Nový ministr kultury Vítězslav Jandák

Host (Vítězslav Jandák): Já si myslím, že jsem vymazal z titulních stránek CzechTek a já myslím.

Moderátor (Jan Pokorný): No.

Host (Vítězslav Jandák): No trošku ano a já myslím, že novináři dělají svou práci, ale já jsem si pouštěl záběry, když volili Reagana. Tak to byla stejná aféra, protože společnost byla především kulturně polarizovaná a začaly některé televizní stanice, kde jich mají v Americe podstatně více, pouštět ty jeho nejhorší role v těch dost některých špatných westernech a taky mě velice překvapila jeho otázka když se ho ptali jako co, pane prezidente tomu říkáte? A on řekl: Hlavně že se o mě mluví. Já neříkám, že s tím se ztotožňuji, ale ten folklor který tady nastal, ten folklor byl trošku retardující. Protože samozřejmě lidé, kteří jsou a nebo se hlásí, že mluví za kulturu, tak by si měli uvědomit, že ten ministr by neměl být ministr tvorby, ale ministr, který bude hájit resort a bude se prát o ty peníze. Mě už toho času moc nezbývá.

Moderátor (Jan Pokorný): Když o tom mluvíte. Jedna skupina umělců navštívila premiéra Paroubka a řekli mu, že vás nechtějí. Ptal jste se jich proč?

Host (Vítězslav Jandák): Ne, já je neznám a já tyhle ty věci nějakým způsobem ani nezaznamenávám. Akorát, že tam byly některé tváře, které vždycky se když se něco dělo ve společnosti, ať to bylo Děkujeme, odejděte, nebo to byla televizní stávka a podobně, vždycky se tam frekventovaly. Takže z toho jsou mi známí, ale jako já pro nim nic nemám. Naopak já je mám rád, ale myslím si, že by se měly orientovat v tom, jak funguje demokratická společnost. To, že premiér má právo, samozřejmě, si do svého týmu nominovat kohokoliv. Takže ty diskuse a ovlivňování, nevím. Já jsem nepřipravoval druhou skupinu, která tam šla prosím, to myslím opravdu, a to je to, že ta řekla jednu věc, která nevím, jestli byla publikována. Ty tam nešli premiérovi radit koho má dát na post ministra kultury, pouze šli prý očistit mé jméno, protože tam začali na mé jméno od lidí, které neznám, tam nějaký ředitel kina z Uherského Hradiště, nevím. Ty lidé prosté tam šli a pomlouvali mě, protože mě neznají. Takže tyto ta skupina druhá s blankety mnoha set podepsaných umělců tam šla s tím, že chtějí pouze očistit moje jméno a nechtějí ovlivňovat premiéra, ať si vybere sám. Dost, já už myslím, že to folklór.

Moderátor (Jan Pokorný): Někdo může být toho názoru, že premiér se možná neměl nechat vlákat do těchto aktivit kumštýřů.

Host (Vítězslav Jandák): Podívejte se, já mám pocit, že to možná bylo taktické od premiéra, nebo skutečně hledal řešení a zjistil jak on konstatoval, že ta jaksi obec kulturní je skutečně vrcholně jednotná, tak pak se rozhodl podle sebe. Možná ne, protože standardně v demokratické společnosti si tam nenominuje premiér koho chce do týmu, protože ten ministr kultury není samozřejmě jenom odpovědný za ten resort, ale je odpovědný také za chod vlády a je součástí týmu teda vlády.

Moderátor (Jan Pokorný): Byl to hlavní impuls, že jste se rozhodl vážně uvažovat o ministerském křesle, myslím tedy návštěvy skupin umělců u premiéra, že jste si třeba řekl, tak a teď jim ukážu jak budu dobrý?

Host (Vítězslav Jandák): Já nevím, pane redaktore, možná že i to byl jeden impuls, protože my jsme tam měli čas. Televize mě zachytila velice neformálně oblečeného, když jsem byl v pondělí náhle pozván k panu premiérovi. Já jsem tam jel, nevěda o co jde. Vůbec tam mi to bylo vlastně navrženo. Náhodou tam byla Česká televize, protože se čekal příjezd pana Darjanina. Já jsem řekl svůj názor panu premiérovi, trochu mě to zaskočilo samozřejmě a řekl jsem, že si dávám týden na rozmyšlenou, jestli to může akceptovat. On řekl ano, můžu a byli jsme dohodnuti, že dokonce týdne se premiér, protože ho respektuji, rozhodne a já mu k tomu řeknu svůj názor. Takže vše, tečka.

