Karlovarský zápisník. Přeneste se na festival s Radiožurnálem!
„Jak se člověk stane takovým samotářem?“ Vulgární svéráz šumavských bratrů v divočině nadchl Vary
Při premiéře dokumentu Raději zešílet v divočině se karlovarský hotel Thermal otřásal v základech. Režisér Miro Remo v něm popisuje život šedesátiletých dvojčat Ondřeje a Františka Klišíkových, kteří žijí na šumavské samotě a publikum tápe, jestli už zešíleli, jestli jsou blázni, alkoholici anebo lidoví filozofové. V dokumentu vystupují oba divoce vousatí bratři, jejich pes, jedna kráva a býk. Snímek vznikl na motivy stejnojmenné knihy rozhovorů, kterou napsal Aleš Palán.
„Byl to úlet, ale já jsem se zasmála. Byl to první film, u kterého jsem se letos zasmála,“ popisují návštěvnice filmu Raději zešílet v divočině. „Bylo to sprosté, byl to úlet, ale bylo to super. Ještě jsem neviděla něco podobného.“
„Před kamerou stáli ti správní chalani,“ chválí si režisér Miro Remo, podle kterého je film hravý jako jeho protagonisté. „Je to samozřejmě koncentrovaná realita. Strávil jsem tam pět roků, šedesát dní jsme natáčeli, takže toto je z výtrysku energie, která tam zůstává, doufám to nejlepší,“ říká režisér.
Čtěte také
Šumavští exoti
Bratry Klišíkovy má za největší exoty, které v životě potkal. Se šumavskými samorosty jej pojí slovenská stopa, bratři jsou původem rumunští Slováci. „Velmi dlouho trvá nastavit vztahy, abyste se dostal do nitra toho podstatného. Museli jsme se spřátelit, abychom dokázali vydolovat to nejhlubší, co v příběhu je,“ vysvětluje Miro Remo.
Setkáním v divočině dominoval alkohol a drogy. „Je to svobodný film, ke svobodě patří i alkohol a podobné pochutiny,“ míní režisér.
Z lesa na červený koberec bratry Klišíkovy přivezla limuzína. „Vím, že to je dočasná situace. Je to příjemné a přirozeně jsem rád, že nemám trému a že jsem to dal. Samozřejmě, že se mi to líbí, ale nejsem herec a vím, že to není napořád,“ říká František Klišík.
Konflikty s bratrem ovšem pro režiséra trochu přehrával. „Je to trošku přehnaný. On tam potřeboval dát dramatičnost, proto je tam agresivity a vulgárních termínů trošku víc,“ vysvětluje František, který na rozdíl od bratra nemá jednu ruku.
Krámy jako testament
Čtěte také
„Nikdy jsem nic podobného neviděl,“ žasne návštěvník Ondřej. „Chtěl bych vidět trochu víc pozadí. Chtěl bych vědět, jak se člověk stane takovým samotářem, jak si takhle zvládne uspořádat život,“ zajímá jej.
Návštěvnice Tereza do života lesních bratrů nahlížela prostřednictvím jejich věcí. „Myslím si, že okolí, ve kterém žili, velmi bravurně vylíčilo, co to je za druh lidí. Na jednu stranu to může působit jako krámy, ale na druhou stranu je to testament jejich životů – všechno, co si s sebou vzali, všechno, co se rozbilo, všechno, čím se obklopují,“ vysvětluje.
Mají se bratři rádi, když jsou si jedinými společníky? „Ale zároveň se nesnáší. A v tom je krása té přirozenosti. Nebojí se si to říct,“ odnáší si Tereza z neobvyklého filmu Raději zešílet v divočině.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.

