David Pastrňák má dobře nastavenou hlavu. Hráče okolo sebe dělá lepšími, říká bývalý hokejový útočník Voráček

Jakube, když jste na začátku turnaje sledoval trénink Kanady a českých reprezentantů, v čem se zásadně lišily, pokud v něčem?

Čtěte také

Karolína Erbanová: Ženský hokej? Doufám, že už nás opouštějí předsudky. V Americe i Kanadě se buduje dlouho, máme co dohánět

Viděl jsem hned první den, co jsem byl na zimáku, padesátiminutové nasazení od Kanaďanů, kde do toho šlapali hodně, nahoru dolů. Opravdu po příletu chtěli vybruslit únavu, Kanada v tom má vždycky trochu jiný mindset. Vždycky to tak bylo.

Pamatuji si, když jsem přišel do Kanady, že tréninky byly největší změna a to jak jít do tréninku a jak trénovat mají nastavené jinak než my. Takže spíš v tom základním, v tom počátečním nasazení.

V čem se ještě zejména liší hokej v NHL od toho evropského?

Začněme u hřiště. Hřiště je daleko menší, dva metry na každou stranu, jestli se nemýlím, což je hrozně moc. Je tam málo času dělat cokoliv. Vidíme to teď na olympiádě, jak jsou na tom malém hřišti hráči rychlí a jak je ten hokej prostě náročný.

Takže se to liší samozřejmě v tom hřišti, potom v rychlosti provedení těch věcí, v bruslení, fyzické hře. Fyzická hra je taky důležitá. Takže dá se říct, že skoro ve všem.

Znám hráče, kteří umí bruslit, ale nikdy neměli puk.

Je bruslení alfa a omega v tom rozdílu?

Bruslení je samozřejmě strašně důležité, protože když bruslíte rychle, tak máte na všechno víc času. A když ne, tak musíte být extrémně talentovaný, extrémně chytrý, abyste ten čas nepotřeboval. Takže bruslení vám dává extra čas a je to důležité, ale zase musíte vědět, kam máte jet. Znám hráče, kteří umí bruslit, ale nikdy neměli puk.

Byznysové rozhodnutí 

Už jsem říkal, že jste reprezentoval ČR na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014. To bylo naposled, kdy tam byli hráči z NHL. Teď přicházejí po 12 letech. Na čem záleží, jestli už to bude navždy, jestli to bude každou olympiádu? 

Samozřejmě to je byznysové rozhodnutí. Z pohledu NHL si myslím, že chcete asi marketingovat hráče jako McDavid, nenechat je 12 let bez toho, aniž by měli šanci hrát za svoji zemi na olympijských hrách. Takže si myslím, že z pohledu marketingu to pro ně musí dávat smysl. U této olympiády to tak určitě bude.

Čtěte také

Hokej je pořád tvrdý sport, ale nebezpečných střetů ubývá. Je lepší dostat strom než udělat plameňáka, usmívá se obránce Radko Gudas

A je v Americe obecně větší zájem o hokej na olympijských hrách než o hokej na MS?

To stoprocentně. Díky tomu, že se v roce 1980 stal Zázrak na ledě, tak to ještě prohloubilo spojitost amerického hokeje s olympiádou. Takže na to koukají takto. Myslím, že pro Kanadu je olympiáda taky daleko důležitější než mistrovství, protože oni mají play-off v NHL, ale ta olympiáda je prostě specifická.

Přenášejí se do olympijského turnaje třeba i nějaké animozity z NHL, když proti sobě nastupují hráči různých týmů a pak hráči jedné a druhé reprezentace?

Jo, tak určitě. Viděli jsme třeba Tkachuka s Draisaitlem, když hrála Amerika s Německem, co se tam dělo mezi střídačkami. Takže určitě se přenáší i ty věci z NHL do na mezinárodní hřiště, to je jasné. 

Boston pod palcem 

David Pastrňák je fenomenální. Je schopný hrát prakticky s kýmkoliv, nebo musí mít hráče na míru? Nebo takto – jak je to v Bostonu?

Čtěte také

Pro kluka z Havířova byla olympiáda sen číslo jedna, přiznává Pastrňák. Na Hry se těší i kvůli sportovcům

V Bostonu si myslím, že to má všechno pod palcem, že si to dělá podle sebe. Jak jsem to zažil, když jsem hrál pět na pět, tak většinou už trenéři nic neříkají, prostě tě nechají hrát. Máš nějaké základní taktické věci, které dodržuješ, ale potom, když máš puk, tak už si to hraješ podle sebe, jak potřebuješ. Takže asi tak.

A Pasta dělá hráče kolem sebe lepšími, tak to dělal celou kariéru, dělá to v Bostonu, takto to prostě je. A to nedokáže každý.

Je šikovný, je dobře vychovaný, prostě je dobře nastavený na to být profesionální sportovec.

Vy jste kamarádi. Jak to dělá?

Jak to dělá? Má dobrou hlavu. Vždycky se ze všeho dostane, když se něco děje. Je šikovný, je dobře vychovaný, prostě je dobře nastavený na to být profesionální sportovec. A to je taky věc, která se nemůže podceňovat. Prostě mít dobře nastavenou hlavu, protože zvláště v dnešní době, která je naprosto bláznivá, to musí být ještě extra oříšek. 

Co čeká Jakuba Voráčka po olympijských hrách? Jak se hokejisté vypořádávají s neúspěchem? A které klíčové dovednosti by měli ovládat? Poslechněte si celý rozhovor!