Nemůžeme zůstávat uzavřeni jen do ulity svého myšlení a ostatní vylučovat, říká emeritní biskup Malý

Když papež přijal vaši rezignaci, dá se říci, že vám to rozvazuje ruce? Že třeba můžete a budete moci více komentovat dění v Česku nebo v katolické církvi?

Já se snažím rozumně komentovat dění ve společnosti, ve veřejném prostoru, samozřejmě i dění v církvi. Na druhé straně pořád zůstávám součástí kolegia biskupů, tudíž člověk musí velmi dobře uvážit, co vyjádří a kde se dejme tomu vyjadřovat nebude. Ale to neznamená, že by se člověk schovával, že bych zaujal postoj, že já nic, já muzikant. To opravdu nechci.

Vy jste pro ČTK v minulých dnech řekl, že byste si přál, aby se v církvi vytvářel větší svobodný prostor, v němž by zaznívaly různé pohledy a názory. Znamená to, že takový prostor v katolické církvi v Česku necítíte, nebo že cítíte, že není příliš velký?

Někdy se vyhrocují pozice a názory různých jednotlivců nebo skupin. Já myslím, že je důležité, abychom si navzájem dovedli naslouchat. Když někdo vyjádří nonkonformní názor, nemusí člověk souhlasit – ale abychom ho okamžitě nezařadili do škatulky a neřekli: s tímto člověkem už mluvit nebudeme. Toto mám tedy na mysli.

Čtěte také

Osmělil se vložit Krista do loutky. „Jde o to přeložit příběh, aby mu člověk rozuměl,“ říká výtvarník o Bachových pašijích

Jistě, nemůžeme pořád jen diskutovat. Na druhé straně musíme hledat cesty, jak nejsdělněji sdělit poselství evangelia do české společnosti, která většinou křesťanská není, a jak zároveň působit solidně a reagovat na různé výzvy doby. Doba se mění a to vyžaduje trpělivost, i mezi sebou.

Nebýt ideologií, nebýt těmi, kdo mají takové uzavřené, škatulkovité myšlení, ale umět přijímat i nové podněty. Takový prostor mám na mysli, aby se vytvářel. To neznamená anarchii, to neznamená nějaký nepořádek. Ale na druhé straně nemůžeme jenom být uzavřeni do ulity svého myšlení, které nám vyhovuje, a ostatní vylučovat.

To, o čem teď mluvíte, je to v české církvi katolické generační záležitost? Ptám se proto, že na začátku letošního roku mělo osm tuzemských diecézí celkem 2 arcibiskupy a 17 biskupů, přičemž pouze 9 z nich bylo mladších 75 let. Teď jste z této kategorie vypadli vy. Je třeba i věk důvodem toho, o čem mluvíte?

Je zajímavé, že to jde napříč generacemi. Část mladé generace je docela konzervativnější, utíká do tzv. jistot a není úplně schopná komunikovat s těmi, kdo mají jaksi širší myšlení, širší rozhled. Takže bych neřekl, že to je jen otázka generací, protože znám některé starší lidi, své vrstevníky, kteří jsou pořád otevření, a na druhé straně i některé mladší, kteří to chápou jako přítěž, jako ohrožení.

Vy jste samozřejmě zažil předlistopadovou dobu, byl jste signatářem Charty 77, byl jste disidentem. Už jsem se zmiňoval o tom, že jste byl jedním z těch, s kým máme spojený listopad 1989. Cítíte rozdíl mezi knězi, kteří byli vysvěceni před listopadem a po listopadu 1989?

Dnes je jiná doba. Já bych řekl, že dnes to má mladá generace – to se týká i mladých kněží – svým způsobem mnohem těžší. Z toho množství informací a podnětů, vsadit na něco, co stojí opravdu za to, aby tomu člověk důvěřoval a aby to sděloval dalším...

