Snažíme se žít v souladu s přírodou, říká majitelka ekologické farmy. Jak se na Šumavě daří agroturistice?

23. srpen 2026

„Farmaření je samo o sobě dost těžká práce, v nadmořské výšce je to o to těžší. Pro mě, jelikož jsem se tam narodila, je to přirozené a zvládám to dobře. Ale třeba Vojta si na to musel chvíli zvykat,“ usmívá se Anna Hones z Ekologické farmy Highland Horská Kvilda. Nakolik náročné je ve třech lidech provozovat farmu? Jaké zážitky farmáři z Horské Kvildy nabízejí turistům? A jak funguje jejich samoobslužný krámek? Poslechněte si rozhovor z agrosalonu Země živitelka.

Jak jste se poznali? Prozradím jednu věc. Když jste přišli, řekli jste: „Na nás je tady moc lidí.“ A to teprve začali přicházet. Vy nejste zvyklí na takové davy?

Vojtěch Vildman: Ne, vůbec. Snažíme se tomu vyhýbat.

A jak jste se tedy potkali?

VV: V podstatě přes výcvik koní už před pár lety. Momentálně jsme spolu čtyři roky.

Kolik koní máte?

VV: Sedm.

Na všech jezdíte vy? Nebo jak to funguje?

Anna Hones: Jezdíme na nich převážně my, ale nabízíme vyjížďky i pro turisty do přírody.

Horská Kvilda je přece jen možná drsné prostředí. Jak se dá zvládat farma, když třeba napadnou dva metry sněhu?

Čtěte také

AH: Farmaření je samo o sobě dost těžká práce, v nadmořské výšce je to o to těžší. Pro mě, jelikož jsem se tam narodila, je to přirozené a zvládám to dobře. Ale třeba Vojta si na to musel chvíli zvykat.

VV: Zvykal jsem si dobré dva roky na víceméně nepřetržitý vítr. Sníh se dá zvládnout. Nemáme rádi vysoké teploty, takže pro nás je to klima lepší.

Provozujete agroturistiku celoročně, že třeba přijíždějí i běžkaři a podobně?

VV: Ano, celoročně.

To znamená, že jsou i vyjížďky na koních? Je to jako v Popelce, taková romantika…

VV: Krásně bez sedel. Hřeje to do zadku.

Bez sedel? Pro koho je to určeno? Může přijít člověk, který třeba na koni nikdy neseděl?

VV: Ano, úplně každého zvládneme.

Jakou má výhodu jezdit bez sedla?

AH: Je to přirozenější, cítíte koně pod sebou a víte dopředu jeho reakci, co udělá. Pro turisty je to nezapomenutelný zážitek.

Jak jste agroturistiku pojali? Vím, že máte maringotky. Takže lidé spí v maringotce a potom se bez sedla vydají na vyjížďku?

AH: Nabízíme lidem zážitek, že můžou přespat v maringotce. Není to jako v hotelu, mají tam klid. Večer si sednou před maringotku, vidí západ slunce, pasoucí se zvířata a ráno s námi vyjedou na vyjížďku na východ slunce.

Farmáři z Horské Kvildy Vojtěch Vildman a Anna Hones

Žít v souladu s přírodou

Jak vypadá ekologické zemědělství ve vašem pojetí?

AH: Snažíme se žít v souladu s přírodou.

V čem to spočívá?

Čtěte také

AH: Chováme skotský náhorní skot, highlandy, kteří přirozeně udržují životní prostředí. Žijí celoročně venku a jejich konstituce je, že jsou na krátkých nohách širokého rámce, takže dokážou šetrně spásat přírodu i mokřady. Nedělají rozešlapy a vypásají louku od plevelů, čímž dávají prostor pro růst chráněným kytičkám, jako je hořec, arnika. Protože nesešlapávají drny, hnízdí nám tam ptáci, jako je bekasína. Udržují přírodu čistou.

Vojto, vy jste říkal, že turisté se k vám jezdí dívat na chlupaté krávy. Jakou mají povahu?

VV: Chováme je polodivoce, takže je to v podstatě takové divoké stádo krav. Pohladím je akorát tak, když děláme každý rok vyšetření, ale jinak moc kontaktní nejsou.

Čím to je, že se u nás příliš nechovají?

AH: Lidi si je pořizují spíše na zahradu jako mazlíčka nebo když mají kus pozemku, který nechtějí sekat. Pomalu rostou, nedají se vykrmit a přírůstky nejsou velké.

Jak je vaše farma velká? Co všechno chováte a co pěstujete?

VV: Máme skotský náhorní skot, máme sedm jerseyek, sedm koní, pár koziček. Drůbež máme víceméně pro sebe. Každý rok si vychováme svoje krůty na maso. Snažíme se být soběstační.

Do jaké míry se to daří? Protože sen o soběstačnosti má asi více lidí, ale potom zjistí, že naráží na nejrůznější překážky. Dá se žít úplně soběstačně?

AH: Nevím, jestli na sto procent, ale nám se to docela daří. Máme krávy na mléko, takže všechny mléčné výrobky máme svoje. Máme hovězí, máme drůbeží, takže ohledně tohoto jsme soběstační. Jediné, co nás trápí, je zelenina. Tu směňujeme se zemědělci z nižších oblastí.

Jak vypadá denní režim na ekologické farmě? V čem spočívá konvové dojení? A jak si farmář zaslouží titul Živnostník roku Plzeňského kraje? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , krt
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.