„Cílem našeho výzkumu není vytvořit umělý život, ale objekty, které fungují velmi podobně jako buňky, říká Martin Pumera, ředitel Centra pro pokročilé funkční nanoroboty při Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Mezinárodní tým vědců teď v Praze pracuje mimo jiné na tom, aby spolu nanoroboti uměli komunikovat jako hejno.
Vývojáři sociální sítě Facebook museli řešit zapeklitý případ. Při experimentu s chatovacími roboty se umělé inteligence tak trochu vymkly kontrole a angličtinu si upravily do jazyka, kterému rozuměli jen oba roboti. Experiment kvůli tomu pro jistotu skončil.
Nanoroboti jsou dynamické systémy, které svým chováním napodobují živé mikroorganismy – mají podobné vlastnosti. Na rozdíl od živých buněk do nich ovšem vědci mohou implementovat funkce, které potřebují, jako například schopnost rozkládat nebezpečné chemikálie, ve kterých by bakterie nepřežily.
Ve srovnání například s mobilním telefonem je nanorobot velmi jednoduchý předmět. Jeho hlavní předností je kromě mikroskopické velikosti i schopnost samostatného aktivního pohybu v kapalině. Ten vyvíjí díky spalování konkrétní chemikálie-paliva, které je v tekutině obsažené. Takto se nanoroboti umějí pohybovat například v lidském těle či potu nebo třeba v podzemní vodě.
V hejnu je síla
Odborníci z týmu Martina Pumery umějí nanorobota naprogramovat, aby se dostal tam, kde je potřeba, a dopravil na místo například nějaký lék, nebo naopak aby tam zlikvidoval nebezpečné látky. Centrum pokročilých funkčních nanorobotů teď pracuje na tom, aby spolu jednotlivé robotické částice komunikovaly na principu jakéhosi hejna.
„Pokud vás nakazí pouze jedna bakterie nebo virus a nenamnoží se, nezpůsobí vám onemocnění. A u nanorobotů je to stejné. Jsou tak malinkatí, že samostatně nemají šanci udělat něco opravdu užitečného,“ vysvětluje motivy současného výzkumu Martin Pumera.
Podobným směrem se v poslední době vyvíjejí i jiná odvětví robotiky. Existují například hejna dronů, kteří mezi sebou komunikují prostřednictvím radiového signálu. Živé buňky zase komunikují pomocí chemikálií. A právě to se snaží napodobit i výzkumníci z Pumerovy laboratoře. „Existují třeba nanoroboti, kteří dokážou v hejnech následovat sluneční paprsky,“ dodává vědec.
Vyléčí tělo, vyčistí přírodu
Týmu výzkumníků se podařilo vylepšit enzym dříve objevené bakterie, který umí rozložit termoplast PET.
Nanoroboti se dají použít v medicíně, mohou ale také pomoct s ochranou životního prostředí, třeba vyčistit podzemní vodu od nebezpečných chemikálií.
„Nanoroboti se aktivně pohybují a to je velký rozdíl oproti současným technologiím,“ zdůrazňuje Martin Pumera. Pokud budou mít na sobě katalyzátor, pak mohou nanoroboti rychle a efektivně vyčistit prostředí všude, kudy projdou. Cílené ošetření zasaženého prostředí pomocí nanorobotů tak může nahradit necitlivý plošný chemický zásah, ke kterému se uchylujeme při ekologických neštěstích dnes.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
