když jsem přišel do této oblasti, tak jsem se za rok stal vedoucím dvou týmu. Nic jsem neuměl a díky tomu jsem se spoustu věcí naučil.
Čtěte také
Co vás k tomu přivedlo?
Dostal jsem se na tábory s dětmi alkoholiků. Hrozně se mi líbilo to prostředí, práce s dětmi, podpora práce s rodinou. Byl tam systémový přístup. Rozhodl jsem se, že se budu věnovat terapeutické práci s dětmi. A u toho jsem zůstal a věnoval se tomu 15 let.
Vyhoření přišlo, nebo nepřišlo?
Vyhoření jsem v průběhu měl spoustu. Na začátku se to stávalo s rodinami, které byly nemotivované, nebo to bylo náročné.
Vždycky se mi o nich zdálo. Hodně jsem to emocionálně prožíval, ale časem jsem lehce oploštěl, takže jsem částečně vyhořel. Ale vždycky mě ty rodiny zajímaly a práce mě bavila, protože byla velmi pestrá.
Rodina
A kdy je to nejtěžší?
Nejtěžší to pro mě bylo, když jsem viděl, co by to dítě potřebovalo, a zároveň ta rodina to nechtěla, nebo nebyla schopná poskytnout. Buď nějaké osobnostní nastavení rodičů, nebo nějaké komplikace – psychiatrická diagnóza. A to dítě strádalo.
Když jste speciální jak mateřská, tak základní škola, tak co jste za školu? Jak učíte a jaké děti učíte?
Učíme děti, které mají minimálně střední až těžké mentální postižení. V současné době dost často mají kombinaci s autismem. Jsou to speciální kombinace.
Čtěte také
Děti se za čtrnáct let výrazně změnily. V první škole, na kterou jsem přijímal, bylo hodně dětí s dětskou mozkovou obrnou. Děti, které leží. Je to hodně o péči a mentálně na tom byly různě.
Děti, které mají středně těžké postižení s autismem, jsou v pohybu, pořád někam běhají, dost často i křičí a je to úplně jiná práce. Jsme speciální škola. Máme malé třídy, osm dětí maximálně a v každé třídě pracuje jeden učitel a dva asistenti.
Jaké vzdělání je pro speciální školy potřeba? Jak by měla vypadat inkluze? A jak vypadají speciální školy v zahraničí? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Speciální školy nemají kapacity. Bez krizového scénáře se situace nevyřeší, varuje ředitel
Přibývá dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, pro které není vhodné nastoupit na běžné základní školy. Jak jsou na tom ale s kapacitami školy speciální?
-
Sousedské hlídání? Chybí záruka kvality, hodnotí speciální pedagožka
Vláda odsouhlasila rozšíření předškolní péče o dítě v podobě sousedského hlídání. Jde o účinnou alternativu ke stávajícím mateřským školkám?
-
Když se rodič ve škole cítí vítán, snáz se s ním řeší problematické situace, říká šéfka Unie rodičů
„Pokud rodiče rozumí tomu, co se ve škole, kam chodí jejich děti, děje, mohou snáze podpořit jak školu, tak dítě,“ říká v Reparátu Angelika Gergelová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
