Lichtenštejnské víno chutná jako Alpy stočené v lahvích. Nejlepší je Chardonney a Pinot Noir, tvrdí místní

8 fotografií

„Obklopují nás více než dva tisíce metrů vysoké hory, kromě toho sem vanou dva druhy větrů – z jihu teplý fén a ze severu studenější horská bríza,“ vysvětluje enoložka Natalie Ströhlová, co stojí za jedinečnou chutí zdejšího vína. „Důležitá je taky půda. Máme břidlicové a vápencové podloží, ideální pro pěstování odrůd jako Chardonney nebo Pinot Noir.“

Lichtenštejnské vinařství Hofkellerei má 300letou tradici|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Vinice tu Lichtenštejnové měli dřív než samotný stát, rodina je získala na přelomu 17. a 18. století. „V roce 2019 jsme slavili 300. výročí. Tehdy jsme vyrobili i speciální cuvée z hroznů z Vaduzu i z našeho druhého vinařství v Rakousku,“ poznamenává Natalie.

Až do poloviny 20. století ležela většina lichtenštejnských vinic v oblasti Feldsbergu — dnešních Valtic na jižní Moravě. S druhou světovou válkou se centrum vinařství přesunulo do Dolního Rakouska a Lichtenštejnska.

Bio je víc práce, ale má to smysl

Vinice ve Vaduzu se rozkládá asi na čtyřech hektarech půdy. Réva roste jen kousek od centra města s výhledem na vaduzský hrad. Vše je volně přístupné, lidé sem můžou na procházky nebo se podívat, jak se daří úrodě. Tak jako my s Natalií, která mi ukazuje mladou révu, na které už jsou malé zárodky hroznů.

„Tady máme Chardonney, to jsme sázeli v roce 2021. Letos čekáme první větší sklizeň. Pinot Noir je tu mnohem déle – máme keře, kterým je přes 40 let,“ doplňuje.

Lichtenštejnské vinařství Hofkellerei. Réva tu roste kousek od dva tisíce metrů vysokých horských štítů a taky nadohled od knížecího hradu|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Od roku 2022 je celá vinice vedená v bio režimu. Hnojí se přírodní cestou, plevel se nehubí chemií a kvůli výkyvům počasí tu přibyly i sítě proti kroupám. Natalie přiznává, že s tím přibyla práce, ale současně je vidět, že to funguje. Réva se vzpamatovala a udržitelné pěstování má pro místní smysl.

Od roku 2022 je celá vinice vedená v bio režimu. Hnojí se přírodní cestou, plevel se nehubí chemií a kvůli výkyvům počasí tu přibyly i sítě proti kroupám|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Chuť horského větru

K místu, kde se hrozny zpracovávají, je to z vinice jen pár kroků. Lis, tanky i sudy jsou doslova pod jednou střechou. A kromě toho tu mají i něco jako vlastní archiv, kde uchovávají lahve z každého ročníku. A jak se nedávno ukázalo, občas najdou i víno, o kterém vůbec nevěděli.

„Při úklidu jsme tady náhodou našli pod lavicí bednu, ve které bylo víno z roku 1965. Majitel si asi dal o pár skleniček navíc a zapomněl na ni,“ směje se Natalie a dodává, že zatím ji nemají v plánu otevírat.

Místo toho mi na ochutnání nabízí Chardonney z poslední sklizně. Je suché, svěží, s jemnou kyselinou a lehce minerálním dozvukem. Nejsou v něm žádné vtíravé chutě na efekt. Ale hned v úvodu má nečekaně ostrý nástup – jako když člověka při túře v horách překvapí studený vánek.