Nefunkční systém penzijního spoření? Fondy si nekonkurují na poli poplatků, jde o selhání státu, kritizuje ekonom Pertold

Systém dobrovolného penzijního spoření dlouhodobě neplní svou základní roli, tedy zajistit lidem smysluplný doplněk ke státnímu důchodu. To vyplývá ze studie, na které jste se podílel. Proč to tak je?

Čtěte také

Penzijní fondy už dekádu umožňují vklady do akcií. Je velký rozdíl, jestli spoříte, nebo investujete, vysvětluje odborník

Má to několik příčin. Jedna z příčin je, že značná část těch prostředků je v nevhodných, nízko výdělečných aktivech, to znamená v investicích, které málo vydělávají. Jsou to zejména dluhopisy a tak dále.

Relativně menší část je v dynamických fondech, v akciích, které mají výrazně vyšší výnos. Ale bohužel i ty fondy, které investují do akcií, zaostávají za nejlepšími příklady v zahraničí, protože jsou velmi nákladné z hlediska poplatků. Takže to má tyto dvě hlavní příčiny.

Takže tedy extrémně nízké výnosy fondů a vysoká poplatková zátěž. Co způsobuje to první?

Na to je komplikovanější odpověď, protože naše penzijní fondy v tom tzv. třetím pilíři jsou rozdělené na několik částí. Jedna část, ta nejméně výdělečná, jsou tzv. transformované fondy. To jsou staré fondy, které kvůli nevhodné regulaci musí držet nulu každý rok. To znamená, že ty fondy ani nemají možnost investovat jinam než do tzv. krátkých investic, které mají nízký výnos, aby držely každý rok nulu. To je jedna část odpovědi.

V doplňkovém penzijním spoření je to tak, že klienti jsou často nevhodně zařazeni do konzervativních fondů, které opět investují relativně nakrátko, konzervativně. To znamená, že výnosy jsou opět nízké na to, že se jedná o dlouhodobou investici na stáří a ti lidé jsou tam po mnoho let.

A nějaká další část je v akciové složce, což by měla být ta správná zejména pro relativně mladší lidi pod 50, 55 let, ale ty jsou zase zatíženy poměrně vysokými poplatky.

Vysoké poplatky

K tomu se hned dostaneme. Proč ale i ty nejdynamičtější fondy v doplňkovém penzijním spoření, alespoň podle vaší analýzy, výrazně zaostávají za úspěšnými příklady ze zahraničí?

Čtěte také

Důchody reforma jistí na 30 let, což je výhled, který jsme doposud neměli, říká ekonom Bezděk

Jedna, ta menší část problému je, že mají zjevně jinou skladbu portfolia – to znamená, kam investují – než fondy, které bych označil jako nejlepší praxi. Ale větší část problému jsou poplatky.

Jedno procento z aktiv plus 15 procent z výnosu, to ukrajuje obrovskou část. Zejména když se podíváme na delší období, tak se bavíme až o 40 procentech, vlastně ještě více – 45 procent úspor ukrojí takto vysoké poplatky. 

Dobře, vy už jste se dostal k poplatkům. Ptám se na to, jaké je vysvětlení toho, že zatímco české dynamické fondy dosáhly za posledních 10 let zhodnocení 88 procent, švédský státní fond zhodnotil peníze o 229 procent.

Švédský státní fond je ten extrémnější příklad. Pokud to srovnáváme s těmi slovenskými, tak výnosnost už je bez efektu poplatků poměrně podobná.

Nutno říct, že to jsou průměrné výnosy, takže jsou i fondy, které mají poměrně slušné výnosy v Česku. Nicméně je pravda, že v průměru zřejmě portfolio manažeři prostě nedělají tak dobrou práci jako ve švédském státním fondu, který ale investuje poměrně hodně pasivně.

V rámci doplňkového penzijního spoření je velký rozdíl v různých dynamických fondech a jejich výnosnosti.

Prostě je třeba přiznat, že v rámci třetího pilíře, v rámci doplňkového penzijního spoření je velký rozdíl v různých dynamických fondech a v jejich výnosnosti.

Šedá zóna

Proč jsou u nás tak vysoké poplatky? Tvrdíte, že dlouhodobě snižují zhodnocení a v horizontu celoživotního spoření mohou připravit klienty až o polovinu jejich budoucího majetku.

Čtěte také

Důchodová reforma obstála před Ústavním soudem. Je to dobrá zpráva pro všechny občany této země, míní Přibáň

Je to proto, že konkurence mezi fondy se právě nevede na poli poplatků. Je to taková šedá zóna, kde se klienti podle mě neorientují, nemají dostatečně dobré informace, takže ty fondy v zásadě lákají klienty zejména na státní příspěvek. To je největší motivační faktor pro vstup do doplňkového penzijního spoření, a tím pádem tam konkurence neprobíhá dostatečně.

Fondy jsou na horní zákonné hranici poplatků, které jim stát dovoluje.

Fondy jsou tudíž na horní zákonné hranici těch poplatků, které jim stát dovoluje. Chtěl bych předeslat, že to považuji za největší selhání státu, protože stát to reguluje, stát si má určovat pravidla hry, sype do toho zhruba 15 miliard ročně… A je jasné, že když do toho sype takové velké peníze, jsou v tom 4 miliony lidí, je to ten hlavní motivační faktor, proč do toho lidé vstupují, tak si má určovat pravidla hry.

Jak Filip Pertold hodnotí návrh Pirátů na snížení poplatků u penzijního spoření? Proč by se podle něj měl zavést fond životního cyklu? A kdy by lidé měli ideálně začít se spořením na stáří? Poslechněte si celý rozhovor.