Na Vánocích bylo nejkrásnější, že jsme byli všichni spolu, vzpomíná na dětství Mária Hauerová

„Vánoce mého dětství byly nádherný. My jsme měli na Slovensku v Ružomberku barák a tam jsme se scházeli. Dvacet, možná 30 lidí i s dětmi. Měli jsme čtyři veliké konve, jak dřív bývaly na mléko. A v nich máma měla kapry. Na Štědrý den zabíjela třeba 15 kaprů a salát byl z 30 kilo brambor,” vzpomíná Mária Hauerová na Vánoce svého dětství.

Stromeček zdobily děti ovocem, vlašskými ořechy a čokoládou.

Čtěte také

Blíží se Karačoňa neboli Vánoce. Znáte staré romské tradice?

„Stromeček? Nedá se říct, že jsme měli stromeček, to byl strom, kde jsme měli všechno možné. Mandarinky, ořechy, salonky, kolekce, prostě všechno. To nebyl stromeček, jak se dělají dneska, moderní. Vánoce bývaly o něčem jiném, než jsou dneska. Když jsem byla mladá, cítila jsem doma ducha Vánoc. Ráno jsem se vzbudila a věděla jsem, že už jsou Vánoce. Dneska je to jenom o dárcích, kdo co dostane. Dnes se třeba pohádám s dcerou, protože já tam ty salonky zkrátka chci. A prosadím si je, i když mi tvrdí, že se to tak dneska už nedělá.”

U Hauerových se kromě tradičních pokrmů podávaly také pečené kachny, husy a sladké záviny.

„Většinou vařila mamka. Česnekový závin. Dělali se dva druhy knedlíku, bramborový a houskový. Dneska to ze všech sourozenců dělám jen já, protože to měl strašně rád můj manžel. Houskový knedlík s česnekem nebo s cibulí, to nemá chybu! Naše jídlo jsou na Vánoce uzený kachny, husy. A my jsme neměli cukroví jak je dneska. My jsme měli makový, jablkový, tvarohový, ořechový štrůdly. Napekla jich třeba 40 či 50. To bylo jediný sladký na celý Vánoce. Nic víc nebylo.”

Po smrti manžela ponechává paní Hauerová u štědrovečerní tabule vždy jeden talíř navíc jako symbolickou připomínku.

„Já jsem si odnesla takový zvyk z dětství, který dělala i moje maminka, že nachystám talíř navíc, na kterém je všechno to, co máme my. Celá večeře jen pro něho. Tak to mám na stole a za okno dávám jenom pro ptáčky. U nás nedržíme zvyk, kdy se dává talíř za okno pro duše zemřelých. Ne, my to prostě dáme na stůl a přistavíme volnou židli, kdyby náhodou chtěl přijít.”

Romské děti v jejím dětství dárky nedostávaly, protože finanční situace rodiny to nedovolovala. Přesto byly Vánoce vždy výjimečnou událostí.

„Svůj první dárek jsem dostala když už jsem byla vdaná. U nás se dárky nedávaly. Když jsme šli do školy, tak jsme si vymýšleli. Děti se tam chlubili, co všechno dostali od ježíška. A my jsme si museli vymýšlet, že jsme dostali saně, brusle, atd. Dárky se nerozdávaly, protože nás bylo strašně moc. Byli jsme rádi, že jsme měli jídlo a že jsme byli spolu a to nám stačilo. Nic víc jsme nepotřebovali.”