Nosit cizí dítě se od mých vlastních moc neliší, popisuje Pavla, která odnosila chlapečka neplodnému páru

„K náhradnímu mateřství mě přivedla touha pomoct někomu, dát někomu pocit lásky,“ vysvětluje Pavla. V březnu 2024 byla Pavla v šestém měsíci těhotenství, na otázku jaké to je nosit cizí dítě odpovídá tak, že je to zvláštní. „Člověk už dopředu ví, že dítě není a nebude jeho, na druhou stranu je to stejný pocit jako s mými vlastními dětmi, kdy cítím jak roste, pohybuje se,“ rozvádí dále Pavla. 

Čtěte také

Když zakážeme náhradní mateřství, zavíráme oči sami před sebou. Tím jsme etický problém nevyřešili, myslí si poslankyně Eva Decroix

O možnosti stát se náhradní mámou se dozvěděla ze sociálních sítí, počítala s finanční kompenzací, která se pohybuje ve stovkách tisíc korun. „Finanční náhradu beru jako náhradu péče o sebe a dítě a zodpovědnost, kterou za něj mám,“ vysvětluje Pavla. Také zmiňuje náhrady ušlého zisku za dobu těhotenství, kdy by mohla být v zaměstnání, nebo bolestné. 

Existují i rizika

Jelikož je Pavle přes čtyřicet, uvědomuje si, že s těhotenstvím jsou spojená i rizika. Na rizika pacientku upozornila i gynekoložka, kterou plán na odnošení dítěte jinému páru překvapil, ale svoji pacientku nesoudí. 

Pavla je rozvedená, má dvě děti. Jelikož druhé dítě je ještě malé, Pavla je na rodičovské dovolené a do práce nechodí. Vzhledem k mohutnější postavě a volnému oblečení si okolí jejího těhotenství nevšimlo. 

Průběh těhotenství

V osmém měsíci těhotenství Pavla už ví, že jinému páru nosí syna. S biologickými rodiči je v kontaktu občas, přibližně jednou za měsíc, kvůli tomu, že bydlí daleko. 

V červnu 2024 Pavla míří do nemocnice na plánovaný císařský řez. Její děti hlídá maminka, která o náhradním těhotenství ví a respektuje ho. Pár hodin před porodem začíná být nervózní. „Psychicky se připravuji na bolest a na pobyt v nemocnici, člověk nikdy neví, co se může na sále stát,“ přemítá náhradní maminka. Pár hodin po této zprávě už vidí Pavla černovlasého chlapečka, který má dva tisíce devět set gramů a čtyřicet osm centimetrů.

„Miminko jsem viděla, byl to hezký zážitek. Mateřský pud se ve mě výrazně silně neprobudil,“ komentuje Pavla po porodu. Dítě si přebírá biologický otec, který na matrice s Pavlou již před porodem podepsal prohlášení o určení otcovství.