Čtěte také

Jak bojovat s osamělostí? Sociální sítě jsou jen „já, já, já“, soudí kněz Marek Orko Vácha

My jsme žili v systému, kde každý slušný člověk, včetně církevních představitelů, si musel říci: tak takto ne. Tady stála velmi hrubá ideologie – a na druhé straně si člověk řekl: toto nebudu přijímat, já přece musím jednat v duchu evangelia.

Kdežto dnes mladí lidé, včetně kněží, opravdu musí vstřebat mnoho podnětů, pluralitu názorů i v církvi, a to není jednoduché. Proto se někteří, jak už jsem zmínil – není to většina, já to nebudu klasifikovat na počet – potom skrývají do ulity, kde se cítí jistější. To samozřejmě není cesta, ale na druhé straně je třeba to vidět a s také tím tedy pracovat.

Spor o studijní programy

Velkým tématem v českém prostředí je v poslední době dění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. My jsme se tomu opakovaně věnovali i v tomto pořadu. Akademický senát dvakrát odvolal děkana, ten se brání soudně. Když mu rektorka nesla rozhodnutí o odvolání, on neotevíral. Rektorka na místo dokonce zavolala složky integrovaného záchranného systému. Jak se na toto všechno, co se děje na Katolické teologické fakultě a okolo ní, díváte?

Čtěte také

Důvody odvolání děkana jsou vágní a právně chatrné. Dlouhodobě jde o bouři ve sklenici vody, míní proděkan Prázný

Je to smutné a opravdu to narušuje obraz katolické církve ve společnosti, protože se o tom hodně referuje. O co tam vlastně jde: tam se nemohou dohodnout lidé, jak dál s fakultou, protože nejsou vyjasněny do budoucnosti studijní programy. Z některých studijních programů byli odvoláni kvalifikovaní lidé, a to si myslím, že opravdu není dobře.

Bohužel ti, kteří rozhodují, nejsou s to, aby si sedli ke stolu a klidně si o věcech pohovořili. Nejde tam o pravověří a nepravověří, jak se to někdy vnímá. Tam jde o to, aby byly nosné studijní programy. Bohužel je třeba říci, že na to ještě není úplně reagováno i ze strany dosavadního vedení. Že to potom přerůstá v osobní nelibosti, až zášti, opravdu není dobré.

Co je podstatou toho sporu? V těch sporech kromě praktických věcí, o kterých jste mluvil, zaznívají i různá ideologická vyhranění se proti druhé skupině, že je příliš progresivistická, a také naopak, že brání jiným, moderním názorům – možná tak můžeme říci, byť to úplně takto neříkají ti představitelé. Jak toto vnímáte? Je toto podstatou sporu?

Čtěte také

„Woke rektorka“? Na Univerzitě Karlově hoří konflikt, který podle reportéra odráží spory v církvi

Je důležité, aby si obě strany naslouchaly a aby strana, která dosud vedla fakultu, uznala i určité nedostatky v konceptu, co s fakultou pro budoucnost, jaké má mít studijní programy, jak už jsem zmínil. Já to neberu jako spor konzervatismu a progresivismu, ale spíše o jistou promyšlenost programů.

Nejsem úplně přesně informován o všech záležitostech, ale cítím někdy až zaťatost, která potom přerůstá do osobní nelibosti jednoho vůči druhému. Je důležité umět uznat také chyby, mít nějakou vizi, koncepci – a na druhé straně také říci: aha, tady jsem chyběl. Myslím, že tam došlo ke zbytečnému vyloučení některých z toho procesu.

Měl by v řešení situace sehrát silnější roli, nebo nějakou jinou než dosud, arcibiskup pražský, Jan Graubner, který je velkým kancléřem fakulty?

Pokud vím, tak se s těmi lidmi setkal, naslouchal. Myslím, že je třeba zdůrazňovat: sedněte si a buďte spolu tak dlouho, až najdete nějakou cestu. A prosím vás, nevylučujte jeden druhého, ale buďte vědomi, že jste zodpovědní za budoucnost fakulty.

Jakou pozici má katolická církev v české společnosti? A jak silný je podle emeritního biskupa příklon k alternativní spiritualitě? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.