„Neustále jsme se ptali: Proč?“ vzpomíná žena, která jako jedna z mála přežila vyhlazení Lidic
Před 73 lety nacisté vymazali z mapy středočeskou obec Lidice. 340 lidí zahynulo – mezi nimi 88 dětí. Jedním ze 17 dětí, které vyhlazení Lidic přežily, byla i tehdy desetiletá Marie Šupíková. „Do té doby jsem válku vůbec nevnímala. Hrála jsem si, pásla husy, sbírala klásky, bruslila, sáňkovala – zkrátka jsem prožívala pravé dětství,“ vzpomíná v rozhovoru pro Radiožurnál.
Když jednotky SS a německé policie před 73 lety vtrhly do Lidic, za svůj hlavní štáb si zvolily právě dům rodičů paní Marie. „Bylo po 11. hodině večer, najednou jsme slyšeli strašné rány na vrata. Než se tatínek stačil obléknout, byli uvnitř. Nečekali, pažbami rozbili dveře a začali na nás křičet, abychom okamžitě opustili dům,“ vzpomíná paní Marie na noc z 9. na 10. června 1942.
Nacisté pak odvedli všechny muže – to bylo naposledy, co paní Marie viděla svého tatínka – a ženy a děti shromáždili v budově místní školy. „Všichni naříkali a plakali… pořád jsme se ptali: Proč? Nikdo si nebyl vědom toho, že bychom se něčím provinili.“
V Kladně přišlo to nejhorší
Nákladní auta pak všechny odvezla do budovy kladenského reálného gymnázia. „Přijeli jsme na dvůr, odkud nás nahnali do tělocvičny vystlané slámou,“ říká paní Marie. Pak přišlo to nejhorší.
Po třech dnech přišli nacisté a oddělili ženy od dětí. Lidické ženy totiž měly odjet do pracovních táborů do Německa – na cestu, kterou by děti jen obtížně zvládaly. „Mámy nás bránily, chtěly nás vzít s sebou s tím, že se o nás budou starat… ale marně. Nacisté začali děti násilně odebírat matkám.“
Lidické děti se dostaly do sběrného tábora v Lodži. Právě tam si paní Marie zachránila život – a stačilo k tomu jediné poklepání na rameno. Zajímá vás víc? Poslechněte si záznam celého rozhovoru v přiloženém audiozáznamu!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