Moderátor (Jan Pokorný): Tečka. Přerušujete tedy na příštích 10 měsíců jakékoliv své další aktivity a věnujete se jen a jen úkolu ministra kultury?

Host (Vítězslav Jandák): Přesně tak a samozřejmě teďka právníci pracují a lidé, protože já musím vystoupit ze všech firem. Musím přestat podnikat, musím bohužel přestat dělat prezidenta zlínského festivalu, ale trošku víte, maličkost mě těší, protože s Pavlem Dostálem, ten předával každý rok cenu ministra kultury, tak se těším, jestli budu živý a zdravý, že tam předám tu cenu ministra kultury na tom festivalu. Ale jinak už to se mnou, jak si myslím, běh věcí je takový, že. Víte když jsem se to dověděl před já nevím kolika hodinami, tak v podstatě já musím vyřešit tyhle věci a už se řeší k tomu, abych do toho konce srpna jsem byl absolutně čistý a ze všeho jsem byl vymazán.

Moderátor (Jan Pokorný): Vaši nominaci včera podepsal prezident republiky Václav Klaus.

Host (Vítězslav Jandák): Ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Byl jste na Pražském hradě, mluvil jste s hlavou státu čtyřicet, pět a čtyřicet minut.

Host (Vítězslav Jandák): Ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Na čem jste se dohodli?

Host (Vítězslav Jandák): Víte, ono to nebylo o dohadování. My se samozřejmě s panem prezidentem známe a pro mě to bylo zase takový trošku osvícení, protože každý rozhovor, který s ním mám nikdy nebyl konfliktní a vždycky byl velice příjemný a to, co včera jsme si řekli, myslím, že jsme absolutně souzněli. Absolutně jsme souzněli s tím, co já bych chtěl dělat do budoucna, tak jsem z toho měl radost, ale požádal jsem pana prezidenta, protože já jak ho mám rád a ctím ho, je to hlava státu a myslím, že to je člověk velice kulturní. Tak jsme se dohodli, že určité věci s ním se poradím, požádám ho o radu, všechno. Neformálně samozřejmě a on mi to přislíbil a měl jsem z toho radost.

Moderátor (Jan Pokorný): Co když tohle slyší předseda vlády Jiří Paroubek?

Host (Vítězslav Jandák): Já si myslím, že předseda vlády to může slyšet, protože já nevím, co říkají leckdy média, ale předseda vlády mluví o prezidentovi jaksi velice dobře a váží si ho jako velikánskou osobnost. Aspoň to, co přede mnou říkal. Takže já tady nehraju žádnou kontraroli, ale naopak víte, ono to souvisí.

Moderátor (Jan Pokorný): Možná prostředníka.

Host (Vítězslav Jandák): Možná prostředníka, nevím, to by byla velmi vážná role, děkuju. Ale já si myslím jednu věc, že to souvisí trošku s tou kulturou. Je to o tom, že i v politice by měla být kultura. Já bych strašně rád byl, kdyby politika patřila pod resort ministerstva kultury, že bysme mohli dát vyhlášky.: Nekřičte na sebe tolik, více argumentujte, netvařte se tak kysele, nenegujte všechny věci a zkuste se dohodnout ve jménu deseti miliónů lidí tohoto státu. O to jde.

Moderátor (Jan Pokorný): Byl jste na jednání vlády. A tu máš, čerte kropáč, na nočním jednání vlády.

Host (Vítězslav Jandák): Ano.

Moderátor (Jan Pokorný): S mnohými členy kabinetu se znáte jenom přes ten, nebo znal jste se dosud jenom přes televizní obrazovky.

Host (Vítězslav Jandák): Samozřejmě.

Moderátor (Jan Pokorný): Oni s vámi vlastně, nebo oni vás znali vlastně taky tak z filmu a z televize.

Host (Vítězslav Jandák): Já si myslím, že oni mě znali taky přes tu obrazovku, ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Jaký to byl ten krok z virtuality do reality?

