Čokoláda z pralesa. Na amazonské ekofarmě pěstují kakaovníky, aniž by kvůli nim káceli les

K největším problémům Amazonie patří intenzivní průmyslové zemědělství. Kvůli němu velké podniky ve velkém kácí tamní deštný prales. Podle vědců navíc hrozí, že by jeho rozsáhlé části mohly degradovat v savanu. Zároveň ale přibývá projektů, které se to snaží měnit. Jen v brazilské, tedy největší části Amazonie, existuje více než pět set těchto iniciativ. Patří mezi ně i farma a továrna na ekologickou výboru čokolády u amazonského velkoměsta Belém.

Dřevěné molo zvolna přechází v terasu a za ní stojí několik srubů, kde se zdejší kakao zpracovává. Ještě než se však cesta stočí na okraj pralesa a k místní ekofarmě, strategicky vás zavede k malé kavárně a prodejně, kde můžete čokoládu rodinného podniku přímo ochutnat a koupit si vzorky.

Čokoláda mnoha chutí

Brenda mi nabízí k ochutnání celou paletu místní čokolády – s para ořechy, s plodem cumaru i s dalšími příchutěmi. Většina čokolád obsahuje sedmdesát procent kakaa, ale zkouším také velmi hořkou, stoprocentní variantu.

Čtěte také

Brendina kolegyně Fabiani přináší patrně nejproslulejší zdejší specialitu. Brigadeiro, malá cukrovinka v papírovém košíčku, je vyhlášená po celé Brazílii, tady ji ale připravují po svém.

„Naše proslulé ,lesní brigadeiro‘ se vyrábí pouze ze dvou ingrediencí: kakaové hmoty a kondenzovaného mléka. Jako posypku pak používáme kakaové boby. Čokoládu tu vyrábíme ručně. Manuální práci dělají hlavně muži, jinak ale na farmě pracuje víc žen – celkem dvaadvacet. A jedna z nás, Dona Nena, tento podnik také vlastní. Spolupracuje s okolními komunitami, které dodávají kakao i z dalších míst tady na ostrově Combú,“ přibližuje Fabiani.

Jen s vlastními kakaovníky si totiž zdejší čokoládovna už nevystačí, odbyt má velký. Její ekologická produkce je známá široko daleko, cíleně sem na prohlídky míří brazilští i zahraniční turisté. Nedávno farmu navštívila například prezidentka Valného shromáždění OSN a bývalá německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.

Brigadeiro v papírovém košíčku

Sklizeň bez kácení

Vydávám se v jejích stopách přímo mezi palmy, mohutné stromy sumauma a hejna komárů. Přirozeně, aniž by se kvůli tomu muselo kácet, tu rostou také kakaovníky. Kakaové boby se navíc sklízí metodou kroucení

Čtěte také

„Snažíme se tím stromy chránit a ony pak pokračují v procesu rozmnožování metodou takzvaných květinových polštářků. Kdybychom plody jednoduše uřízli, tento proces by se přerušil. Respektujeme strom i jeho vývoj, nepoužíváme žádné pesticidy, maximálně biohnojiva. Kakaovníky nám tu opyluje speciální druh komára a pěstujeme je ne jako na plantáži, ale v rozmanitém ekosystému. Na jednom a půl hektaru tu máme asi sedmdesát druhů stromů. A podívejte – tyhle žluté skvrny znamenají, že plod už je dužnatější, sladký jako ovoce. Rozkrojíme ho a dáme vám ochutnat,“ ukazuje průvodkyně kakaovník odrůdy forasteiro se zralými, nažloutlými plody.

Kromě metody takzvaného agrolesnictví, tedy zemědělské produkce v souladu s lesem, má zdejší kakaová farma a továrna na čokoládu také systém na úpravu dešťové vody. Podnik se účastní projektu zalesňování oblasti a speciální systém zároveň zabraňuje tomu, aby se odpad z budov dostával do řeky.

„Všechno, co si z přírody vezme, do ní podnik zase vrací,“ říká s tácem čokoládových cukrovinek v ruce Fabiani.

autoři: Jan Kaliba , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat