Když zakážeme náhradní mateřství, zavíráme oči sami před sebou. Tím jsme etický problém nevyřešili, myslí si poslankyně Eva Decroix

Radiožurnál celý týden vysílá cyklus reportáží s názvem Odnosím vám dítě. Cyklus, věnujeme příběhům spjatým s náhradním mateřstvím. Když zalistujeme těmito příběhy, napadne nás, že náhradní mateřství u nás rozhodně není neznámou praxí. Vy jste se podílela v pracovní skupině na přípravě zákona, o kterém budeme mluvit. Čemu rozumíte pod pojmem náhradní mateřství?

Jsou ženy – a říkám to tak, jak to vnímá připravovaný zákon – které z nějakých zdravotních důvodů nemohou otěhotnět a páry hledají způsob, jak se stát rodiči. Všichni vnímají, že způsob, že k tomu požádají jinou ženu, aby jejich dítě odnosila, je z hlediska morálky, etiky a mnoha dalších otázek, třeba právě i právních, velmi složitý.

Čtěte také

Odnosím vám dítě. Jak v Česku funguje surogátní mateřství a jaké příběhy skrývá?

Ale touha po rodičovství mnohých lidí, kteří se ze zdravotních důvodů ocitli v této situaci, je silnější. Bez ohledu na to, že český právní řád dnes ani nezakazuje, ale ani žádným způsobem neřeší, nereguluje náhradní mateřství, tak již nejenom v České republice, ale i v mnoha dalších zemích probíhá.

Problémem bohužel je, že se to vše děje v takové šedé zóně na hraně různých jiných zákonů, jako zákona o specifických zdravotních službách. Využívá, nebo možná zneužívá se k tomu Institut osvojení. Může docházet, a bohužel i někdy dochází k nespravedlnostem, protože v tom okamžiku není najisto postaveno, jaká jsou práva dítěte, jaká jsou práva nebo třeba i povinnosti náhradní matky nebo zamýšlených rodičů.

Cesty, jak k tomu můžeme přistoupit, jsou asi dvě. Buď to můžeme zakázat, právě třeba z důvodů etických, morálních, což se ale dlouhodobě ukazuje, že tam, kde k tomu státy přistoupily – a jsou evropské státy, které přistoupily k tomuto zákazu – tak problém nebo situaci pouze posunuly za své hranice.

Právě loni navrhly poslankyně hnutí ANO Helena Válková a Zuzana Ožanová úplný zákaz náhradního mateřství. Vy to tedy vidíte opačně?

Čtěte také

iROZHLAS

Narodila se bez dělohy, dceru jí odnosila jiná žena. ‚Jsem nesmírně vděčná,‘ říká Denisa z Ostravy

Na to je potřeba navázat, že na základě tohoto poslaneckého návrhu, který chtěl jít cestou úplného zákazu, kriminalizace, vláda pověřila ministerstvo spravedlnosti tím, aby vyšlo cestou druhou, cestou regulace.

Právě na základě tohoto návrhu nebo výzvy vlády se sešla pracovní skupina a navrhla právní, psychologické a zdravotní podmínky. Věnovala se i etickým otázkám, za jakých by bylo možné upravovat náhradní mateřství u nás. Rozhodně ještě nejsme ve stadiu zákona. Je to zatím jakási analýza nebo věcný návrh zákona, který nyní schválila vláda.

Poslankyně Zuzana Ožanová namítá, že náhradní mateřství není etické. Vy s etikou problém nemáte?

My jsme se v rámci pracovní skupiny, a proto to zmiňuji opakovaně, zabývali i etikou. Dlouhodobě si ale myslím, že když něco zakážeme a přesuneme náhradní mateřství do zahraničí, tak si jenom malinko zavíráme oči sami před sebou, protože tím jsme etický problém nevyřešili.

Moderní medicína přináší ohromné množství etických problémů. Může to souviset s anonymním dárcovstvím gamet a s mnohými dalšími otázkami. Ale jestli se chceme zabývat etikou, a já to velmi vítám, tak se pojďme o těch otázkách bavit. Stejně jako třeba vy nyní děláte ty reportáže.

