Predace má zásadní vliv na úbytek drobné zvěře. Selektivní ochrana přírody je problém, tvrdí Janota z Českomoravské myslivecké jednoty

Před týdnem jste přišli s tím, že spolu se zemědělci, rybáři a chovateli zvěře chcete řešit s ministerstvy zemědělství a životního prostředí selektivní ochranu některých druhů zvířat. Proč?

Uspořádali jsme pracovní jednání, které zorganizovala myslivecká komise při Agrární komoře. Neúčastnily se ho jen zmíněné subjekty, ale celá řada dalších organizací, protože si začínají uvědomovat, že se v české přírodě odehrává něco nezdravého.

Čtěte také

iROZHLAS

Chráněná zvířata loni způsobila v Olomouckém kraji škody za 10 milionů. Polovinu zavinili kormoráni

Dlouhodobě totiž dochází k úbytku druhové rozmanitosti některých volně žijících živočichů. Příčin je celá řada. Jednou z významných, na kterou upozornil i zástupce Výzkumného ústavu myslivosti, je výrazný vliv predace na drobné živočichy. To ale není jediný faktor.

Myslivci v současnosti čelí také vážnému problému, kterým jsou zvýšené stavy spárkaté zvěře v některých oblastech České republiky. Je však třeba říci, že nejde o problém specifický pouze pro Českou republiku. V důsledku způsobu hospodaření v krajině ve střední Evropě má zvěř obecně velmi dobré podmínky k přežívání a rozmnožování.

Jedním z významných predátorů je například prase divoké, které se podle některých názorů podílí na změnách biodiverzity. V tomto ohledu lze dát kritikům určité části argumentace za pravdu, nicméně dostupné výzkumy z České republiky i ze zahraničí ukazují, že predace má zásadní vliv na úbytky drobné zvěře.

Zároveň je ale nutné dodat, že nejde jen o predaci ze strany zvláště chráněných druhů. Na situaci se podílí i další predátoři a také aktuální vlna invazních druhů.

Co je myšleno selektivní ochranou zvířat?

Selektivní ochrana se dnes vztahuje na určité druhy volně žijících živočichů, zejména na ty zvláště chráněné. Na jednání to jednoznačně zaznívalo i od lidí, kteří hospodaří v krajině – tedy rybářů i chovatelů hospodářských zvířat.

Čtěte také

iROZHLAS

Vlků v Česku přibývá, mají tu dostatek potravy. Na Šumavě patří do jejich jídelníčku i bobři

Ti upozorňují, že se situace stává stále problematičtější. Rybáři dnes čelí značným škodám způsobeným kormorány, vydrami a v některých případech i bobry. Chovatelé hospodářských zvířat zase dlouhodobě řeší konflikty s vlky. Právě proto bylo toto téma otevřeno.

Je podle nich potřeba přehodnotit přístup, který některé druhy staví do prakticky nedotknutelné pozice s tím, že musí být trvale chráněny bez ohledu na okolnosti.

Česká republika přitom už v roce 2019 Evropské komisi sama potvrdila, že například vydra se nachází v příznivém stavu, tedy že její populace je dostatečně početná. Od té doby se podle nich situace zásadně nezměnila.

Přesto vydry nadále způsobují rybářům významné škody, a to jak v produkčním rybářství, tak i ve sportovním rybolovu. Na tyto škody stát reaguje především vyplácením finančních náhrad, což podle kritiků znamená vysokou zátěž pro veřejné rozpočty, tedy pro peníze daňových poplatníků.

Z jejich pohledu proto není dlouhodobě udržitelné, aby se pouze pasivně přihlíželo, pokud je daný druh v příznivém stavu a zároveň způsobuje výrazné ekonomické škody.

Ve společném prohlášení s Agrární komorou, s rybářským sdružením a chovateli hospodářských zvířat žádáte ochranu přírody jako celku, nikoli pouze několika vybraných druhů. Ochrana kterých zvířat je, jak píšete, v módě? Kromě vlků a vyder jsou přemnoženi také krkavci, lišky nebo bobři. I jejich stavy chcete regulovat?

Čtěte také

iROZHLAS

Za třicet let klesl počet zajíců o 50 procent. Myslivci se to snaží zvrátit, recept našli na Novohradsku

Krkavec je opravdu jedním z velkých problémů současné biodiverzity. Není to jen mrchožravý pták, ale likviduje v přírodě všechno, co vidí – od zajíčků po zpěvné ptactvo.

Když říkáte, že jsou přemnoženi vlci, kolik kusů je podle vás příliš?

Neříkáme, že jsou přemnoženi. V letošním roce ale Česká republika uznala, že vlk se na jejím území nachází v příznivém stavu, tedy že jeho populace je stabilní a rozšířená napříč republikou.

Pro srovnání lze uvést Německo, které minulý týden de facto rozhodlo, že bude populaci vlků určitým způsobem regulovat a aktivněji ji řídit, zejména pokud jde o problémové jedince.

Jak konkrétně by regulace vlků měla vypadat?

Vycházíme-li z dat Agentury ochrany přírody a krajiny, je v České republice přibližně 500 vlků. Zatímco v Německu připadá jeden vlk na 250 km², v České republice je to jeden vlk na 170 km². Škody způsobené vlky narůstají – ročně jde o tisíc kusů zabitých hospodářských zvířat. Navíc zatímco dříve byly hlavním cílem útoků ovce, které jsou dnes lépe zabezpečené, dnes jsou to větší hospodářská zvířata. Česko přesto stále vyčkává a vyplácí náhrady. Je načase, aby se s vlkem začalo aktivně hospodařit.

Optimální počet vlků vám neřeknu. De facto jde o takový počet, se kterým se naučí příroda i lidé žít. Cílem je, aby vlci nepůsobili tak enormní škody, a jediným řešením je odstraňovat problémové vlky z populace.

Jak výrazný problém má Česká republika se spárkatou zvěří? A proč by mělo dojít ke koncepčním změnám v zákoně o myslivosti? Poslechněte si dvacet minut Radiožurnálu.