Samotáři ze Šumavy nám ukazují zrcadlo. Potřebujeme změnu, říká autor knihy Raději zešílet v divočině

Kniha Raději zešílet v divočině původně měla být ryze okrajovou záležitostí, dnes je z ní bestseller. Prodalo se jí už na 15 tisíc kousků. Což je v českých končinách neuvěřitelné číslo.

„Chybí nám pokřivené zrcadlo. Z knihy se dozvídáme něco nejen o šumavských samotářích, ale i sami o sobě,“ uvažuje Aleš Palán v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Utopie se všemi svými riziky

Většina příběhů, které kniha Raději zešílet v divočině prostřednictvím rozhovorů představuje, má společnou jednu věc – a tou je změna. „Po změně toužíme všichni, byť ne zdaleka tak radikální: přestěhovat se do jiného městečka, něco změnit ve vztahu nebo v zaměstnání…“

Všichni mí respondenti mají charisma. Kape z nich. Jsou to nesmírně zajímaví lidé. A prostředí, ve kterém se pohybují, jim pel výjimečnosti ještě dodává.
Aleš Palán, autor knihy Raději zešílet v divočině

Když Aleš Palán uvažuje o úspěchu své knihy, napadá ho ale kromě „změny“ ještě jedno slovo. A tím je „utopie“. „Mí šumavští responenti žijí reálnou utopii: se všemi riziky a handicapy, které to přináší. A to je něco, co si my v civilizaci nechceme nebo nemůžeme dovolit.“

Samotáři ze Šumavy si tak sice vydobyli obrovskou svobodu, zjistili ale, že svoboda něco stojí. „Jejich život je skutečně krajnost. Nemoct se v noci zahřát, nemít peníze, nemít druhého člověka po ruce… je to nepřenositelná zkušenost. Aby mí respondenti dospěli ke své současné pevnosti, museli si projít tímto údolím stínů.“