Náš folklór je velice rozmanitý. Vybudovali jsme si štěstí a jezdili po světě na festivalech, vzpomíná zpěvačka spolku Vsacan Straškrabová

Vy působíte ve Vsacanu neuvěřitelných 75 let. Co vás do něj přivedlo?

Zpívala jsem už jako dítě v dětském pěveckém sboru. Ve Vsetíně byla cimbálová muzika už od roku 1953. Pozvali je na natáčení do rozhlasu do Ostravy. A protože potřebovali zpěvačku, tak mě pan řídící, který mě učil, oslovil, tak jsem se tam dostala a natáčela jsem s nimi a už jsem tam zůstala – od patnácti let.

Jaké vzpomínky se k té době, k těm samotným začátkům, váží?

Zpěvačka a tanečnice folklórního spolku Vsacan Zdeňka Straškrabová|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

To byla ještě poválečná doba, takové vlastenectví. Všichni začali šít kroje, učili jsme se písničky, valašské tance. Scházeli jsme se v jedné restauraci. Naproti byl pan Michálek, který tam měl cimbálovku. Vždycky jsme se sešli v restauraci U Panovců. Tam jsme se sdružili a všichni starší ze Vsetína chtěli, aby se obnovily tradice krojů, písní a tanců.

Tak jsme se učili, společně jsme všechno nacvičovali, bavili jsme se. Když potom byla v roce 1948 ve Vsetíně výstava Valašsko v práci, to byl takový veletrh, tak tam byla spousta cizinců a vzácných hostů. Potřebovali, aby jim byl ukázán nějaký program, tak jsme tam každý týden vystupovali. A tak se stala tradice, že jsme začali vystupovat nejen na Vsetíně, ale i po okolí.

Velice rozmanitý folklór

V čem je folklor typický tady na Valašsku?

Žijeme v krásné přírodě, kolem nás jsou krásné hory. Na člověka to působí. A když zpíváte ty písničky, když si vezmete ta slova, to jsou básničky, všecko je takové krásné. A i ten kolektiv, když se dá dohromady a máte se rádi, společně trávíte spoustu času, tak vás to sváže, že člověk to dělá rád a obětuje tomu veškerý volný čas.

Čím je zdejší folklor specifický, co je třeba typická písnička pro Vsetínsko?

Máme štěstí, že náš folklor je velice rozmanitý. Když jsme měli to štěstí – no, štěstí, vybudovali jsme si ho tím, že jsme měli úspěch – a jezdili jsme po světě na festivalech, tak naše vystoupení se skládalo z točivých tanců, figurálních tanců, končilo se vždycky zbojnickým tancem, protože chlapci, to byli atleti.

Mezitím jsem zpívala, hudba hrála, takže to bylo pestré. I vždycky jsem se třeba divila, že když se zpívá v cizině, tak lidé těm krásným slovům nerozumí, ale vždycky to nakonec nějak pochopili, tak jsem to na ně možná trošku převedla, že jsem je tím projevem získala a vždycky jsme měli úspěch. Prostě to bylo takové rozmanité.

75 let

Vsacan existuje už přes 80 let, vy v něm působíte 75 let. Čím to, že jste mu zůstala věrná celou tu dobu navzdory tomu, že jste měla spoustu nabídek z jiných souborů?

Víte, když něco děláte, musíte to dělat pořádně. Začala jsem třeba hostovat v Brolnu (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů) a v jiných souborech. Jenomže bylo vystoupení Brolnu, bylo vystoupení Vsacanu, tak to se člověk musí rozhodnout.

Čtěte také

Česká hudba, to je humor i melancholie v jednom, říká ředitel belgického festivalu

Buďto sólová kariéra, anebo členství v souboru. A protože jsem se rozhodla pro Vsacan, čehož nikdy nelituji, tak jsem musela nechat všeho ostatního. Takže jsem zpívala jenom ve Vsacanu, hostovala jsem i jinde, ale málo.

Myslím, že jsem udělala dobře. Byla jsem věrná jednomu souboru, vytvořil se tam dobrý kolektiv, měli jsme se rádi a byla jsem tam spokojená.

K 90. narozeninám vám přišli poblahopřát právě i ze souboru Vsacan. Je stále o folklor tady na Vsetínsku zájem?

Ano, velice. Však nám muzika včera (v pátek) na oslavě hrála. Jsou tam dvě houslistky, které krásně zpívají. Spousta mladých lidí je v souboru, tanečníků. Soubor pořád funguje, neustále někde účinkujeme. Teď vystupovali ve Strážnici na našem festivalu Vsetínském krbci. Soubor žije a mám z toho hroznou radost.

V jakých letech se spolku Vsacan nejvíce dařilo? Jak vzpomíná Zdeňka Straškrabová na zahraniční cesty, třeba do Egypta nebo do Číny? A jaká je její oblíbená píseň? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.