Host (Vítězslav Jandák): Víte, ten krok mě trošku připomněl radu hlavního města Prahy. To je taková malá vláda, že jo. Všiml sem si jedné věci, že protože já znám premiéra ještě z doby působení na pražské radnici a byl jsem velice rád, protože já jsem zažil asi 3 primátory na radnici, když jsem byl člen rady pro zastupitelstva hlavního města Prahy v oblasti kultury. Takže jsem zažil mnohé primátory a vím, že když máte jako včera jsme měli 92 bodů, začínali jsme v půl osmé, skončili jsme okolo druhé hodiny. Nikomu nepřeju být ministrem a ráno už v šest jsem nastoupil Já jsem si tam považoval premiéra za to, co se naučil a to říkám teďka všeobecně, nebo chtěl bych to upřesnit. Premiér se toto naučil a dělal náměstka vlastně na pražské radnici dlouho a tam se naučil dynamiku, to znamená to jednání včera, samozřejmě se diskutuje, vláda je koaliční, jsou tam jenom lidi. To znamená, že diskutují o problémech, připomínkách, usnesení, zákonech, všecko, ale mělo to dynamiku, mělo to tempo. Vždyť si vemte začali jsme půl osmé a 92 bodů do dvou bylo hotovo. To znamená, že tam je velice dělná atmosféra v té vládě a to je dobře. Já bych jenom do budoucna, protože já nejsem profesionální politik ani kariérní politik nejsem. Já jsem člověk, který se díky určité situaci dostal na určité místo. Já bych doporučil každému politikovi, chce-li být třeba členem vlády, nebo dělat vrcholovou politiku, aby prošel tou komunální politikou. Protože to je škola a je to taky politické vzdělávání.

Moderátor (Jan Pokorný): Jedním z vašich úkolů je navázat a nebo znovu obnovit a nebo vůbec zavést dialog mezi státem a církvemi. V co by měl ten dialog vyústit?

Host (Vítězslav Jandák): Víte, já jsem v situaci, kdy vlastně už jeden zákon, který prý je kontroverzní, zatím jsem se neměl. Kontroverzní, myslím vůči církvím, nebo církve vůči zákonu.

Moderátor (Jan Pokorný): To je pardon, jaký zákon?

Host (Vítězslav Jandák): Zákon, je to jeden z církevních zákonů, nebo o vztahu, novela starého zákona. Prosím nevím, já jsem byl na ministerstvu 3 hodiny.

Moderátor (Jan Pokorný): Který by teď měla projednávat Poslanecká sněmovna?

Host (Vítězslav Jandák): No ne, ona už ho projednala, schválila. Senát ho vrátil a teď Poslanecká sněmovna by ho měla znova schvalovat. Já jsem jenom poprosil, myslím, že k tomu dojde, aby se aspoň odsunul na další termín to projednávání zákona, protože já chci skutečně a i premiér to deklaroval velice správně a nově, že prostě chceme jednat s církvemi. Ono se říká, že se s církvemi jednalo. Já na jednu stranu slyším, že se nejednalo ze strany církví. Ze strany některých lidí slyším, že se jednalo. Já si myslím, že se musí začít jednat transparentně s církvemi, aby to vidělo zase těch deset miliónů lidí a aby si na to udělaly názor a protože politici jsou reprezentanti tohoto národa, tak by na to měli reflektovat. Ale jsou určité věci, které jsou prostě v běhu a které já, i když přicházím s určitým ideálem, který jsem řekl a to je konverzace, rozhovor, dialog, tak jsem postaven před určité věci. A to je třeba tento zákon, který tam je a co s ním, jak s ním jednat, nevím, nejsem s tím ještě seznámen.

Moderátor (Jan Pokorný): Bude znamenat snaha o navázání dialogu mezi státem a církvemi třeba také nějaké nutné personální změny na ministerstvu kultury? Třeba v odboru.

Host (Vítězslav Jandák): Ježíš Maria, paní Řepovou nemyslíte? Mě furt všichni říkají, Řepovou nechám, Řepovou vyhodím. Prosím vás, já tady stagnuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak je to žena, která se svým způsobem profilovala.

