Na tramping na Kokořínsku se nabalila širší veřejnost, vysvětluje šéf Agentury ochrany přírody Pelc rušení nocovišť

Stát prý uzavřel smír s trampy kvůli nelegálním stavbám v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. Říkám to správně?

Říkáte to v dobrém duchu, ale ne úplně přesně. My jsme museli zareagovat na určité skutečnosti spojené s poslední dobou. Na jednu stranu vnímáme pozitivně zájem veřejnosti o poznávání přírody, návštěvu přírodních krás a seznámení se s těmi hodnotami někdy i s noclehem. Na druhou stranu...

Čtěte také

„Montážní pěna do přírody nepatří.“ Kokořínsko odstraňuje nelegální kempy. Jak tábořit legálně?

Ono to je spojováno s trampingem, ale musíme zdůraznit, že současný problém, ať už na Kokořínsku, v menší míře i v jiných oblastech, není primárně spojen s trampingem, ale s tím, že na aktivity trampingu se nabalil zájem široké veřejnosti, kde není vždy předpoklad znalosti, jak se v tom terénu chovat.

Když se vrátím ke Kokořínsku, řekl bych, že odhadem třetina aktivit v tábořištích je spojena s trampy a více jak polovina, možná dvě třetiny s širokou veřejností. To si myslím, že je první důležitá zpráva k vaší otázce.

My jsme udělali analýzu všech tábořišť v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Napočítali jsme jich zhruba 138. Ono se to mění, některá se obnovují, některá nikoliv. Z těch 138 stanovišť by se dalo říct, že nelegální stavbou jsou jen jednotlivé kusy. Zpravidla se jedná o drobné přístřešky nebo drobné úpravy terénu, což charakter stavby nemá.

Jak jsem četl, ze 138 nocovišť má zhruba čtvrtina šanci na zachování. Tím problémem se zabývala odborná pracovní skupina zřízená v zimě. Kdo ji tvoří nebo tvořil?

Čtěte také

Křivoklátsko má charakter národního parku. Zřízení může turisty usměrnit, ubezpečuje ministr Hladík

Já bych chtěl říct, že jsem přistoupil k vytvoření této pracovní skupiny na základě podnětu pana ministra životního prostředí Petra Hladíka, protože jsme si všichni všímali, že dochází, zejména v CHKO Kokořínsko, k určitým až iracionálním pnutím mezi zastánci trampingu a odpůrci trampingu.

Ono se tomu říkalo válka státu s trampy.

Anebo i válka mezi jednotlivými aktéry mimo stát. Ale myslím si, že to byl velmi rozumný počin, protože se nám podařilo během půl roku vtáhnout do hry klíčové hráče, jako jsou vlastníci, vědci, samosprávy a hospodáři, ať už privátní nebo státní, kteří tam na lesních majetcích pracují. Samozřejmě vědce z různých oborů, od obecných ekologů, zoologů až po archeology a etnology. Zároveň jsme se nevyhýbali kontaktu ani s trampy.

Za ten půlrok vznikla kooperativní spolupráce, která podle mě nahradila emotivní, až bych řekl iracionálně excitované vztahy, které někdy přecházely do osobních sporů, které moc hezké nebyly. Přešly ke kooperativní poloze, protože jsme přesvědčeni, že tramping má na jednu stranu historicky své místo v ČR, je to svým způsobem kulturní fenomén, který je spojen i s Československem.

Čtěte také

Udržitelný turista si výlety vymýšlí sám. Veřejná doprava je novodobé dobrodružství, říká Jan Civín

Na druhou stranu, porevoluční vývoj, zejména ještě umocněný obdobím covidu a sociálními sítěmi, znamenal návštěvnost všeobecně známých oblastí ve zvýšené míře a mohly vzniknout určité potíže.

Hlavním sdělením by mělo být, že vlastní aktivity spojené s trampingem nejsou úplně nejzásadnější problém ochrany přírody, byť někde lokálně problémy identifikovány byly. Obecně to ale není priorita v problémech ochrany přírody, ani na Kokořínsku, bohudík ani jinde. Může to ovšem potenciálně vytvořit určitý problém. Proto jsme si udělali takový pohled klíčových hráčů a nesmírně si toho vážíme, protože namísto emotivní diskuze z toho vznikla racionální diskuze.

