Němci a uzeniny

„Řekni mi, kolik uzenin jíš, a já Ti řeknu, jestli jsi Němec.“ Můžete mi věřit, že tohle upravené rčení opravdu platí.

V uzenářstvích a lahůdkových pultech supermarketů tady prakticky nevidíte okoralé a nazelenalé produkty. Šunka a spol. se totiž v horní vrstvě nikdy dlouho neohřejí.

Taky u pouličních stánků je spotřeba pravých durynských klobás a currywurstů, tedy opečené klobásy zalité pikantní omáčkou, přímo impozantní. 37,5 % Němců sní měsíčně jeden až dva currywursty.

22 % respondentů uzenářského průzkumu sice uvedlo, že tuto kalorickou bombu nejí vůbec, ale zato 17 % si ji dopřeje třikrát až pětkrát měsíčně. Tahle dobrůtka už spolu s dalšími uzeninami pevně zakotvila na jídelníčcích ve školách a dokonce i školkách.

Některým poslancům Spolkového sněmu se to hrubě nelíbí a stravovací návyky v těchto zařízeních si "posvítili". Ke své hrůze zjistili, že řada škol vůbec nevyužívá finanční příspěvky státu a Evropské unie na nákup mléka a ovoce, ale zato krmí currywursty i 8měsíční batolata.

Tahle zjištění můžu stoprocentně potvrdit díky zkušenostem naší dcery z berlínské školky. Před Madlenkou jsme existenci světa uzenin důsledně tajili až do jejích tří let. Záhy po svém nástupu do školky dcera s vykulenýma očima vyprávěla o kulinářském zážitku, kdy prý k svačině dostala výborný "šedý sýr". Z šedého sýru se vyklubala šunka, kterou Madlenka do té doby neznala.

Uzeniny jsou na jídelníčku ve školce velmi často a naše dcera to kvituje. O ajtopfu s nakrájeným párkem a nařezané klobáse s omáčkou vypráví s velkým zaujetím. Na dotaz: "Co jsi měla k svačině?" odpovídá naše dcera často: "Salám s máslem a chlebem."

Povšimněte si, prosím, že neříká chleba s máslem a se salámem. Německý svět uzenin zkrátka pohltil další oběť...

Z Berlína, Jiří Hošek, Český rozhlas