Host (Vítězslav Jandák): Ano, ale já víte, nevím. Já bych chtěl jednu věc říct, že jsem zatím neměl ani možnost se s paní doktorkou Řepovou vidět, protože všecko je ve strašným kalupu. Takže ani nemůžu mít názor. A já si myslím, jak víme leckdy, přece ona není symbolem překážky dialogu, bože můj. Možná že je, když se to dozvím, tak to bude špatně, ale já si myslím, že ona to není. Že spíš se moc věcí hází na paní doktorku Řepovou.

Moderátor (Jan Pokorný): Chystáte se někdy v dohledné době sejít s hlavou katolické církve v České republice?

Host (Vítězslav Jandák): Samozřejmě. Já jsem už mluvil neformálně a to jsem opravdu nevěděl, že budu ministrem, jsem se sešel na Velehradě a tam jsem v podstatě každoročně, protože to je krásná kulturní událost. Takže tam jsem neformálně mluvil s některými hodnostáři, ale určitě jsme nemluvili o tom, že budu ministrem kultury, ale mám pocit, že určité názory jejich trošku vnímám. Možná citlivěji než to vnímá někdo jiný.

Moderátor (Jan Pokorný): Jste věřící?

Host (Vítězslav Jandák): Já jsem věřící a kdo není, pane redaktore?

Moderátor (Jan Pokorný): Někdo říká, že není.

Host (Vítězslav Jandák): Já vím, ale každý v něco věří.

Moderátor (Jan Pokorný): Je to taková hezká floskule. Víc peněz na kulturu. Všichni ministři chtějí do rozpočtu svých resortů víc peněz.

Host (Vítězslav Jandák): To je logické.

Moderátor (Jan Pokorný): Dokázal byste vyjít i s tím dosavadním rozpočtem, který byl schválen na rok 2005, což je 5 miliard sedm set padesát miliónů a nějaké tisíce?

Host (Vítězslav Jandák): Který byl na letošní rok?

Moderátor (Jan Pokorný): Na 2005.

Host (Vítězslav Jandák): To který je stejný. Podívejte, já jsem tam 3 hodiny. Já jsem řekl v tom svém nějakém prohlášení jednu věc. Ono to má historii všechno a ta historie je, že já si od roku 1997, 1998, nevím, od té doby v podstatě do tohoto resortu neustále klesá tok peněz. Na jednu stranu kultura běží, což je zázrak. Když jsem mluvil s režisérem Zanusim, tak mi prostě říkal, vy jste pro nás zázrak, Česká republika jak to tady funguje i při tak málo penězích, které máte. My jsme zázrak, ale já chci zastavit ten trend, který je každý rok prostě nižší. Ono tu nejde tak úplně o ty peníze v tomto momentě. Já s nimi operuji, protože žijeme v tržním systému. Takže argument musíte mít do diskuse, ale je to taky o tom, že to ministerstvo se musí lehce jeho prestiž zvednout a ta se zvedne ta prestiž, když teda bude nějakým způsobem jaksi dotováno, bude si moc i vydělat. Nebo to co ušetří ministerstvo, aby mohlo ty peníze zůstat tam a potom prosím vás, to není jenom otázka, bych řekl, peněz na filmy, divadla a podobně. Já jsem třeba akcentoval velice a jsem rád, že to tisk zaznamenal, tohle ten prostor, v kterém žijeme, jmenuje se Česká republika, je vlastně prostor, kde je skoro největší koncentrace kulturních památek. To jsou zámky, starý kostely, baráky, paláce. Mě jde o to, aby se najednou zastavil ten trend toho toku ubývajícího do toho, aby se mohly ty peníze využít na tom ministerstvu hlavně proto, co tady po nás zůstane, protože.

Moderátor (Jan Pokorný): Budete mít ale úkol hovořit o tom před dvou set člennou Poslaneckou sněmovnou, protože návrh zákona o státním rozpočtu schvaluje jenom dolní komora parlamentu a tam těch zájmů je, řekněme přinejmenším dvě stě.

Host (Vítězslav Jandák): Pane Pokorný, vy si myslíte, že barokní barák patří levici, pravici, středu, katolíkům, nevěřícím? Já si myslím, že to je kulturní odkaz tohohle národa, který když bude v hezkým stavu, bude lidem, který jsou třeba uštvaný, utahaný, unavený a půjdou okolo krásného baráku, že nedostanou lepší náladu? Vy máte pocit, že by kdokoliv od pravice až po levici měl zájem na to, aby lidi byli otrávení?

