Speciální pedagog: Nejtěžší je vidět, co dítě potřebuje, ale mít rodinu, která to nemůže poskytnout

Mám pocit, že se tomu věnuje málo mužů. Proč?

Důvodem jsou asi finance. Druhý motiv je, že nemají tendenci pečovat. Ale má to velké výhody. Když jsem přišel do této oblasti, tak jsem se za rok stal vedoucím dvou týmu. Nic jsem neuměl a díky tomu jsem se spoustu věcí naučil.

Čtěte také

Počet dětí se speciálními vzdělávacími potřebami enormně roste, školy přitom už praskají ve švech

Co vás k tomu přivedlo?

Dostal jsem se na tábory s dětmi alkoholiků. Hrozně se mi líbilo to prostředí, práce s dětmi, podpora práce s rodinou. Byl tam systémový přístup. Rozhodl jsem se, že se budu věnovat terapeutické práci s dětmi. A u toho jsem zůstal a věnoval se tomu 15 let.

Vyhoření přišlo, nebo nepřišlo?

Vyhoření jsem v průběhu měl spoustu. Na začátku se to stávalo s rodinami, které byly nemotivované, nebo to bylo náročné.

Vždycky se mi o nich zdálo. Hodně jsem to emocionálně prožíval, ale časem jsem lehce oploštěl, takže jsem částečně vyhořel. Ale vždycky mě ty rodiny zajímaly a práce mě bavila, protože byla velmi pestrá.

Milan Černý|foto:Patricie Strouhalová, Český rozhlas

Rodina

A kdy je to nejtěžší?

Nejtěžší to pro mě bylo, když jsem viděl, co by to dítě potřebovalo, a zároveň ta rodina to nechtěla, nebo nebyla schopná poskytnout. Buď nějaké osobnostní nastavení rodičů, nebo nějaké komplikace – psychiatrická diagnóza. A to dítě strádalo.

Když jste speciální jak mateřská, tak základní škola, tak co jste za školu? Jak učíte a jaké děti učíte?

Učíme děti, které mají minimálně střední až těžké mentální postižení. V současné době dost často mají kombinaci s autismem. Jsou to speciální kombinace.

Čtěte také

Šikana na školách? Důležitá je příprava pedagogů, říká šéf AiSIS. Klíčový je školní psycholog, dodává náměstek

Děti se za čtrnáct let výrazně změnily. V první škole, na kterou jsem přijímal, bylo hodně dětí s dětskou mozkovou obrnou. Děti, které leží. Je to hodně o péči a mentálně na tom byly různě.

Děti, které mají středně těžké postižení s autismem, jsou v pohybu, pořád někam běhají, dost často i křičí a je to úplně jiná práce. Jsme speciální škola. Máme malé třídy, osm dětí maximálně a v každé třídě pracuje jeden učitel a dva asistenti.

Jaké vzdělání je pro speciální školy potřeba? Jak by měla vypadat inkluze? A jak vypadají speciální školy v zahraničí? Poslechněte si celý rozhovor.