Marcipán dokáže vyvolat vzpomínky na dětství. V Lübecku ho vyrábějí už dvě stě let

Francouzský spisovatel Marcel Proust tvrdil, že madlenka – malý piškotový koláček, dokáže vyvolat vzpomínky na dětství. Podobnou moc má v německém Lübecku marcipán.

„Poprvé mě sem vzala teta, to mi bylo deset. Dobře se provdala, ale děti neměla, a tak se věnovala mně. Hodně jsem od ní pochytila. Vždycky si tu dala kávu a půlku sýrové bulky a mě seznámila s marcipánem,“ vzpomíná paní Renate.

Z domu, ve kterém Johann Niederegger v roce 1806 začínal, si dnes odnáší malou štangličku – marcipánový chlebíček. Je zabalený do červeno-zlato-bílého papíru, v klasických hanzovních barvách.

„Tenhle originální papír jinde nedostanete. Když chci marcipán darovat, nakupuju jen tady. Je to takový neutrální dárek – každý má jiné chutě, ale marcipán chutná skoro všem.“

Až třicet tun denně

Marcipán a hanza patří k sobě. Bez námořního obchodu a dovozu mandlí by cukrářství na severu Německa nejspíš nikdy nerozkvetlo. Továrna Niederegger dnes zaměstnává asi 500 lidí a v sezoně vyrobí až třicet tun marcipánu denně.

Čtěte také

Co byla hanza? Neměla vlastní stát ani krále, přesto měla ve středověku vliv na politiku

V závodě na okraji Lübecku provází zástupkyně firmy Kathrin Gaebelová. V takzvané mandlové kuchyni melou žulové válce směs oloupaných mandlí a cukru. Po dalším pražení ve velkých kotlích vznikají asi patnáctikilové bochníky surového marcipánu.

„Jeden bochník obsahuje deset kilo mandlí a pět kilo cukru. Výrobci běžného marcipánu mohou ale přidat klidně dalších patnáct kilo cukru – a pak už mandle nejsou hlavní složkou. My žádný další cukr nepřidáváme. U všech produktů držíme poměr dvě třetiny mandlí a třetinu cukru,“ popisuje.

Surový marcipán se pak tvaruje podle potřeby, prochází čokoládovou lázní, získává různé příchutě a na závěr se balí a rozváží do zhruba čtyřiceti zemí světa. Daří se mu prý i v Česku.

Ve velkých kotlích vznikají asi patnáctikilové bochníky surového marcipánu|foto:Tomáš Havlín, Český rozhlas

Známka blahobytu

Lübecký rodák Thomas Mann považoval marcipán za známku blahobytu. Dokud ho měla románová rodina Budenbrookových na stole i ve všední dny, dařilo se jí dobře.

Dnes ceny marcipánu zvyšuje inflace nebo rostoucí cena čokolády na světových trzích. Niederegger se ale podle Kathrin Gaebelové snaží dopad na zákazníky tlumit. Jako rodinný podnik, částečně nezávislý na okamžitých výnosech, si to může dovolit.