Na Vánoce se nemusíme přejídat, ale jemně degustovat, doporučuje Pavel Maurer
Vždy, když nám je dobře a chceme něco oslavit, tak hodně jíme a pijeme. Myslím, že i pračlověk, když ohlodával mamutí kost, cítil se v sedmém nebi! Cpal se, co se do něj vešlo, protože mu to chutnalo a také proto, že moc dobře věděl, že dalšího mamuta uloví třeba až příští rok nebo už vůbec nikdy.
V posledních pár dnech jsem navštívil několik firemních i soukromých vánočních večírků, a často jsem se přistihl, že myslím na pravěké knihy Eduarda Štrocha a geniální obrázky Zdeňka Buriana. Myslel jsem na to, jak se asi stravoval v dobách svátečních Homo Sapiens, tedy člověk rozumný, jak jedl Kromaňonec či neomalený Neandertálec.
Myslel jsem také na to, že vánoční doba by měla být dobou hojnosti, ale i dobou lehkého půstu! Měla by v ní vládnout pokora, láska, ale i ohleduplnost vůči ostatním, odříkání i hledání duševní a tělesné čistoty. Nic takového jsem ovšem na vánočních večírcích ani s největší dobrou vůlí nezaznamenal.
Spíše se před mýma očima odehrával film ve 3D plný pití, jídla a nezřízeného jásání. Ona každá doba má odlišné mravní vzorce. Třeba v antice bylo přejídání pokládáno za projev barbarství a nízké kultury.
Petronius například zmiňuje zbohatlíka, který se snaží napodobit v mnoha směrech kultivované chování římských elit, ale nekulturnost jeho a jeho přátel prozrazuje právě nezřízená žravost. Ideálem elit byla vybraná a rafinovaná strava, a to v přiměřeném množství.
Naopak barbarský kulturní vzorec, to byl muž, který dokázal při hostině zkonzumovat obrovské množství jídla a vypít k tomu kvanta piva či vína. Ten byl hoden obdivu – silák a předpokládaný vynikající bojovník!
A kam se chceme zařadit my, lidé XXI. století? Máme spoustu možností, jak se přežírat ve jménu Vánoc nebo čehokoli jiného. Ale můžeme také jemně degustovat, ochutnávat a co víc, případně se o některé přebytky rozdělit s potřebnými. To bych považoval za úplný vrchol naší kulinární kultury. Mamutů už jsme přece snědli dost v dobách dávno minulých!
