Nejsem český Forrest Gump, říká muž, který během 30 dnů oběhl celý Island

Maratony běhá od roku 1998. A nezastavil ho ani úraz v roce 2007, po kterém doktoři hrozili, že už si nezaběhá. O pět let později už, jako první na světě, oběhl Island. Během 30 dnů tehdy zvládl uběhnout 30 maratonů.

Čtěte také

René Kujan: Běh drsným srdcem Islandu

„Hned sedmý den jsem bojoval s docela silným protivětrem. Vítr měl v nárazech přes 80 kilometrů v hodině a maraton, který obvykle uběhnu po čtyři hodiny, mi trval osm hodin. A tak jsem zalezl do postele, dalších deset hodin nejevil známky života… a další den jsem vstal, zkusil tělo přemluvit a ono se nechalo,“ vzpomíná.

Islandský ultramaraton ovšem nezamával pouze s jeho tělem, ale také s psychikou. „Je to nahoru dolů,“ přiznává René Kujan. „Někdy je člověk v euforii, jindy je na dně a říká si, že už nevydrží ani minutu. Na konci jsem byl na jednu stranu rád, že to mám za sebou, na druhou stranu mi bylo líto, že to nepokračuje. Island, příroda a blízkost živlům má určitě něco do sebe.“

Během za vyšší cíle

Za „správný běh“ samotný René Kujan označuje takový běh, ze kterého má sám dobrý pocit, ať už fyzický, nebo psychický. A je prý jedno, jestli kilometr uběhne za 3 a půl minuty, nebo za půl hodiny. „Když běžím dobře, mám dobrou náladu a napadají mě dobré věci,“ shrnuje.

„Dobré věci“ ostatně jeho běhání provázejí dlouhodobě. Běhání totiž často propojuje s nejrůznějšími charitativními akcemi. Dlouhodobě spolupracoval se Sportovním klubem vozíčkářů Praha a postupně přibyly další organizace. „Dělám to z vlastního sobectví, nebavilo by mě běhat jen tak. Potřebuju mít v běhu vyšší rovinu, další náplň. Jinak by to bylo jako polévka, kterou někdo zapomněl osolit,“ přiznává.

Svou roli v jeho běžecké angažovanosti samozřejmě hrají i další faktory. Například jeho vlastní zkušenost s vážným zraněním z roku 2007. „Někteří lidé z rehabilitačního centra, kteří na tom byli fyzicky hůř než já, na tom byli psychicky mnohem lépe než já. A to člověka donutí přemýšlet,“ vzpomíná René Kujan.