Setkání sudetských Němců je delikátní záležitost. Protesty potvrzují, že má smysl, říká Macek z festivalu Meeting Brno
Brno bude v květnu hostit sjezd Sudetoněmeckého krajského sdružení, proti kterému někteří místní obyvatelé i městští politici protestují. Co žádají odpůrci sjezdu? A co od sudetoněmeckých krajanů očekávají organizátoři akce? „Přichází čas, aby se česká veřejnost mohla osobně setkat se současnými sudetskými Němci. Mají za sebou obrovské zásluhy v příkladné sebereflexi,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu David Macek, viceprezident festivalu Meeting Brno.
Předposlední květnový víkend bude mít v Brně sjezd Sudetoněmecké krajanské sdružení. Jak bude souviset s vaším festivalem Meeting Brno?
My jsme Sudetoněmecké krajanské sdružení do Brna pozvali, protože již od roku 2015, kdy se Brno jako první město v České republice oficiálně postavilo k tomu, co se v našich městech a obcích dělo po skončení války v roce 1945, rozvíjíme tento odkaz. Každý rok k nám přijíždí několik autobusů našich sudetoněmeckých krajanů, společně jdeme každým rokem znovu pouť smíření.
Čtěte také
A po 11 letech úzké spolupráce jsme nějak vycítili, že přišla chvíle, aby si naši krajané i to své hlavní výroční setkání udělali tady, aby nemuseli vzpomínat nostalgicky na starou vlast, situaci, kdy máme desítky let železnou oponu už pryč, a abychom se mohli potkat zkrátka tady tváří v tvář. To je také smyslem našeho festivalu, osobní setkání.
Dá se to označit za historický okamžik, že se Sudetoněmecký sjezd schází poprvé po 75 letech jinde než v Bavorsku?
Bývá to takto označováno. Kromě Bavorska se scházeli někdy také v Rakousku, na dalších místech, ale je pravda, že v té staré vlasti setkání zatím neproběhlo.
Je to samozřejmě záležitost delikátní, ale to, co se kolem toho děje, nás jednoznačně utvrzuje v tom, že to má smysl, že skutečně přichází čas, aby se česká veřejnost mohla osobně setkat se současnými sudetskými Němci, kteří jsou pilířem evropské integrace, mají za sebou obrovské zásluhy v budování demokratického Německa, také v příkladné německé sebereflexi. A teď se zkrátka chceme setkat tady jako přátelé.
‚Byl to ryk‘
V úterý proti pozvání sudetských Němců protestovalo při jednání brněnských zastupitelů asi 150 odpůrců akce z celé republiky. Čekal jste tak silnou negativní odezvu?
Zastupitelé, kteří už jsou dlouho zastupiteli, nám říkali, že něco takového se ještě na zastupitelstvu neodehrálo.
Skutečně to bylo velmi hlasité, byl to ryk, protestující nebrali ohled třeba ani na devadesátiletého Milana Uhdeho, který se s nimi sdílel o tom, jak 18 členů jeho širší rodiny přišlo během holokaustu o život, jak tím byl on sám poznamenaný. Takže to nemělo příliš kulturní, demokratickou úroveň.
Čtěte také
Na druhou stranu, bohudíky, žijeme v zemi, kde lidé mohou svůj názor vyjadřovat, a já jsem vlastně rád, že každý, kdo to sledoval, si mohl udělat obrázek.
V té vypjaté atmosféře padala slova o fašistech a vlastizrádcích. Čemu byste připsal tak vyhrocené emoce?
Asi především tomu, z jakých zdrojů naši spoluobčané, kteří tam přišli protestovat, vycházejí. Ti z nás, kdo tam měli prostor se s nimi pustit trošku do řeči, se dozvídali úplně neuvěřitelné dezinformace, kterým věří.
Jeden pán tam naší kamarádce ukazoval nějakou webovou stránku, která tvrdila, že vesmír na nás napřed poslal covid a teď na nás posílá sudetské Němce a takové různé zvláštnosti. Ale pro mě osobně bylo nesmírně cenné se i s těmito lidmi potkat tváří v tvář, byť přiznávám, že atmosféra tam byla natolik vyhrocená, že nechybělo mnoho a asi nás také fyzicky napadali, někteří z nich tím i vyhrožovali.
Lustigová a Winton
Asi chápete, že pro pamětníky to může být hodně citlivá otázka a jako bývalý politik víte, že jde hlavně o symboly.
Rozhodně ano. Já si moc vážím toho, že se s námi do těchto událostí zapojují osobnosti jako zmíněný Milan Uhde, jako třeba Eva Lustigová, jejíž otec Arnošt prošel třemi koncentračními tábory, a třeba taky syn Nicolase Wintona, Nick Winton, který přijede a vystoupí přímo na Sudetoněmeckých dnech společně s dnes už více než devadesátiletými sestrami, které jsou jedněmi z těch Wintonových dětí.
Čtěte také
To jsou všechno lidé, kteří byli samozřejmě velmi poznamenaní válečnými událostmi. Rozdíl oproti některým včerejším protestujícím je v tom, že oni nezůstávají u té jakési přirozené opozice, negace, možná nenávisti, ale jsou si vědomi, že zvláště desítky let po těchto záležitostech je výhodnější a lidštější se potkat tváří v tvář, protože německá i sudetoněmecká strana se mnohokrát a mnoha způsoby za ta spáchaná zvěrstva omlouvala.
Jedním z argumentů odpůrců je, že mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt prý něco jiného proklamuje a něco jiného dělá.
Když jsem Bernda Posselta poprvé v životě viděl na vlastní oči, což bylo při stáži v Evropském parlamentu ještě před vstupem České republiky do EU, tak – vy jste zmiňoval, že jsem byl v politice – jsem ho měl skoro strach potkat někde ve Štrasburku a v Bruselu na chodbě, aby to někdo nezachytil a já neměl pokaženou politickou kariéru.
Od té doby, co jsem ho před 11 lety začal potkávat pravidelně a stali jsme se přáteli, musím vydat svědectví, že vlastně neznám druhý takový příklad, kdy je mediální obraz tak vzdálen od toho, jaký ten člověk skutečně je. Já jsem poznal Bernda Posselta jako člověka neuvěřitelně vroucího, čistého, nezištného, přátelského, vlastně mně přijde, že není schopen nenávisti.
Čtěte také
To jsou všechno nějaké psychologické charakteristiky, ale co je možná ještě podstatnější: je to člověk, který s obrovským zápalem pracuje pro prohlubování a hladké fungování česko-německých vztahů.
To ostatně současný prezident Petr Pavel, když poprvé vyjel za hranice ve své funkci do Bavorska, také Berndu Posseltovi přímo do tváře veřejně říkal, děkoval mu právě za jeho přínos.
Co říká Macek na to, že odpůrci vyčítají zastupitelstvu v Brně, že finančně podporuje spolek Meeting Brno? Jaké paradoxy vidí na brněnské magistrátu ohledně podpory konání Sudetoněmeckého sjezdu v Brně? A očekává protesty přímo během akce? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Primátor Wolf z ‚kauzy fotbal‘ úkoloval řidiče, aby sehnal informace na novináře. Policie: mafiánské praktiky
-
Fremr: Tribunál pro ruské zločiny? Jde o významný krok, mezinárodní spravedlnost je v defenzivě
-
Češi si po nečekané prohře vyšlápli na Švédsko. Seveřany díky gólovému vstupu porazili 4:3
-
Většina lidí by uvítala, kdyby z českých fotbalových stadionů vymizela pyrotechnika, vyplývá z průzkumu



