Naše reaktory fungují bezpečněji. Událost, jako byl Černobyl, se u nás stát nemůže, říká operátorka

Od projektů, jako je Dobrý den Radiožurnálu, lidé mnohdy čekají, že pomůžou starým opuštěným lidem, samoživitelkám a tak dále. Když to řeknu s nadsázkou: „Nějaká generace Z, vždyť to jsou mladí zdraví lidé, ať si pomůžou sami.“ Jak se na to díváte vy, jako členka této generace? Samozřejmě nechci, abyste byla mluvčí celé generace.

Nejsem mluvčí celé generace Z, ale rozhodně i generace Z má nějaké problémy, třeba sociální sítě, které vytváří nátlak na mladé lidi a může to často dělat život trošku složitější pro mladé lidi než pro ty starší, takže to vnímám tak, že jim je potřeba pomoci.

Čtěte také

iROZHLAS

Při charitativním vysílání Radiožurnálu se vybralo 1,4 milionu korun, sbírka pokračuje až do Velikonoc

Jaký svět vám tady my, jako ti starší, necháváme?

Myslím, že žijeme v té nejlepší době, že opravdu všichni máme možnosti. Máme možnosti studovat, co si přejeme, máme šanci dělat práci, která nás naplňuje, jako třeba já. Ale zároveň to vytváří nátlak v tom, že možností je příliš, často je těžké si vybrat.

Vy pracujete jako operátorka jaderné elektrárny Temelín. Co si pod tím představit?

Je pravda, že spoustu lidí si pod tím představuje něco jiného.

Jaké jsou ty nejčastější mýty?

Homer Simpson. Ale ta práce je trochu jiná, je hodně zajímavá. Každý den začínáme trošku jinak, protože pracuji na směny. Ranní, odpolední, noční. Práce spočívá hlavně v tom provozovat zodpovědně elektrárnu, takže kontrolujeme její chod a zároveň plníme činnosti dle denního plánu.

Zkoušíme různé bezpečnostní systémy. Přejíždíme čerpadla, aby se rovnoměrně opotřebovávala. Přečerpáváme různé nádrže. Denní plán je každý den trošku jiný a činnosti jsou jiné.

Čtěte také

iROZHLAS

Drahé bydlení, bezpečnost či zdravotnictví. Generace F otevře debatu o tématech palčivých pro mladé

Zároveň se spoustu času – na rozdíl od Homera Simpsona – i vzděláváme, cvičíme se na simulátoru, procházíme různými školeními. Člověk se neustále učí, musí být v obraze a musí vědět o elektrárně všechno.

Co přesně děláte s těmi nádržemi? V nich je normální voda?

Buďto normální voda, nebo například mazací olej na turbíně. Často se nám třeba některé nádrže naplní, je potřeba přepustit. Čas od času je v denním plánu uvedeno třeba i nějaké přepouštění nádrží nebo přejíždění čerpadel a může to být opravdu různé.

Chodí za vámi jaderná inženýrka Dana Drábová?

Paní Drábová za námi nechodí na směnu, občas prý bývala u zkoušek. Ale paní Drábová je takový náš policajt, ona hlídá, že všechno děláme správně, bezpečně a podle pravidel.

Cesta k jádru

Proč jste si vybrala tuhle práci?

Vždycky jsem tíhla k technickým oborům. Na konci střední, když jsem se rozhodovala, co budu dělat dál, jsem hrozně chtěla jít na leteckou dopravu. Bohužel se mi ale stala taková patálie, že jsem vyplnila přihlášku špatně, vyplnila jsem špatně kód oboru, takže mě nakonec na leteckou dopravu nevzali.

Nezbylo mi nic jiného, než jít na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou (ČVUT), kde jsem měla záložní přihlášku. Ze začátku to trošku dřelo, ale potom přišel zlom, když jsme měli možnost zkoušet na hodinách činnosti s jaderným reaktorem, protože Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská má vlastní školní reaktor.

Potom jsem navštívila Dukovany, Temelín a bylo rozhodnuto. Už jsem nikdy nezapochybovala o tom, že bych chtěla studovat letectví, ale jádro najednou byla moje cesta.

Vy jste mladá žena, tak jste asi v tom plném rozsahu nezažila ty někdy i vyhrocené debaty o dostavbě jaderné elektrárny Temelín, nebo ano?

Já jsem ty debaty nezažila, ale tak nějak pořád vnímám, že okolní státy, ať už je to Rakousko nebo Německo, proti jádru bojují – Němci už teď méně. Ale když se člověk podívá na energetiku, jak se vyvíjí v Česku a v Evropě, tak mě to hodně mrzí a děsí, co nás ještě čeká.

Co si myslíte, že nás ještě čeká?

Čtěte také

iROZHLAS

ČEZ zvažuje stavbu dvou továren na jaderné moduly v Česku. Jedná o tom s firmou Rolls-Royce SMR

My teď do roku 2032 budeme muset odstavit naše uhelné elektrárny, pravděpodobně kvůli cenám emisních povolenek, kvůli těžbě uhlí to přijde už dříve, už někdy v roce 2027. Stále máme 39 procent vyráběné elektřiny z uhlí.

Teď je otázka, čím to nahradíme. Jestli to bude plyn? Ale v ideálním případě by to samozřejmě bylo jádro, protože je bezemisní, to mi dává smysl.

A je to bezpečné?

Je to bezpečné, jednoznačně. Často si lidé vzpomenou třeba na Černobyl, ale naše reaktory jsou založené na úplně jiném principu, fungují bezpečněji. Taková událost, jako se stala v Černobylu, se v podstatě u nás nemůže z fyzikálních příčin stát.

Současně máme spoustu bezpečnostních systémů, které jsou všechny třikrát zálohované, takže bezpečnost je na velmi vysoké úrovni. Paní Drábová to dobře kontroluje a není opravdu čeho se bát v případě jaderných elektráren.

Jak vypadá tým, který se stará o chod jaderné elektrárny? Proč si při práci nemohou dojít na oběd? A jak probíhá cvičení na simulátoru? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.