Legalizace stanovišť

Už je jasné, jaká jsou v místech tábořišť pravidla pro zapalování ohňů? I to jste měli řešit, jestli se nepletu.

Ještě bych chtěl říct, že jsme dospěli k dělení, které jste naznačil. Asi 31 nocovišť je vhodných zvažovat za různých podmínek k legalizaci, jak z hlediska ochrany přírody, lesníků nebo vlastníků. To je obrovský průlom, protože všichni říkali, že to je nelegální. Někde to může skončit i s ohněm, někdy bez ohně. Většinou to bude bez ohně, což trampové ne vždy ocení, ale prostě to tak je, protože to je v rámci platné legislativy.

Čtěte také

Mezi skalními hřiby a sušárnami Kokořínska. Kolem Jestřebic ze seriálu Vyprávěj je houbařský ráj

Co se týká dalších, na čtyřech nocovištích se naopak všichni shodli, že jsou špatné a musíme je dolikvidovat a hlídat spolu s třiceti osmi, které jsme už odstranili.

Zároveň tam je ovšem 64 identifikovaných lokalit, které jsou k podmínečné likvidaci, protože aspoň někomu vadí. Je dost podstatné sdělit, že ochraně přírody vadí asi sedm, čili minimum z těch počtů. Většinou vadí hlavně vlastníkům, zčásti archeologům.

My jsme ta nocoviště, která jsou k likvidaci, neposuzovali podle toho, jestli se nám líbila nebo ne, ale jaký mají dopad na přírodu. Proto jsme z hlediska dopadů na přírodní hodnoty a chráněné přírodní fenomény udělali rozdělítko.

U těch 31 zachovaných bych chtěl zdůraznit, že tři z nich jsou na okraji přírodní rezervace a jsou předurčeny k prioritní legalizaci. Tam se nastartuje právní proces, který by měl vyústit k plnohodnotnému využívání kempů s tím, že to bude pilotní projekt. Za rok ho vyhodnotíme, buď ho zrušíme, nebo budeme pokračovat. Tam vidíme prostor pro spolupráci jak s Trampským kruhem, tak s některými dalšími subjekty.

Čtěte také

„Dělají treky, akorát nemají zelené hadry.“ Trampové v maskáčích s klobouky jsou už ojedinělým jevem

Jiří Hušek z vaší Agentury řekl, že jste se shodli na tom, že tramping je v jistém smyslu obecný zájem. V jakém smyslu?

V určitém smyslu je veřejný zájem v tom, že je tramping historicky provozován lidmi, kteří se chtěli přiblížit přírodě, žít s ní pokud možno v souladu, poznávat ji a chránit. Bezesporu je to tak možné vnímat.

Aby to nebylo jen o trampingu, obecně je návštěvnost veřejnosti v chráněných územích přírody svým způsobem pozitivní věc. My jako státní ochrana přírody – byť nezastírám, že i uvnitř ochrany přírody jsou různé názory – prostě pracujeme s tím, že občan, který navštíví naši přírodu, chráněné území zejména, je vítán. Ale věcí ochrany přírody je usměrnit veřejnost tak, aby přírodní hodnoty vnímala a nepoškozovala.

Zároveň jsou případy, které ani tak nevadí ochraně přírody, ale samotným návštěvníkům. Koncentrace na některých lokalitách – když si vypůjčím od kolegů z národního parku Sněžku – je pro lidi až nechutná. Problém je i v tom, ale řekl bych, že over-turismus zatím, bohudík, není nejzásadnějším problémem ochrany. Jsou země, kde naopak turismus živí existenci chráněných území a u nás jsou turisté vždy důležitými partnery ochrany přírody.

Představuje zvýšený zájem turistů problém v nové CHKO Soutok? A kolik soukmenovců má v Česku los Emil, jehož toulky Agentura ochrany přírody sleduje? Poslechněte si celý rozhovor.