Nomádský večer

Čeká nás celý den v autě a pak cca. hodinka na velbloudech. Ačkoliv jízda na velbloudech není příliš pohodlná, zdejší poušť je fascinující. Nádherné písečné duny dosahují výšky několika desítek metrů a mění barvy podle toho, jak zrovna svítí slunce. Koráby pouště nás pomalým houpavým krokem vezou do pravé nomádské vesnice. Zdejší obyvatelé zde žijí 15 let, neboť kočovný život se postupně mění v usedlejší. Náš průvodce Mohamed vypráví, že v dnešní době se již Nomádi tolik nestěhují, neboť přestávají pěstovat dobytek a není tak důvod hledat nová vhodná místa s dostatkem pastvy. Rodiny déle využívají místa, které jim poskytují alespoň základní potřebu pro život, vodu, a živí se výrobou drobných suvenýrů.

Slunce pomalu zapadá a naše skupinka se usazuje uprostřed tábora, který leží kousek za vesnicí. Mohamed a jeho zdejší kamarádi vytahují bubínky (tebilat) - dva bubny odlišného tvaru a velikosti spojené dohromady koženým šněrováním a potažené kůží, a začínají hrát. Je až neuvěřitelné, co dokáží hbité ruce muzikantů při vyprávění hudebních příběhů.

Ráno za úsvitu odjíždíme zpět na velbloudech k autu. Zde Mohamed usedá před budovu s toaletami a sprchou a vytahuje několik suvenýrů a CD s hudbou. Tvrdí, že na cédéčku je on a jeho kamarádi hrající hudbu, kterou jsme včera poslouchali v poušti, a nikde jinde se koupit nedá. Celí dojatí si CD za 100 dirhamů (cca 300 korun) kupujeme. To bude, panečku, suvenýr. O to krutější je vystřízlivění na první benzínce, kde je stejné CD k dostání za polovinu. Paleta způsobů, jak z turistů dostat peníze, je opravdu nekonečná. Naštěstí jsme si během večera pořídili autentický zvukový záznam.

Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.