A pojďme si říct si, za jak etické to každý z nás považuje. Právní úprava by měla být nastavená tak, a to by mělo být v souladu s etikou, že tím hlavním, na koho se máme v celém procesu koukat, je především dítě.

Dítě si tuto situaci nevybralo. A s ohledem na veřejný pořádek, na etiku a na morálku bychom měli především stavit takovou úpravu, aby to dítě bylo vždy v situaci, kdy jeho nejlepší zájem je chráněn.

Čistý altruismus

Základní princip novely je tedy čistý altruismus?

Ano.

Uvažuji, kolik může být náhradních matek, kteří do toho opravdu s tímto záměrem jdou. Jak jinak je možné je motivovat?

Čtěte také

iROZHLAS

Náhradní matky by se měly dočkat větší ochrany. EU chce vykořisťování zařadit na seznam obchodu s lidmi

Já se ale nedomnívám, že cílem zákonodárce nebo naším úkolem je motivovat náhradní matky. Já se domnívám, že náhradní mateřství by mělo zůstat výjimečným institutem. Dosud v České republice probíhá těchto případů několik desítek.

Opravdu si nemyslím, že bychom je měly motivovat. Což mimochodem třeba souvisí i s tím, co považuji za důležité ve věcném návrhu zákona, že si nemyslím, že je etické, aby na náhradní mateřství probíhala reklama. Myslím si, že reklama má být zakázána. Také zprostředkování má být zakázáno, protože ani to není správné.

„Kvalitní zákon“

Dá se celý zákon ošetřit tak, aby s jistotou nemohlo docházet k obchodu s lidmi?

Pokud mám být upřímná, tak jako právník se vždycky velmi bráním říci, že něco lze na 100 procent vyřešit. Víme, že lidé jsou vynalézaví, v průběhu procesů mohou nastat různé chyby.

Čtěte také

iROZHLAS

Ženy stále víc odkládají mateřství. Reprodukční centra pomáhají otěhotnět pacientkám v průměrném věku 36,2 let

Ale na tomto zákonu osobně pracuji více než dva roky a jsem přesvědčena, že jsme jej projednali jak se zahraničními experty, tak s právními experty, etickými experty, zdravotnickými experty. Věřím, že zákon, který nyní diskutujeme a který by měl být přijat, je kvalitním zákonem.

Co bylo vaším hlavním motivem, proč jste se zrovna do této tematiky pustila?

Musím se přiznat, že předtím, než jsem vstoupila do politiky, jsem léta fungovala jako advokátka. Velmi často jsem se věnovala rodinnému právu a opakovaně se mi stalo, i v mé malé regionální kanceláři, že se na mě obrátili rodiče, abych posoudila nějakou smlouvu nebo abych jim poradila s tím, že chtějí přistoupit k náhradnímu mateřství.

Čtěte také

iROZHLAS

Ženy často nemají dostatek informací o své plodnosti. Dostávají se do úzkých, říká koučka

Přiznám, že to vůbec není jednoduchá situace, protože nemůžete radit někomu, zda je něco správně a zda to dobře dopadne, když k tomu nemáte vůbec žádnou oporu v zákoně.

Vím, že ti lidé, kteří k tomu přistupovali na obou dvou stranách, se tím pádem ocitli ve velmi úzkostné situaci, kdy jenom museli spoléhat na to, že to všechno dobře dopadne. A znám i případy, kdy to úplně dobře nedopadlo právě proto, že nebyly správně nastaveny podmínky.

Proč se k oplodnění náhradní matky nesmí použít její vlastní vajíčka a zároveň se musí použít zárodečné buňky alespoň jednoho ze zamýšlených rodičů? Neučiní všechny právní pojistky náhradní mateřství byrokraticky složité, že se o něj zájemci nebudou pokoušet? A do jaké míry vychází navrhované principy z evropského práva? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.