Deníky adopce 2. Jaký byl pro Lenku a Tomáše první rok s osvojeným synem?
Dotazník, přípravný kurz, vytoužený telefonát a osvojení. Jak probíhal proces adopce ročního Tobiáše?
Lenka a Tomáš z Ostravska nemůžou mít vlastní děti a rozhodli se pro adopci. V rámci časosběrného seriálu jsme zmapovali celý proces – od podání žádosti až po převzetí miminka. V druhé sérii příběhu uslyšíte o prvním společném roce. Tobiáš je podle rodičů veselý kluk, který dělá veliké pokroky. V prvním dílu seriálu se vracíme úplně na začátek – na přelom roku 2019/2020, kdy Lenka s Tomášem podali žádost o adopci.
„Zpočátku jsme věděli, že chceme děťátko. Co se týkalo přirozeného průběhu, tak to se nám moc nedařilo. To nás potom přivedlo k tomu, že bychom šli směrem k té adopci. Spousta lidí, když jste jich na to zeptáte, tak mají strach a straší nás,“ vypráví na začátku roku 2020 manželé Lenka a Tomáš.
Čtěte také
Odradit se nenechali, podali žádost o takzvané zařazení do evidence žadatelů o adopci. Museli doložit svůj zdravotní stav i třeba to, jaké mají příjmy. U kolonky vzdělání oba zadali vysokoškolské. Lence je 40 a Tomášovi 44.
Poslední stránka je skoro prázdná, jen nahoře je poznámka o tom, že mají uvést mimo jiné představy o přijímaném dítěti: „Zdravé miminko. Většinové etnikum. Nezáleželo nám na pohlaví,“ říkají manželé. Ještě tam dodali, že by jim nevadila dvojčata.
Přípravný kurz
Manželé si pak pro osobní návštěvu z OSPOD přichystali řadu dokumentů – čistý trestní rejstřík, potvrzení o zaměstnání nebo oddací list a občanské průkazy.
„Paní si sedla ke stolu tady v kuchyni, navazovala na tento dotazník. Šla hodně do hloubky, takže jsme se museli otvírat hodně do minulosti. Naše vztahy, vztahy rodičů, zdraví rodičů, sourozenců. I jsme se chválili navzájem,“ popisují Lenka a Tomáš.
Teoreticky jsme připraveni dobře, ale realita ukáže
O půl roku později prošli přípravným kurzem pro náhradní rodiče v rozsahu 80 hodin. Kurz se skládal z přednášek, panelových diskusí, pohovorů nebo domácích úkolů.
„Jsme vhodní kandidáti, bylo nám to řečeno. Máme z toho velkou radost. Teoreticky jsme myslím připraveni dobře, ale realita ukáže, jak dobře.“
Zájemce o adopci školí a následně posuzují psychologové nebo sociální pracovníci. Příprava má zájemce o náhradní rodinnou péči detailně upozornit na rizika i třeba na nejlepší způsob, jak o adopci mluvit s okolím a se samotným dítětem.
„Dítě třeba přijde a řekne: ‚Ty ale nejsi moje matka, můj otec.‘ A my bychom měli odpovídat: ‚Ale my jsme si tě vybrali.‘“ přibližují manželé.
Těšení a těšení
Lenka a Tomáš se pak dostávají do evidence krajského úřadu a to znamená, že už přímo čekají na dítě. Netuší ale, jestli se stanou rodiči za pár měsíců, nebo třeba za několik let. Vytoužený telefonát nakonec přišel tři roky od podání první žádosti.
„Paní z krajského úřadu volala, že pro nás mají chlapečka. Já jsem se rozbrečela. A nastalo těšení, těšení a těšení,“ popisují rodiče.
Čtěte také
Manželé se dovídají, že je dítěti rok a teď je u pěstounů. Další informace jsou o biologické matce: je závislá na drogách, z nemocnice odešla po porodu a otce do rodného listu neuvedla. Lenka a Tomáš jdou na úřad nahlédnout do spisu, kde chlapečka vidí na fotkách a za pár dnů si ho poprvé chovají v náručí.
„První dojem bylo to, že přišlo dítě z reklamy. Takový andílek. Vůbec se nás nebál, byli jsme z toho úplně hotoví. Pozitivně,“ vzpomínají.
Tobiáš má světle hnědé vlasy a oči. Lenka s Tomášem ho nejprve jezdí navštěvovat k pěstounce. A na konci února 2023 si dítě vezou k sobě domů na Ostravsko.
První fázi se říká před adopční péči a trvá nejméně tři měsíce. O celém prvním roce v novém domově uslyšíte v dalších dílech seriálu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
