O korejské popletenosti

Vpravo, nebo vlevo? Otázka, na kterou většina lidí zná jasnou odpověď. Pochopitelně nemám na mysli politické spektrum, ale to, po jaké straně chodit nebo jezdit.

V Evropě i na ostatních kontinentech byly karty dávno rozdány, v České republice pak před 2. světovou válkou. Korejci s tím však mají problém dodnes. A můžou za to jak historické souvislosti, tak i vládní nařízení.

Obyvatelé Korejského poloostrova, tedy ti žijící v jeho jižní části, se původně pohybovali vlevo, jako chodci i jako řidiči. Pak ovšem přišli Američané a ti zase jezdili vpravo. A protože měli automobilů mnohem více než chudí Korejci, nezbývalo, než se přizpůsobit.

Jenže ouha! Nová pravidla silničního provozu nebyla dlouhých deset let uzákoněna a stejně tak se neměnila tradice chození po levé straně. Výsledkem byl zmatek nejen v Korejcově hlavě.

A aby toho nebylo málo, dodnes se korejské děti na základní škole učí říkanku obsahující návod, aby "psaly pravou rukou, ale chodily vlevo".

Nejednotnost se proto projevila i v železniční dopravě. Vlaky totiž jezdí vlevo, metro zase vpravo. Ovšem nutno podotknout, že nikoli všechny spoje. Ty vysokorychlostní se řítí krajinou na opačné straně než ty pomalejší.

A co se podzemní dráhy týče, úřady v metropoli Soulu se rozhodly vybudovat nové linky metra tak, aby měly společné stanice s vlaky, proto je musí, na rozdíl od těch starších, postavit vlevo.

Na jedné straně už proto nyní chápu, proč se o Korejcích říká, že do sebe na chodnících narážejí. Na druhé si nejsem jist, kde hledat příčinu tohoto zmateného stavu. Samotná jihokorejská vláda ale věří, že zrušení tradiční říkanky pro školáky navždy dokáže tuto konfuznost korejské duše odstranit.

Ze Soulu Robert Mikoláš, Český rozhlas