Od keltských nápojů po Hildegardiny sušenky. V Trenčíně se dá historie i ochutnat

Stůl, u kterého skupina historického šermu Wagus představuje dějiny Trenčína přes jídlo, je doslova obsypaný lidmi. Je pár minut po začátku prezentace a na stole už prakticky nic nezbylo. Jsou tu ještě sušenky s mandlemi, tmavá omáčka, ale jinak se po jídle jen zaprášilo.

Římská stopa

„Máme čočkovou kaši, maso na kosti, různé ovocné omáčky…,“ vypočítává Romana převlečená do rudých šlechtických šatů. Ujišťuje, že skupina je na podobné nájezdy už zvyklá a zásob má ještě dost. Zatímco jídlo znovu rovná na stůl, vypráví o pestré historii města.

„Trenčín je specifický tím, že v roce 179 zde zanechali stopu Římané a údajně tu měli tábor Laugaricio, i když jeho přesná poloha nebyla nalezena. Je to zvláštnost, kterou nemají všude.“

Jednou z prvních věcí, kterou ochutnávám, je tak římská snídaně. Tvarem a konzistencí jídlo připomíná štrúdl, jen bez listového těsta.

„Je to sladkost plněná ovocem, která se smažila v oleji. Římané prý měli rádi sladké snídaně.“

Některá jídla by našla své místo i na současném jídelníčku, jako třeba omáčky k masům nebo dezerty|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Da Vinciho sušenky

Město na řece Váh bylo po staletí křižovatkou kultur. Už ve starověku vedla přes Trenčín jedna z větví takzvané Jantarové stezky. Procházeli tudy armády i obchodníci a spolu s nimi cestovaly i recepty. I v Uhrách se tak třeba pekly sušenky, které měl prý rád slavný italský umělec Leonardo da Vinci.

„Do Uher se dostaly zajímavou cestou – sňatkem uherského krále Matyáše Korvína s neapolskou princeznou Beatricí Aragonskou, která si po svatbě přivedla do Uher své kuchaře, své recepty i své astrology a pozvedla tak naši zemi na úroveň renesance.“

S Trenčínem je přitom král Matyáš Korvín spojený také – na místním hradě sídlilo jeho žoldnéřské vojsko. Jestli si tu ale nechávali péct i da Vinciho sušenky, podle Romany dochované není.

Rekonstrukce dobových jídel

A podobné historické mezery se týkají i některých receptů. Skupina Wagus proto při rekonstrukci svých jídel vychází z dobových kuchařských knih a archivů.

Dějiny Trenčína představuje skupina historického šermu Wagus|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

„V roce 2007 přišla do naší skupiny paní Julie Spustová, kterou od mládí bavilo sbírat staré recepty a věnovat se našemu regionu, tedy tomu, co bylo v Trenčíně a co se zde vyskytovalo.“

Na Trenčínský hrad prý přišla původně jen poradit. Nakonec tam ale zůstala a své poznámky proměnila i v knihu o kuchyni někdejší Trenčínské stolice. I z té vychází většina jídel na dnešní historické hostině, dodává Romana. Některým historickým receptům se ale radši vyhýbají.

„Co se týče masa, ve středověku se jedly třeba bobří ocasy, veverky nebo medvědí tlapy. Jsou to věci, které už dnes neseženeme, a myslím si, že je asi ani nechceme shánět.“

Jiná jídla zase naopak prý najdou své místo i na současném jídelníčku, jako třeba omáčky k masům nebo dezerty. A podle toho, jak rychle se mísy na stole znovu vyprázdnily, mají návštěvníci o takovou historii velký zájem.

Hildegardin tajný recept

Šlágrem dnešního dne jsou ale již zmíněné malé sušenky s mandlemi. Říká se jim Hildegardiny a pomáhají prý na špatnou náladu. Romana mi vysvětluje proč.

„Obsahují tajnou ingredienci, která by prý ve velkém množství už způsobila všelijaké stavy…“

Nejde ale o nic nelegálního, dodává rychle. Je to obyčejný muškátový oříšek, díky němuž sušenky chutnají skvěle. Recept přitom pochází zhruba z 12. století a připisuje se známé středověké léčitelce Hildegardě z Bingenu. Sušenky prý kdysi doporučovala proti trudomyslnosti. Jestli skutečně zabírají, to se ale teprve uvidí.