Moderátor (Jan Pokorný): Vůbec ne. Já mám jenom jistotu, že ten poslanec ve svém volebním obvodu bude slavnějším, když přinese peníze třeba na fotbalový klub.

Host (Vítězslav Jandák): Ale já si myslím, že tam je nenosí moc poslanci, možná ano já tu problematiku tolik neznám. A tam je nosí především firmy, které využívají dresy k reklamě a já má takový pocit, že a už jsem se dneska spojil a včera jsem mluvil s jaksi resortním kolegou ministrem průmyslu panem Milanem Urbanem a ten jaksi po mém krátkém intermezzu seznámení, kdy jsem mu řekl názory, začal velice naslouchat. Ono jde o to otočit filozofii. Já už jsem to řekl, myslím včera na BBC a podobně. Když dává na středně velkém městě firma, která tam působí padesát, šedesát miliónů do fotbalového klubu. Teď nakrknu fotbalisty, ale já to tak nemyslím, tak ať zváží, je-li v tom jejich regionu a působišti, jak jsem řekl, barokní barák, tak ať prosím vás dají 45 miliónů, když dávají 50 a ať dají 5 miliónů nebo 2 milióny na opravu tohohle baráku. Trošku otočit tu filozofii a tam přijde zlatá deska, že tento dům, nebo tuto stavbu tuto památku, či na její opravě se podílela tato firma. A to si myslím, že je dobrá reklama pro tu firmu.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního rozhovoru O kom se mluví byl nový ministr kultury Vítězslav Jandák. Děkuji za odpovědi. Na shledanou.

Host (Vítězslav Jandák): Já vám děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): A je tady druhá část pořadu, O kom se mluví. Hostem byl nový ministr kultury Vítězslav Jandák. Telefonní čísla 221 552 155 a 221 552 225, prosíme o vaše telefonické názory k tomu, co jste slyšeli. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, Král. Při vší úctě ke všem bych jenom chtěl malilinko pana Jandáka opravit. Pan Svěrák, když byl u pana premiéra, tak výslovně zdůraznil, že si neklade nárok a uznává svrchované právo premiéra jmenovat kohokoli a že jde jenom vyjádřit svůj názor na ty dva kandidáty, který do té doby byli. To je jenom takové upřesnění. Ano, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za něj, pane Králi, mějte se hezky. Na slyšenou. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Ludvík. Pane Pokorný, já jsem jenom, teď mě strašně zaujala ten rozhovor s panem Jandákem, protože jsem neočekával ten příchod jeho takhle. Prostě mě zaujal a velice příjemně překvapil. Jeho názory na jak tedy v tom posledním bodu na tu kulturu a na ty objekty a pokut teda, si myslím, pokud bude za těmi svými názory stát, tak to bude velice dobrý ministr. Na slyšenou.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, pane Ludvíku, přejeme hezký den. Na slyšenou. Haló, tady je Radiožurnál, pořad O kom se mluví a vy.

Názor posluchače: Dobrý den, Kulhánek Brno. Já myslím, že pan Jandák bude dobrý herec a bez nápovědy.

Moderátor (Jan Pokorný): Všechno?

Názor posluchače: Ano, díky.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme. Další telefonát, dobrý den.

Názor posluchače: Černý, dobrý den. Já bych chtěl jenom v krátkosti panu Jandákovi popřát pevný zdraví a pevný nervy a hodně energie, protože si myslím, že na tom začátku to vzal za správný konec. A chtěl bych mu jenom popřát, aby se stal jedním z prvních politiků, i když on se tváří apoliticky, nicméně ty politické tlaky na něj budou obrovský, nebo řekněme teda upřesněme, členem vlády, který na otázky bude odpovídat přímo a třeba třema větami, jak má ve zvyku. Mě se zatím jeho jednání strašně líbí a budu ho sledovat dál a přeji mu, aby mu to takhle hrozně dlouho vydrželo. Protože si myslím, že takovýhle lidí od řemesla, který chtějí dělat dobře svojí práci a nejenom kličkovat a myslet na sebe, ale na tenhle stát a na kulturu, že si myslím, že takových lidí by bylo potřeba víc nejenom ve vládě i v tý politice. Protože pro mě poslední dobou vláda znamená politika a nelíbí se mi to. Já si myslím, že vláda by měla být apolitická a to, co říkal pan Jandák, že vláda by měla být pro lidi a pro tuhle tu zemi a ne pro intriky. To jsou hrozně hezký myšlenky, takže mu ještě jednou přeji úspěch.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za telefonát, hezký den. Haló, další prosím.

