Profesor Christo Kyčukov se vrátil ke svému původnímu jménu Husejn Kyčuk, které musel za komunismu v Bulharsku změnit

Profesor Husejn Kyčuk má velký přehled o životě Romů v různých zemích. Dokonce v roce 2000 byl v Praze zvolen generálním sekretářem Mezinárodní romské unie. Zajímalo mě, kolik podle jeho názoru na světě žije Romů a kolik je mluvčích romštiny.

„Je možné slyšet různá čísla – 20 milionů, 50 milionů, ale já si myslím, že na světě žije ne víc než 13 – 14 milionů Romů. Velkým problémem je, že ne všichni Romové mluví romským jazykem. UNESCO registruje v červené knize jazyky, které jsou ohrožené a mohou vymřít. Romsky mluví jen 3,5 až 4,5 milionu Romů na světě, což je málo. Takže pokud máme 12 až 15 milionů Romové a z toho mluví jen 3,5 až 4,5 milionu Romů romsky, tak to není dobré, je to nebezpečné.“

Husejn Kyčuk má za sebou rozsáhlou publikační činnost.

„Myslím, že mám okolo padesáti monografií v různých jazycích – bulharsky, rusky, anglicky, romsky, a kolem sto padesáti knih, kdy jsem editor. Napsal jsem zhruba 500-600 článků do různých časopisů po celém světě. Mám tedy kolem osmi set publikací a každý měsíc napíšu něco nového.“

Profesor Kyčuk je romský muslim a až do svých dvaceti let se jmenoval Husejn. V komunistickém Bulharsku si však v 80. letech museli všichni muslimové nuceně vzít bulharská křesťanská jména. Teď se profesor ke svému původnímu jménu vrátil a jmenuje se opět Husejn Kyčuk. I o tom napsal knihu.

„Já jsem se narodil jako muslim. V Bulharsku máme velkou komunitu muslimských Romů, tedy nejen v Bulharsku, ale i v dalších balkánských zemích, jako je Makedonie, Kosovo, Řecko a samozřejmě hodně jich žije v Turecku. Když mi bylo 20 let, komunistická strana měla takovou politiku, že všichni muslimové si musí změnit jméno. Moje jméno do mých dvaceti let bylo Husejn, ale potom mi oni dali jméno Christo. To nebylo vůbec příjemné, bylo to strašné. Hrozilo mi vězení. Oni mi řekli: ‘Pokud nepřijmeš nové křesťanské jméno, půjdeš do vězení!’ Ale netýkalo se to jenom mě. Byl jsem vojákem bulharské armády, oni mě pustili na tři dny, vrátil jsem se domů a musel jsem změnit jméno mojí mámy, mého otce, bratrů i sester. Byl tam ten problém, že můj dědeček a babička už zemřeli, ale musel jsem také změnit i jména zemřelých v dokumentech. Když jsem se za tři dny vrátil, oni mě neposlali do vězení, ale řekli ‘Dobře’ a vrhli se na další vojáky – na Romy, Turky, na všechny muslimy. To bylo strašné. Na konci roku 2024 jsem si vzal zpátky své jméno Husejn a teď se oficiálně jmenuji Husajn Selim Kyčuk. Ale 42 let jsem byl Christo Slavov Kyčukov, ve světě mě tak lidé znají, i moje publikace vyšly pod jménem Christo Slavov Kyčukov. Ale teď svět musí přijmout moje nové jméno i moji novou identitu. Ale oni věděli, že jsem muslim. Všichni moji kolegové, přátelé věděli, že jsem muslim. Ale teď jsem profesor doktor Husejn Kyčuk, který bydlí v Berlíně, pracuje v Polsku a cestuje po světě.“

A co tohoto muže motivovalo k získání vyššího vzdělání?

„Máma byla negramotná, nevzdělaná, otec chodil do školy do 5. třídy. Když jsem byl na univerzitě, měl jsem profesory, kteří mě podpořili. Ale mojí motivací ke vzdělání byla diskriminace, kterou jsem zažil na základní škole, potom na gymnáziu i na univerzitě. Takže jsem se rozhněval na moje učitele v Bulharsku, kteří mě diskriminovali, a svůj vnitřní hněv jsem nasměroval k tomu, že jednoho dne dokážu, kdo jsem. To byla moje motivace – přišla kvůli diskriminaci, když jsem byl ještě žákem základní školy. Myslím si, že když člověk má motivaci, může ve svém životě dělat všechno.“

Uzavírá profesor Husejn Kyčuk.