Některá vyjádření předsedy Ústavního soudu neprokázala instituci dobrou službu, říká ústavní právník. Jaký by měl být jeho nástupce?

Jaká kritéria musí splňovat ideální předseda nebo předsedkyně Ústavního soudu?

Myslím si, že je užitečné, když má za sebou zkušenost, která umožňuje odhadovat, jaký bude předseda Ústavního soudu. Ta zkušenost mimo jiné spočívá v tom, že je schopen řídit nějaké kolektivy, ideálně soudcovské.

Druhá složka, kterou bych očekával, souvisí s tím, že předseda je určitou tváří Ústavního soudu, měl by vykazovat schopnost komunikovat s veřejností a představovat jí nejenom to, co Ústavní soud dělá, ale co i Ústavní soud je, v jakém prostředí či systému se pohybuje, co znamená Ústava, ústavnost, demokratický právní stát, dělba moci atd.

A poslední role, měl by být schopen využívat nejenom svých formálních kompetencí dovnitř soudu, které má, ale měl by mít i autoritu, která mu umožňuje se na kolegy obracet nejenom za pomoci formálních kompetencí, ale s určitou formou apelu. Což se může týkat některých řízení, která trvají déle, než je průměrná doba řízení před Ústavním soudem, a vzbuzuje to pochybnosti, jestli musí trvat rok, dva, tři. Pak je na předsedovi, aby se na soudce vlídným slovem obrátil a zjistil, proč to tak trvá, jestli by to nemohlo být rychlejší. To jsou tři základní parametry, které bych u předsedy Ústavního soudu očekával.

Pavel Rychetský zřejmě dostál této role. Řekl byste, že beze zbytku? Nevybočil z ní někdy třeba kritickými slovy směrem k dalším ústavním činitelům?

Beze zbytku to není. Myslel bych, že jak byl starší, zralejší, moudřejší, byl trošku tolerantnější ve vztahu k tomu, co se kolem něj děje. Ne vždy nabádal kolegy, aby byli těmi, kteří se spíš drží průměrné doby vyřizování věcí. Což byla třeba kauza volebního zákona, o které se hodně mluvilo, přičemž vyhlášení nálezu spadlo do citlivé, nešťastné předvolební doby.

Čtěte také

Rychetský: Politická zkušenost se na Ústavním soudu hodí, ale od politiků jsem se s radostí odstřihl

Zdá se mi taky, že tam se u určité části veřejnosti zlomila pověst Ústavního soudu jako instituce objektivní, nestranné a neutrální do podoby instituce, která se stala součástí politického boje a která byla využita k něčemu, že někdo nechce Babiše, že někdo podporuje nastupující pětikoalici atd. A to je pro soud nešťastné.

Tomu nepřispělo jen načasování, s čímž se dá relativně těžko něco dělat, ale i některá vyjádření předsedy Ústavního soudu, která byla možná politicky vyprofilovanější, než by být musela. Myslím si, že neprokázala dobrou službu jemu jako osobě, a rozhodně neprokázala dobrou službu Ústavnímu soudu jako instituci.