Názor posluchače: Dobrý den, Senjuk. Já bych chtěl panu ministrovi vzkázat jednak pokud to bude takové jaký byl jeho projev teď s vámi, pane redaktore, takže tleskám, volám sláva. Ale když mluví o těch domech a o tom, tak by si měl možná trošičku uvědomit, že bude muset velmi pohlídat památkovou péči, která je vlastně předstupněm takových těch šedo až černo ekonomických loupeží. Protože památková péče rozhoduje o tom také, kdo bude opravovat, kam půjdou peníze a tak dále.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře, děkujeme i za váš názor, mějte se hezky. Haló, tady je Radiožurnál. Prosím, máte slovo.

Názor posluchače: Tady je Král z Brna.

Moderátor (Jan Pokorný): Druhý Král v dnešní telefonické části.

Názor posluchače: Já bych chtěl doplnit pana ministra, že pokud mluvil o těch fotbalistech, že fotbalistům dáme jenom 45 miliónů a 5 miliónů na ty baráky, tak ať se nemýlí. Páni fotbalisti mu nebudou kopat za 50 tisíc. Páni fotbalisti musí mít nejmíň takový plat jako má on a to pomineme ještě ty funkcionáře okolo, jo. Jenom ať si laskavě uvědomí, že tady jsou páni sportovci, nevím teda co přinášejí naší společnosti, ale bohužel je to tak. Takže ne 45 miliónů, ale 55 miliónů na fotbalisty.

Moderátor (Jan Pokorný): Díval jste se včera na fotbal Česká republika Švédsko?

Názor posluchače: Ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak to přinášejí naší společnosti. Zhruba tak asi by se na to dalo reagovat. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Kukačka. Konečně prosím vás, jsem slyšel lidský přístup k politice a né k politice k dění ve státě, nyní ve společnosti. Jsem tomu velmi rád a myslím si, že pan Jandák, pokud chce získat víc peněz pro svůj resort, tak by měl se spojit i s Františkem Ringo Čechem, ne být jako dva kohouti a proti sobě. A podporovat i vysílání české tvorby ve veřejnoprávních médiích jako to dělají Francouzi. A to navíc přinese.

Moderátor (Jan Pokorný): Francouzi propagují francouzskou tvorbu tedy.

Názor posluchače: Zvýšení HDP, zvýšení daní a zvýšení příjmů do státního rozpočtu.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme, pane Kukačko, hezký den. Haló, další telefonát. Máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Melichar. Já bych chtěl popřát panu Jandákovi hodně štěstí a aby mu to vydrželo ten optimismus. Děkuji na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. A předposlední telefonický názor. Prosím, máte slovo. Haló, teď už se slyšíme, tak povídejte co máte.

Názor posluchače: Z Uherského Hradiště, dobrý den. Já bych chtěl panu Jandákovi popřát hodně štěstí v jeho funkci, protože to bude velice náročné. A přál bych mu, aby nezašel a neumřel na idealizmus, protože v dnešní společnosti je to strašně tvrdé. Takže to je asi všechno.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak a poslední telefonický názor. Dobrý den, O kom se mluví je tady.

Názor posluchače: No, dobrý den, tady je Janda, Louny. Prosím vás pěkně, já jsem jednou se nachomýtnul k tomu, že jsem jel z Norinberka s panem Jandákem do Prahy a poznal jsem ho za tu cestu jako upřímného, přímého člověka, který si na nic nehraje a určitě bude přístupný k dialogu a přeji mu jaksi všechno dobré do jeho práce.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za telefonát a přejeme také příjemný den. A to byl poslední telefonát do dnešního vydání pořadu, O kom se mluví, kam přijal pozvání nový ministr kultury Vítězslav Jandák. Tady je Český rozhlas 1 - Radiožurnál.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.